Queen - Jazz

21.03.2019 11:00 - Tomáš Rozkovec | foto: facebook interpreta

V dnešní znovuoživené queenománii způsobené vpádem filmu "Bohemian Rhapsody" do světových kin se lehce pozapomnělo na loňské výročí přelomové nahrávky této rockové legendy. Před čtyřiceti lety totiž vyšlo album se zavádějícím názvem "Jazz".

Queen - Jazz

Datum vydání: 14.11.1978
Producent: Queen & Roy Thomas Baker
Skladby: Mustapha, Fat Bottomed Girls, Jealousy, Bicycle Race, If You Can't Beat Them, Let Me Entertain You, Dead On Time, In Only Seven Daysen-Days, Dreamer's Ball, Fun It, Leaving Home Ain't Easy, Don't Stop Me Now, More Of That Jazz

Queen se po vydání dvojčat "A Night at the Opera" (1975) a "A Day at the Races" (1976) ocitli na křižovatce, která oprávněně pokládala mnohé otázky, ale nenabízela moc odpovědí. Ta nejzásadnější z nich byla: Kudy dál? Lze se ještě posouvat a zlepšovat, když uvedená alba nasadila laťku hodně vysoko?

Do značné míry neurčitou odpovědí byla deska "News of the World" (1977), která krom dvou stadionových megahitů nepřinesla na poměry Queen takřka žádnou revoluci. Ne že by na ní byly špatné písně, ale ve srovnání s předchozími díly působí lehce průměrně. Kolekce je zbavena kudrlinek a nablýskanosti. Na posluchače může působit dojmem, jako by si kapela řekla: Natočíme zcela obyčejnou rockovou desku říznutou blues. Nebývale často se zde u mikrofonu střídají jednotliví členové a zůstává otázkou, nakolik se na konečné podobě nahrávky podepsala tehdejší Mercuryho hlasová indispozice. Viz nedávno vydaná ztracená "All Dead, All Dead" s Freddieho hlasem, kterou na desce zpívá May.

Queen - Jazz
© facebook interpreta
O rok později však kapela vydává kolekci "Jazz". Album plné energie, rockového drajvu a hlavně plné nosných melodií a nesmrtelných hitů. Je zde sice znát jistý příklon k popově vystaveným linkám, ale spíš by se dalo říci, že hudebníci vzali náboj ze "Sheer Heart Attack" (1974), pompéznost z Opery a melodické riffy z Dostihů. To celé pěkně vložili do shakeru a zamíchali.

"Jazz" je skutečně stylově rozmanitá nahrávka, ale i přesto drží pěkné pohromadě (a to i přes přece jenom slabší druhou stranu desky). Start obstarává zvláštnůstka "Mustapha" a těžko si lze představit bizarnější začátek studiovky, než je mezuínsky vyvolávané Ibrahim Ibrahim Ibrahim / alah alah alah alah / pray for you. V dnešní době asi nemyslitelné. Orientální kytarové kudrlinky se zde střídají s čistě britským rockovým soundem sedmdesátých let. Hned po nich typická queenovka o Naditě prdelatých holkách v podobě "Fat Bottomed Girls". Hit, který funguje na první dobrou. Zde však podoba v ostrém startu s předchozími Novinkami končí.

Jízda totiž pokračuje a po Mercuryho křehké "Jealousy" a následující "Bicycle race" se jen mírně zastaví.K této písni se váže ještě další (na dnešní dobu) absurdnost. Ke každé desce byl přikládán plakát s nahými dívkami na kolech. V Americe toto bylo pokládáno za pornografii, a tak byl poster zakázán. Kdo o něj měl zájem, si tak musel napsat managementu skupiny. Záběr na onom plakátu vznikl ze skutečného závodu, který byl točen jako propagace k nahrávce "Fat Bottomed Girls" a právě "Bicycle Race". Do Wimbledonu bylo pozváno pětašedesát modelek, které se po stadionu proháněly na kolech. Problém však vyvstal ve chvíli, kdy se měly zapůjčené bicykly vrátit zpět společnosti Halford's Cycles. Ta je odmítla vzít zpět, dokud nebudou vyměněny sedáky. Inu, každá sranda něco stojí.

Název desky "Jazz" je velmi zavádějící. Žádné stylově vyhraněné kudrlinky, snad s výjimkou "Dreamer's Ball", nelze očekávat. Naopak. Hardrockové vody rozčísne "Let Me Entertain You" či otvírák z druhé strany desky v podobě "Dead On Time". K této písni se váže historka, kdy při natáčení v Montreux uhodil do elektrického vedení blesk. Město zůstalo bez proudu, Brian May však nelenil a vyšel ven ze studia, aby běsnící živel nahrál na magnetofon. Výsledek lze slyšet právě na konci této skladby.

Druha strana, co se týče hitů, za tou první, nabušenou, lehce zaostává. Zachraňuje to ale pecka "Don't Stop Me Now". Naopak skladba "Fun It" připravuje posluchačce na věci příští.

Album "Jazz" je posluchačsky vděčné a funguje dobře i po čtyřiceti letech. Nic neztratilo na své kráse. Nabídne vše, co posluchač od Queen očekává, ale zároveň je deskou přelomovou. Kapela zde nadobro opouští sedmdesátkový rockový sound. Deska byla kritiky přijímána rozporuplně. Některé recenze byly mírnější než ty předchozí, ale většina jich počin odsoudila: "Skupina Queen pohrdá hudebním tiskem. Je-li toto předehra k následujícímu albu, potom si zaslouží ještě horší kritiku, než jaká dosud na jejich hlavy dopadala," stálo například v recenzi NME. Jak však víme, kritici Mercuryho & spol. nikdy neměli v oblibě. A tak lze jako reakci použít oblíbené Freddieho: "Fuck off, darling."



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY