Jackpotova záhrobní zpověď "111" si podmaňuje mladou Prahu aneb Čím víc sebevrahů, tím míň sebevrahů

02.02.2018 13:00 - Lukáš Benda | foto: facebook interpreta

Co čtyřicet sekund je na Zemi úspěšně dokonána sebevražda, dokazují to data studie suicidality publikovaná WHO. Celosvětově až milion lidí ročně si z vlastní vůle sáhne na život, potažmo na smrt. Do loňské bilance se žel započítává též pražský rapper JCKPT (†30), vydávající nyní post-mortem intimní EP "111".
9/10

JCKPT - 111 (EP)

Skladby: Moje nová hoe je dope, Futruju, Lóve, Versace Vibe, Co když zbejvá jen tejden, Astronaut
Vydáno: 11.01.2018
Celkový čas: 24:16
Vydavatel: Milion +
Důsledek: opojný, hřejivě mrazivý pocit absolutní blaženosti, následovaný vášnivým, téměř až postkoitálním potáhnutím si z vítězné cigarety. Příčina: v pravou chvíli padla ta pravá karta a Vesmír do našich pařátů přihrál vytoužený balík trumfů, co nám zázračně umožní zvrátit zdánlivě ztracenou hru. A to zatraceně zásadní hru! Vsazeno v banku je totiž naše bytí, či nebytí. All-In.

Statistická pravděpodobnost velí, že to přece neodvratně musí přijít nutně právě nyní - po všech těch nastřádaných, jako bouří polámané stromořadí věčnost i nekonečno lemujících, částečně již přeléčených a vstřebaných, povětšinou však nadále až přespříliš živých prohraných životních válkách. Pravděpodobnost se ale krucinálně plete. JCKPT o labutí noci svého pozemského života nedychtil po žádné jiné realitě, než jakou nabízí právě výše vylíčená vítězná kauzalita. Onen zimomriavkový pocit spasení však poznal leda až po lupnutí vazu, když byl vyprovázen anděly (mno samozřejmě také andělkami) na onen svět. V tom našem totiž dohrál. A prohrál.

Vymahači karmických dluhů se mohou při svém konání jevit jako nesnesitelně pomalí břídilové, jenže všechno má svůj čas. Vše souvisí se vším a každý Faust Mefistovi jednou zaplatí. Anebo snad lze ze třicet let trvajícího večírku bez povšimnutí odejít bez urovnání plot připomínajícího účtu?

Po dobu několika svých posledních let posvátně trpělivě, uzlíček po uzlíčku, vázal si při svých privátních hazardních áftráftr smyčku okolo mohutného krku, tenhle charismatický sexy bouřlivák s hromovým hlasem, ohromujícím uměleckým potenciálem, ale také nezkrotným, neurotickým, démonickým, všezničujícím vnitřním dítětem, jež by si pořád jen hrálo. Se vším - od vlhkých dívčích klínů až po blikající tlačítka beden. A tak se to vloni v zimě stalo. Nadešel 11. leden a utažená smyčka se už nemohla dočkat závěrečného pohoupání. A přitom stačilo tak málo, jen aby se v ten jeden osudový den neprohrálo. Anebo by se tím nezvratné domino jen oddálilo?

Aby se vymanil z neutěšené finanční tísně, v posledním tažení prodal své auto a vyzískané prostředky se obratem pokusil - přiznejme si, dosti riskantně a pro negemblery naprosto nepochopitelně - investovat, rozumějte namnožit u zeleného pokerového stolu. O tíži několikamilionových potíží a devastujícím, ba fatálním vlivu na Jackpotovu pod pěstěným plnovousem schovanou hlavu nejlépe svědčí fakt, že právě motiv psychoprachů prostupuje jako neviditelné, ovšem o to více slyšitelné vlákno u každé z novějších písní. Jak doslova životní All-In dopadl, netřeba rozpitvávat, následky znáte sami. Sázka na sudou se ukázala jako lichá. Všechno, nebo nic. Tak nic. Královská postupka nepřišla. Čas na restart. Čas odejít.

Prachy. Buchty. Fet. Navoněná mršina aka fejkový luxus. Poker. Automaty. A zase ty prachy. Toť nosné pilíře Jackpotovy tvorby. Myslete si o tom cokoliv, myslím, že Jackpota to nechává docela chladným. Když se mě nedávno Zdenda Lichnovský z Radia 1 ve Vlkovce zeptal, co bych mu doporučil jako nejzásadnější české mladé jméno, šetřil jsem slovy a pouze gestem dlouuuze pokynul směrem k reproduktorům, ze kterých už nějaký ten den každou noc Žižkovem valí se oběšencův diktát. "To mi do vysílání asi neprojde," pousmál se DJ kultovní alternativní stanice. A já se ptám proč? To by jako dle dramaturgů realita neměla obsahovat vulgarismy? No ty vole.

JCKPT byl mluvčím generace, tedy minimálně určité generační množiny pražské mládeže, jeho tvorbu tak lze pojmout jako poznámkový aparát kolektivního vědomí, deníček nočníček jednoho místa, jednoho města. Výpověď jednoho života, který ovlivnil nespočet dalších životů. Samotné EP "111" je plné temných symbolů, tajemných odkazů, podprahových i mimoprahových sdělení, ale především nevyslyšeného volání o pomoc. Manifest generace Y s hodnotnou výpovědní hodnotou. Před čtyřletím vydané Orionovo "Noční vidění" věrohodně zrcadlilo včerejší Prahu, Jackpotův příběh je v tomto kontextu aktualizací pro dnešní zítřky. A proč právě "111"? Protože 11. ledna, v den vydání nahrávky, uplynul přesně rok od úmrtí jednoho z nejzajímavějších hlasů tuzemské mladé scény. Jackpotův život byla hra a EP "111" nabízí vhled do jejích pravidel.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY