Debutová kolekce "Rockisdead" z roku 2016 vyslala na svět jméno Dorothy jako kometu. Nápaditá a dravá deska daleko přesáhla hranice rodného Los Angeles a dařilo se jí jak z komerčního hlediska, tak z pohledu kritiky. I tentokrát si je pod svá křídla vzalo vydavatelství Roc Nation. Pod jeho hlavičkou před dvěma lety vyšel i zmíněný debut.

Nějaké změny se v řadách Dorothy ale přece jen udály. A to zásadní. Kromě frontmanky Dorothy Martin nezůstal po personální stránce v kapele kámen na kameni. Zpěvačka s novou deskou představila totiž i zcela nový kvartet spoluhráčů. Novou tváří je také producentka Linda Perry (4 Non Blondes), která je společně s Dorothy podepsaná pod všemi skladbami.

Zatímco debut byl rock'n'rollovou jízdou bujarým životem Města andělů, druhé album je zamyšlenější a hudebně zemitější. Dorothy do svého rukopisu ještě více zakomponovali klasické sedmdesátky a neopomněli ani na tradiční americký bluesrock. Skladby jsou tak pomalejší, ačkoliv drzost a dravost jim nechybí ani tentokrát. Neopomenutelný podíl na tom má pochopitelně dračice za mikrofonem, vlastnící úžasně zabarvený hlas.

Vůbec nejpůsobivější je úvodní singl "Flawless", který díky svému textu o partnerském rozchodu působí osobně až emotivně. Pouštní zvuk a kalifornské horko z lehce podladěných kytar přímo sálají a během poslechu vokálu se jen obtížně brání mrazení v zádech. Příjemně omamná je také poklidná pecka "Pretty When You’re High" s tvrdým bluesrockovým jádrem. S "Who Do You Love" na posluchače zase dýchne téměř woodstockovská atmosféra. Na melancholickou vlnu hraje i závěrečná "We Need Love" reagující na nenávistnou atmosféru ve společnosti.

Dorothy mají oproti debutu blíže spíš k duchu The Rolling Stones než k Led Zeppelin. Ubyly tvrdší, svižnější kusy, které nahradil klasický rock s bluesovým ocáskem. Kapela působí dospěleji a vyzráleji i za cenu ztráty prvotní nadšenosti, která se s debuty neodmyslitelně pojí. Dorothy ale jdou tou nejlepší možnou cestou. Hrají poctivou hudbu a navíc s neochvějnou láskou.