V tiskových materiálech uvádíš, že většina témat na novou desku "Sexy Exity" byla smutného charakteru. Přesto zní výsledné písničky docela vesele. Jsi typ člověka, který se na problémy dokáže podívat s nadhledem?

I když zpívám o smutných věcech, snažím se je většinou podávat s humorem. Anebo do nich alespoň dostat nějaké optimistické východisko. Není mým cílem napsat desku, po jejímž poslechu by se chtěl posluchač oběsit. Naopak bych rád poukázal na to, že většina nepříjemných situací má východiska. A pokud nemá, aspoň se tomu můžeme zasmát. Takže věřím, že nadhled je nezbytnou součástí mé tvorby.

Čím to je, že tě inspirují především negativní témata?

Vždycky se lépe kritizuje, než chválí. Protože když člověk pěje ódy, sklouzává to často ke kýči. Nikdy mi nebylo vlastní něco opěvovat, spíš jsem chtěl vždycky do všeho ironicky šťourat.

A není pro tebe jako autora námětem k zamyšlení pokusit se napsat pochvalné písně tak, aby kýčovitě nevyzněly?

Řekl bych, že k tomu dostávám dost příležitostí, když píšu pro jiné interprety. Nedávno jsem složil jednu písničku pro Vaška Noida Bártu, která vyznívá pozitivně. Platí, že když připravuji skladbu pro někoho jiného, snažím se, aby se nestalo, že bych si ji teoreticky mohl nechat i pro sebe. Aby mi pak nebylo líto, že si ji nemůžu nechat. Kdo ví, možná se to někdy zlomí a jednou začnu psát optimističtěji i sám pro sebe.

Ve skladbě "Dřevo", která má být dalším singlem, zpíváš: "Nepatřím do starýho železa, jsem spíš dřevo." A taky že "bejt out není zas tak zlej stav". Cítil ses někdy být out?

Věk nezastavíš, občas si na některých akcích připadám nejstarší. Všímám si, že hudba se začíná dělat jinak, že jsou v kurzu jiné zvuky i aranžérské postupy. Někdy si člověk říká, že trendy jsou už dnes jinde. I na vydavatelství mi v určité fázi vzniku desky říkali, že by to chtělo něco současnějšího. A tahle písnička byla reakcí na to. Uvědomil jsem si, že přece nemusím jet v nějakých trendech, když jsem v nich nejel nikdy. Do jisté míry je skladba autobio, například po stránce komunikace na sociálních sítích, protože mám pocit, že všichni tomu rozumějí lépe než já.

Sociální sítě ale při své práci také využíváš.

Ano, ale jsem na to trochu dřevo. Funguji na Facebooku i na Instagramu, ale není to moje silná stránka. S láskou vzpomínám na dobu, kdy existovaly opravdové rockové hvězdy, které se s nikým nebavily a každý si mohl jen domýšlet, co za jejich tvorbou stojí. Dnes jsou lidé zvyklí, že je každý pustí k sobě do kuchyně a pomalu i do ložnice. Pak se ale trochu vytrácí představivost, což je škoda.

V některých písních na desce kritizuješ kolegy z hudební branže - jde o kousky jako "Nejlepší zvukař je playback" nebo "Trochu slávy". Byl jejich předlohou někdo konkrétní?

Nebyl, naopak v nich vidím spíš podobenství k běžnému životu. S námětem songu "Nejlepší zvukař je playback" přišel Petr Lüftner, se kterým jsem ho nazpíval. Je o muzikantech, kteří zpívají na playback a už ani nevědí, jestli ten hlas, co se z něj ozývá, je jejich. Ale život se dá přece žít taky na playback - někteří lidé kopírují kroky druhých nebo dělají to, co se očekává. "Trochu slávy" pojednává o těch, co dřív něco dělali z přesvědčení a teď už u toho setrvávají jen proto, aby si udrželi popularitu. Původně jsem ji napsal pro muzikál "Marná sláva", který dáváme s režisérem Jakubem Sommerem už asi deset let dohromady. Loni jsme ho měli konečně točit, ale nakonec to nedopadlo a zbyla nám tato písnička do titulků. Pokud se někdy podaří projekt realizovat, budu muset napsat jinou.

Zpíval jsi někdy ty sám na playback?

Pokud mě paměť neklame, pak ne. Ale v televizi to po mně často chtěli. Vždycky mě zkoušeli přemluvit s odůvodněním, komu všemu to nevadilo. Ale mně to vadilo. Nemám rád ani halfplayback. Jednou jsme s Olgou Lounovou a Arashem zpívali v Česko Slovensko má talent "Lásku v housce" v medley s Arashovou písničkou. A den před vystoupením nám oznámili, že s námi nakonec živá kapela hrát nebude, že pustí halfplayback. Tehdy mě to hodně naštvalo a od té doby si dávám pozor, abych měl pojetí vystoupení vždy pod kontrolou.

Na albu je také píseň "Já nic, já muzikant" o strachu říkat své názory. Cítíš tady takové obavy?

Osobně jsem se setkal spíš s tím, že mi kolikrát někdo na Facebook napíše, ať si svoje názory nechám pro sebe, dělám muziku a do ničeho se nepletu. Často to je někdo z řad příznivců Miloše Zemana. Přijde mi to jako scestný názor. Politika se netýká jen těch, co ji vytvářejí, ale nás všech. A když o ní přestanou mluvit muzikanti, herci a všichni, kdo mají možnost veřejně vystupovat, už zbývá jen krůček k diktatuře, k tomu, že se budou dít věci o nás bez nás. Mám dojem, že se ten strach trochu vynořuje. Některé kapely se raději nepříjemným tématům vyhnou, aby nenaštvaly své fanoušky.

