Neuvěřitelných osmnáct let (!) trvalo, než Reef vydali svou pátou řadovku "Revelation". A jen tak mimochodem - je výborná, čímž odměnu za toto dlouhé čekání rockových fanoušků činí ještě sladší. Jenže to není to hlavní.

Hlavní je, že k nám Reef s novou deskou přijeli i koncertovat, a jak už víte z perexu, byli neskutečně dobří. Což je třeba řádně ocenit, sami jistě vytáhnete z rukávu deset muzikantských dinosaurů, na které sice chodí plné haly, ale je na nich strašně vidět, jak moc už je ta práce štve, že se navzájem nenávidí a dělají to všechno jenom kvůli penězům. A ačkoliv si nemá smysl dělat iluze o tom, že někde v zákulisí šatny Reef byste také našli všechny tyto důvody, na pódiu vypadají, jako by jim nebylo bezmála padesát jako dnes, ale spíše tak pětadvacet.

A všechny ty songy měly k tomu večeru tak příhodné texty! "I just feel loved!" hned v úvodu, repetitivně zpívané "I'll blow you away" o chvíli později nebo "...gonna be alright..." v baladě tak procítěné, že potlesk a pískot nebral konce. Skoro se zdálo, jako by frontman Gary Stringer vylezl z nějaké časové kapsle po dvaceti letech a první publikum, pro které s takovou radostí zpíval, bylo až to v Praze. Živelný, sebevědomý projev plný vzájemného otlapkávání a pomrkávání na fanoušky, až překvapivě silný vokál, který zněl přesně jako na deskách, a obrovská poctivost, s jakou si kvarteto nezadá ani ve srovnání s Pearl Jam nebo Foo Fighters.

Riffy, které fungovaly v první půlce devadesátých let, vůbec nezestárly a asi byste se divili, kolik lidí si ještě dnes myslí, že euforicky znějící "Place Your Hands" patří do repertoáru Guns N' Roses. Největší hit formace, který vznikl jako reakce na smrt zpěvákova dědečka a v rádiích se prohání už od roku 1993, zazněl už v polovině, pletli byste se však, pokud byste si mysleli, že nic lepšího než sborovým zpěvem odzpívané refrény notoricky známého kusu už potom nepřišlo.

Naopak, těch silných momentů a okouzlujících melodií bylo spousta až do konce. Nejprve si skupina pozvala jako hosta dalšího kytaristu, čímž rozšířila počet kytar na pódiu na čtyři (což samozřejmě znělo královsky), pak se na dvě písně přidala dokonce i Anna K., která se zpěvákem a kytaristou, v roce 2004 vystupující pod projektem StringerBessant, natočila píseň "Hold A Little Place" a od té doby jsou přáteli. V Praze se ale místo ní nejprve přidala k "I've Got Something To Say", v níž jí bohužel nebylo příliš slyšet, a ke konci pak ještě v country novince "My Sweet Love" o poznání zdařileji nahradila Sheryl Crow, jež zpívá vokály v originále.

Můžeme to nazvat třeba syndromem The Rolling Stones, když už tedy v Reef hraje na kytaru Jesse, syn legendárního Ronnieho Wooda, nebo si můžeme zaspekulovat nad dalšími hloupými argumenty, které vedou k tomu jedinému možnému závěru, faktem ale je, že Reef v Praze odehráli setsakramentsky dobrý koncert.