V minulosti jste byli známí především pro své taneční hity, na vašem novém albu "Dream" je ale spousta spíše komorních písní. Proč došlo k tak razantní změně?

Peter: Před dvěma lety nás opustili zpěvačka a klavírista, jejich místa zaujali Victoria a Zoli. V souvislosti s tím jsem přemýšlel, jak kapelu dál posunout. Jakmile jsem slyšel Victoriin hlas, bylo mi jasné, že se náš repertoár musí proměnit. Nechtěl jsem dělat jen revival Peter Bič Projectu, zatoužil jsem ho celý znovu nastartovat.

Zapojila se Victoria hned i do tvůrčího procesu?

Peter: Ano, začala se podílet na vzniku nové hudby a taktéž psát texty. Nikdy předtím přitom v žádné kapele nehrála, neměla žádné zkušenosti, takže je obdivuhodné, jak se své nové role zhostila.
Victoria: Ze začátku jsem z toho byla lehce nervózní, ale zároveň plná nadšení. Jak řekl Peter, nikdy předtím jsem s žádnou kapelou nehrála, pokud nepočítám tu, ve které jsem byla dva týdny. Šlo o garážovou skupinu, která mě vyhodila, protože jsem žena. Ale tolik mě to nemrzelo, jelikož chtěli hrát hudbu ve stylu Nirvany, což by mi nesedělo. A najednou přišel Peter s nabídkou, která se neodmítá. Překvapilo mě to, na první zkoušce jsem proto nic kloudného nezazpívala. Ale kluci mi dali čas, pomáhali mi, podporovali mě.

Pokud ne Nirvana, jaký styl je ti vlastní?

Victoria: Našla jsem se v různých polohách, jak v angličtině, tak ve slovenštině. Jsem ráda, že jsme s Peter Bič Projectem našli společnou řeč a repertoár přizpůsobili mému hlasu. V koncertním setlistu jsme ze starších skladeb ponechali ty, které mi sedí, některé jsme přearanžovali. Našla jsem si k nim cestu a dnes je mám ráda jako své vlastní. Samozřejmě jsme ale zařadili také nové písně, které jsme už tvořili společně.

Skutečně tě kapela objevila v kavárně?

Victoria: Ano, pracovala jsem jako číšnice v kavárně, kde měli Peter s kapelou porady. Zaujalo ho moje tetování not, a tak se mě zeptal, zda mám něco společného s hudbou. Dali jsme se do řeči, řekla jsem mu, že bych ráda zpívala, ale zatím jsem neměla to štěstí. Poslala jsem mu svou nahrávku a on mi dal šanci.

Petere, co tě v jejím hlase zaujalo?

Peter: Nejdřív mě zaujalo to tetování, protože není obvyklé, aby měla číšnice vytetované noty. V jejím hlase se mi líbila emoce, ta je pro mě zásadní, protože od ní se pak odvíjí to, jak kapela působí. Poslala mi demo coververze "Wicked Game" od Chrise Isaaka. Věděl jsem, že to je cesta, kterou chci jít. Pro nás to ze začátku nebylo vůbec snadné, osm let jsme hráli v ustálené sestavě a fanoušci měli předešlou zpěvačku Dášu Kostovčík rádi, takže jsem nejdřív vůbec nevěděl, jak ji nahradit. Dnes vím, že Victoria byla nejlepší možná volba, lidé na ni skvěle reagují, má velké charisma. Vždycky jsem chtěl v kontrastu s našimi tanečními songy udělat intimní album. Ale neměl jsem ho s kým nahrát. Až s příchodem Viki do sebe vše zapadlo.

Proč vlastně k odchodu zpěvačky a klavíristy před dvěma lety došlo?

Peter: Klasický kapelní problém - někteří členové se zkrátka chtěli vydat jiným směrem, osamostatnit se, jít si vlastní cestou. Proto jsme se rozloučili, oni dnes vydávají svoje písně a my zase svoje. Nebylo to lehké, kapela je jako rodina, takže něčí odchod z ní vždy vyvolá silné emoce. Došlo k němu v podstatě ze dne na den, v době, kdy jsme měli rozpracovanou novou desku. V té chvíli to pro nás bylo demotivující, nevěděli jsme, co bude dál. Ale možná to tak mělo být - kdyby byl rozchod jednoduchý, třeba by mě nedonutil k přemýšlení nad tím, jak skupinu dál posunout.

Co se stalo s rozdělanými písněmi?

Peter: Nechali jsme je ležet stranou, s Victorií jsme začali úplně od začátku, protože jsme věděli, že potřebujeme kapele vytvořit nějaký charakter, přijít s něčím novým. Vrátil jsem se k akustickým nástrojům, intimnějším textům, na albu máme dokonce i dvě písničky ve slovenštině. Přibrali jsme houslistu Ferka, který nás rovněž zvukově obohatil. Jednu rozdělanou věc jsme ale přece jen dokončili, dostali jsme totiž nabídku od světoznámého britského skladatele a producenta Daria G., který nám napsal písničku "Calling You". Původně jsme ji v demoverzi nahráli s Dášou. Když se dozvěděl, že jsme vyměnili zpěvačku, pozval si nás do studia znovu. Nakonec z toho byla naše vůbec první vydaná skladba v nové sestavě.

V čem se Victoria oproti Dáše nejvíc liší?

