Ještě než se tak stalo, pozval si na pódium poslední dobou vavříny ověnčené táborské duo Kalle, které večer otevíralo. Nositelé žánrových cen Anděl a Apollo zahájili noblesně. Kde jinde, než u nich, lze se stoprocentní jistotou prohlásit, že méně je více a v jednoduchosti je krása. Jednoduché, ale přesto působivé, i když hlas Veroniky Buriánkové se víceméně pohybuje v jedné rovině s tendencí k odříkávání a sklouznutí k šepotu. Ale nepodbízivě a přitom sexy. Odhaluje niternost, křehkost a jistou intimitu jejich hudby, které jsou jejich doménou.

Absenci dynamiky Veroničina hlasu vyrovnal elektronický podkres v čele s kytarou Davida Zemana. Jistým výkřikem do tmy bylo zvolání jednoho pána: "Jste úžasná" a v samotném závěru: "Jste neskuteční, …ku*va," které přerušilo na pár sekund navozenou rodinnou atmosféru. Ale bylo to zároveň vtipným okomentováním jejich kvalitně odvedeného vystoupení.

To, co Kalle naťukli, Jan P. Muchow se svým ansámblem dokončili. Ve vzduchu bylo tolik křehkosti, že by ji šlo krájet. Přitom to bylo rázné, pestré a zároveň minimalistické. Filmové písně a melodie byly odprezentovány s ukázkami daných filmů, ze kterých pocházely. I přes vážnost situace se někteří při záběrech z filmů "Jedna ruka netleská" či "Samotáři" neubránili při zhlédnutí úryvků z filmů pousmání, protože si vybavili dané pasáže z těchto nesmrtelných a nadčasových snímků, k nimž byla napsána ještě nadčasovější hudba, jakou umí právě Muchow. Nejznámější "Lucky Boy" z již zmíněných "Samotářů" se dostalo nezvyklé koncertní podoby, naprosto diametrálně odlišní od té známé. Byla posazena v pomalejším a táhlejším duchu, kde prim hrály smyčce.

Projekt, v němž se uznávaný producent, skladatel a držitel několika Českých lvů Muchow obklopil výbornými muzikanty, byl sázkou na jistotu. Zaměřil se spíš na písně než scénickou muziku a hlas jim propůjčili Václav Havelka a Ema Brabcová. Sám protagonista večera, který není mimo jiné kdovíjaký řečník, se se skromností schovával v pozadí s baskytarou a dával vyniknout podmanivým hlasům Havelky a Brabcové. Další výraznou osobou na scéně byl Marek Doubrava, který měl na starosti doprovodný orchestr. Ukázalo se, že něco obdobného tu na české scéně chybělo (když do toho nepočítáme velké koncerty zahraničních skladatelů filmové hudby typu Ennio Morricone, John Williams, Hans Zimmer s velkými orchestry) a že si vystačíme i s komornějším pojetím, který neubere na efektu.

Muchow poděkoval Davidovi Ondříčkovi, se kterým spolupracoval od začátků díky filmovým počinům "Šeptej", "Samotáři", "Jedna ruka netleská" či "Grandhotel" a který projekt s Antagonists zčásti podnítil. Krom písní ze zmíněných filmů jsme slyšeli hudební úryvky ze snímků "Václav", "Normal" či "Teorie tygra" a mnoho dalších. Hodinový set byl tak pestrou hudební paletou emocí a nálad podpořených kvalitní hudbou a vizuálními vjemy. Bylo to tak dobré, že ten večer určitě mnohé návštěvníky navnadil k opětovnému zhlédnutí nějakého filmu, o kterém byla během večera řeč.