Britská zpěvačka Paloma Faith vždy fandila grandióznosti. Velkolepé hudební aranže doplňovala teatrálními hlasovými sinusoidami s příklonem k určitému hudebnímu žánru. Po klasickém popu a soulu následoval funk a nyní se pouští na diskotékové parkety sedmdesátých let. A opět vše zůstalo lehce na půli cesty.
5/10
Paloma Faith - The Architect
Skladby: Evolution (feat. Samuel L. Jackson), The Architect, Guilty, Crybaby, I’ll Be Gentle (feat. John Legend), Politics of Hope (feat. Owen Jones), Kings and Queens, Surrender, Warrior, Til I’m Done, Lost and Lonely, Still Around, Pawns (feat. Baby, Nym & Janelle), WW3, Love Me as I Am
Vydáno: 17.11.2017
Celkový čas: 48:42
Vydavatel: Sony Music
Paloma Faith se vyznačovala velmi specifickým hlasem, který pěkně vynikal mezi tuctovými hlásky jiných zpěvaček. To ovšem platilo do doby, než vydala svoji čtvrtou studiovou desku "The Architect" a nepozvala si k její tvorbě jednu z nejproduktivnějších zpěvaček a skladatelek
Siu.
Náhle se totiž stalo, že vokál Palomy je lehce zaměnitelný s hlasem této tajemné Australanky. Přestože se Sia podílela pouze na skladbě "Warrior", zbytek patnáctipísničkového alba zní vesměs podobně. Paloma používá shodné hloubky s okamžitými přechody do nejvyšších poloh. To, co u Sii pořád neskutečně funguje, je u Palomy docela nuda. Melodie nejsou příliš výrazné a hitový potenciál se schoval v mlhách skotské vysočiny.
Skladby "Crybaby", "Til I’m Done" a "Kings and Queens" si hezky pohrály s diskotékovým zvukem a občas nutí posluchače lehce poklepávat do rytmu. Zmiňovaná "Warrior" zní spíše, jako když Sia náhodně zašátrala v bezedné kobce svých skladeb a darovala jednu Palomě k nahrání. Stále se ale jedná o lepší části nové desky.
Hlavním tématem je současná politická situace ve Velké Británii. Zpěvačce nejsou lhostejné mezilidské problémy a řadu témat se snaží otisknout i do svých skladeb. Předem avizovaní hosté herec Samuel L. Jackson a novinář Owen Jones se tu stali tiskovými mluvčími a jejich intermezza mají podobu politických proslovů. Jelikož je nálada desky svým zvukem spíše pozitivní, tyto vsuvky patří mezi lehce rušivé elementy.
Paloma Faith by mohla připravit neotřelé album, ale na čtyřech slušných skladbách nelze postavit úspěšnost celé desky. Zpěvačka se stala architektkou, která chtěla využít všech stavebních stylů, ale barokní voluty se s postmoderními křivkami bohužel příliš v lásce nemají.
-
Škoda (Vít, 10.01.2018 15:57) Reagovat
Palomu a její album Do You Want the Truth... si dodnes rád poslechnu, s albem The Architect je to horší. Počet písní už jasně dává najevo, že kvantita je v tomto případě důležitější než kvalita. Ačkoliv nějaké hitové potenciály vidím aspoň (kromě jmenovaných) v Guilty, I'll Be Gentle nebo WW3. Škoda, že píseň Warior už dříve unikla na internet v Siiném podání (nazvaná jako Black & Blue), a tak už nikoho neosloví. Souhlasím s hodnocením, album je (trochu pod)průměrné.
-
"Warior" a "Love Me as I Am". Zbytek mě neosl... (Adam, 10.01.2018 19:39) Reagovat
"Warior" a "Love Me as I Am". Zbytek mě neoslovil.
-
Kvalitní album. (Reb, 12.01.2018 11:23) Reagovat
Musím říct, že za mě je to její nejsilnější album, možná druhé po Fall to Grace. Každopádně, 5/10 je velmi málo. I horší alba zde dostala vyšší hodnocení - ale no proti vkusu. Každopádně, The Architect je dle mého kvalitní album, velkolepá produkce... Zmiňujete Siu jak kdyby napsala celé album, a přitom napsala jen jednu píseň a to Black & Blue, která se nyní jmenuje Warrior a nemyslím si, že by se na zbytku alba podepsala víc. Paloma je stále svá, jen po The Perfect Contradiction měla lepší rozpočet na tvorbu alba, nebála se smyčců ani sboru. Guilty, WW3, Love Me as I Am, Kings and Queens, My Body.. samé kvalitní kousky, a to, že Paloma zpívá o aktuálních tématech je také plus. Kdo jiný to teď dělá?