Peter: Řekl bych, že lidé Victorii doslova hltají. Když jsme hráli s Dášou, často nevěděli, o co tam jde. Projekt byl nazván podle mého jména, ale měli jsme dva zpěváky - Dášu a mého bratrance Iva, takže se v tom trochu ztráceli. Teď je to Victoria, kdo od začátku přitahuje pozornost, stala se vůdčí osobností. Vzpomínám si, že na prvním společném koncertě, krátce po rozpadu staré sestavy, v nás byla malá dušička, báli jsme se, že na nás budou diváci pískat a skandovat, že chtějí Dášu. Jenže se stal úplný opak, po druhé písničce volali Victoriino jméno a nechtěli ji pustit z pódia. Uvědomil jsem si díky tomu, jaká je síla písniček. Nezáleží na tom, kdo je zpívá, ale jak je podává a jaká z nich jde energie.

Victorie, srovnávala ses ty sama někdy s Dášou?

Victoria: Ze začátku jsem cítila obrovskou zodpovědnost s ohledem na to, že jsem zpívala písničky, které nejsou moje, písničky, které byly spjaté s Dášou. Nikdy jsem se ji nesnažila kopírovat, uchopila jsem si je podle sebe. Některé jsme dokonce museli úplně vypustit, protože je pro ně její hlas tak charakteristický, že je může zpívat jedině ona. Ale věděla jsem, že mě budou lidé porovnávat. O to víc mě pak těšilo, když jsem viděla, že pod pódiem tančí, zpívají a zřejmě se jim to líbí.

V českém éteru začíná momentálně bodovat singl "Where Did You Go", který na Slovensku uspěl už loni. Proč byla jeho cesta k nám tak dlouhá?

Peter: Protože jsme se až dosud v nové sestavě soustředili hlavně na slovenský trh. Písnička "Where Did You Go" byla první, kterou jsme na album "Dream" přichystali. Nahrávali jsme ji šest měsíců, dlouho trvalo, než jsme s ní byli spokojeni. Jakmile vyšla, stala se nejhranější skladbou na Slovensku. Přesto chvíli trvalo, než si ji lidé začali spojovat s novou tváří Peter Bič Projectu, s Victorií jako naší novou zpěvačkou. Nechali jsme tomu tedy chvíli čas a až teprve po třech singlech se rozhodli, že bychom chtěli vyrazit i do Česka, kde jsme v minulosti také hodně hrávali.

Písničky staré sestavy se hrály i v mnoha dalších evropských zemích, například v Německu, Polsku, Dánsku či Švédsku. Jak se vám to podařilo?

Peter: Stalo se to úplnou náhodou. Všiml si nás americký novinář, který psal pro Hollywood Reporter a New York Times. Napsal o nás článek, načež se nám začala ozývat spousta lidí, naše hudba se šířila do dalších zemí, přicházely nabídky na hraní v cizině. Štěstí jsme měli i v tom, že jsme na písničku "Hey Now" s českou automobilkou podepsali dvouletý kontrakt na kampaň, která běžela po celém světě.

V současnosti touhu znovu dobýt zahraniční trh nemáte?

Peter: Nemáme, rozhodli jsme se, že se chceme věnovat slovenskému a českému trhu. Uvědomil jsem si, že když jsme s "Hey Now" objížděli zahraniční státy, unikla nám podstata toho, že jsme slovenská kapela a že bychom se měli věnovat převážně domácím fanouškům. Plánujeme dokonce začít psát písničky hlavně ve slovenštině. Vždyť taková "Skúšame sa nájsť" se u nás na Slovensku stala megahitem. Také druhý slovensky zpívaný singl "Stále ťa mám" se dostal mezi nejhranější. Před pár dny jsme vydali novou skladbu "Z výšky", také zpívanou v rodném jazyce. Navíc pro mě je do jisté míry úleva psát slovensky, protože moje angličtina nikdy nebyla zrovna výborná a sám svým textům kolikrát nerozumím. Lidé si s námi často na koncertech chtěli zpívat, ale nepamatovali si anglické texty.

Proč jste tedy měli anglické texty, když ses v nich necítil jistě?

Peter: Projekt vznikl jako moje bokovka, protože jsem v té době hrál s IMT Smile a Janou Kirschner. Chtěl jsem mít vedle toho kapelu s kamarády, která bude hrát po klubech a hospodách. Snažili jsme se na slovenské scéně odlišit, znít moderněji, sledovali jsme trendy a vzešla z toho písnička "Hey Now". Náš manager ji poslal do rádia, kde se hned chytla, stala se velkým hitem a určila náš směr. Už nebylo cesty zpět, začali jsme tedy psát anglické texty. Ivo i Dáša mají výbornou angličtinu, takže jim šly od ruky. Mě to ale vždy táhlo spíš k rodnému jazyku, slovenština má pro mě úplně jinou poetiku.

Victorie, souhlasíš s tím? Také toužíš zpívat víc slovensky?

Victoria: Když jsem do kapely nastoupila, byla jsem opravdu ráda za angličtinu. Vždycky jsem tvrdila, že slovensky nikdy zpívat nebudu. Až když přišel Peter s nápadem na písničku "Skúšame sa nájsť", shodli jsme se na tom, že by byla škoda k ní nenapsat slovenský text. A dnes už tvrdím úplný opak toho co dřív - slovenština mi učarovala.

Kde vás v současnosti mohou fanoušci vidět na koncertech?

Peter: Hráli jsme celé léto a ani na podzim zahálet nebudeme. Ve spolupráci s Adamem Ďuricou a Tomášem Buranovským připravujeme speciální koncerty v Bratislavě a Košicích. Příští rok plánujeme tento koncept rozvést na celé turné. Rádi bychom zahráli také fanouškům v Česku, zatím je ale vše teprve ve fázi příprav.