Tebe se takový strach někdy nedotýká?

U mě vždy platilo, že co na srdci, to na jazyku. Jistý strach se mě možná někdy dotýká, ale pak to stejně řeknu. Asi jsem až příliš upřímný člověk.

Jedna píseň na albu se jmenuje "Kufry mám sbalený". Opravdu máš chuť z České republiky občas vyrazit někam do světa?

Už nyní žiji část roku ve Španělsku. Pořád ale výrazně více času trávím v České republice. Vnímám to jako cestu za novými obzory. Doufám, že jednou by moje děti nemusely mít takové jazykové bariéry jako já. Umím sice anglicky, německy a španělsky, ale stále se v cizí řeči cítím nejistě. Přijde mi, že například lidé z emigrantských rodin, potomci světoběžníků, většinou nemívají zbytečné zábrany. A věřím, že odvážnému štěstí přeje, proto bych si přál, aby takové byly i moje děti.

Protože deska "Sexy Exity" je plná útěků, následující otázka se přímo nabízí: Řešil jsi ty sám někdy problémy tak, že jsi před nimi utíkal?

Myslím, že každý občas před něčím utíká. Ovšem většinou to dopadá tak, že problémy si stejně nese s sebou. Zpívám to koneckonců právě i v písničce "Kufry mám sbalený".

V nových písních hostují Petr Lüftner, Sabina Křováková nebo Jananas, se kterými jsi nahrál skladbu "ZZZ" věnovanou nadaci Světluška. Mirku Miškechovou jsi k duetu po obrovském úspěchu "Cudzinky v tvojej zemi" oslovil už podruhé. Proč?

Písničku "Naruby", ve které Mirka hostuje, jsem původně psal se záměrem, že půjde na desku Richarda Müllera. Jsou to už asi tři roky zpátky. Dostal jsem od jeho manažera všechny texty a psal na ně melodie. V momentě, kdy bylo hotových už osm písní, jsem zjistil, že deska mezitím vyšla, dělal ji Ondřej Brzobohatý a zapomněli mi to říct. Dvě skladby jsem se rozhodl nakonec použít. Jedna z nich, "Alenka", nakonec dostala český text. Druhá, původně psaná na text "Adieu Adele", je právě dnešní "Naruby". Neuměl jsem se zbavit slovenského textu, a tak jsem píseň poslal Mirce, jestli by ji třeba nechtěla pro sebe. Nakonec přišla s kouskem nového textu, já dopsal zbytek a neplánovaně vznikl náš druhý duet. V době, kdy jsme ho tvořili, měl i singlový potenciál, ale nakonec jsme se rozhodli podpořit jeho křehkost a natočit ho se symfonickým orchestrem.

Písnička "Jsem boží" je dokonce překvapivě laděná do gospelu. Jak k tomu došlo?

Album jsem nahrával s jinou sestavou kapely než předchozí desky, což se na zvuku některých písniček muselo odrazit. Náš baskytarista Radim Genčev, který spolu se mnou produkoval většinu skladeb, a pianista Johnny Balek hrají často v kapele, která doprovází gospelový sbor Maranatha Gospel Choir. A tak je napadlo zakomponovat do některých skladeb velké sbory, což jsme nikdy předtím neudělali.

Letos slavíš deset let od doby, co jsi uspěl se svým průlomovým hitem "Anděl". Svádí tě to k bilancování?

Nebilancuji ani tak v souvislosti s deseti lety na scéně jako spíš proto, že příští rok mi bude čtyřicet. A to už se přece jen člověk probírá svým životem. Co se hudby týče, snažím se vést svoje kroky spíš kupředu.

Přesto prý aktuální deska neměla vzniknout v této podobě, původně jsi chystal bestofku.

Ano, na začátku jsme měl čtyři písničky, které jsem chtěl natočil a oživit jimi výběr svých největších hitů. Mezitím mě režisér Milan Cieslar oslovil, abych mu napsal skladbu pro film, a tak vznikla pátá věc "Věčně nevěrná", načež byla ze šuplíku vytažena šestá skladba "Větší než malá láska". Ta je stará asi patnáct let, starší než "Anděl". A když jsem spontánně při natáčení napsal sedmý song, rozhodl jsem se, že tři písně už do té desítky na plnohodnotnou desku zvládnu přihodit. A nakonec je jich celkově čtrnáct. Bylo mi líto tam kteroukoliv z nich nedat, protože už jsem je chtěl hrát. Výběrovku jsem tedy posunul na příští nebo přespříští rok.

Zmínil jsi, že se proměnila sestava tvé skupiny. Jak se to promítne na podzimním turné?

Řekl bych, že určitá změna tam je. Například máme po letech zpátky v sestavě saxofon, který mě doprovázel naposledy v době první desky. Hodně se uplatní i v novinkách, občas s ním také nahrazujeme smyčcové party a přidáváme sóla. Bude i víc kytarových sól než dřív a podoba kapely je celkově živelnější. Turné s námi pojedou i Sabina Křováková a Petr Lüftner, kteří se představí nejen v duetech z nové desky, ale zapojíme je i do dalších písní.

Co chystáš na příští rok ke zmíněné čtyřicítce? Čeká tě nějaký výroční koncert?

Ano, připravujeme ho. Původně jsem ho chtěl uspořádat přímo v den svých narozenin, ale všichni mi říkali, že dělat koncert ve Foru Karlín 16. srpna je hloupost, takže jsem se rozhodl, že zestárnu až o tři měsíce později. Ve Foru to s fanoušky oslavíme v listopadu.