© facebook interpreta
David Věžník - Protože moje duše je taky ucházející
Vztah ke kapele: V životě jsem nezažil jejich špatný nebo odfláknutý koncert. Pohodoví kluci, co už sice dávno nejsou kluci, ale pořád to mají v sobě. A přes všechny ty úspěchy z nich pořád je cítit skromnost a pokora. Já prostě na Tatáče nedám dopustit. Pomyslný oslí můstek mezi mým striktně elektronickým a (indie) rockovým vývojem hudebního vkusu, to byla tehdy deska "Futuretro". V té době jsem si ujížděl na downtempu, hltal Air, Zero 7, kompilace z Ibizy a do toho přišla "Duševní". Do téhle skládačky nemohla žádná skladba zapadnout víc. "Moje duše je ucházející" byl a dodnes je textařský klenot, který hned tak něco nepřekoná. Mám taky takovou duši. A tak jsem začal slastně mlaskat i při "Ramínkách" nebo "Maličké". Cesta k tvrdším kouskům jako "Oba dva" nebo "Geometrická" (zvlášť její finále) byla delší, ale nakonec mě dostaly i ty. Hudební pestrost, bezbřehá aranžérská překvapení, citlivá žánrová kombinace, vysamplované hlášky, které se ségrou používáme dodnes ("Je po broukách. Brouci se nekonají,") to všechno z alba "Futuretro" dělá nahrávku, která vlastně nestárne. Aspoň pro mě ne.
Jiří V. Matýsek - Futuretro premiéra
Vztah ke kapele: U mě jde spíše o pasivní znalost, v době, kdy "Futuretro" vyšlo, jsem řešil jiné věci. Tata Bojs beru za jednu ze špičkových domácích kapel, ale přiznám se, že jsem až dosud dával přednost jiným skupinám, domácím i zahraničním. Retromakrorecenze "Futuretra" pro mě byla vítanou příležitostí se na tyhle hochy podívat trochu podrobněji. "Futuretro" je deska z doby, kdy se i v českém mainstreamovém (jakkoli to možná urážlivě ve spojení s Tata Bojs může znít) popu vyplatilo poslouchat texty. S partou kolem Milana Caise se mi vždycky pojila hravost - a to je podstatný prvek, který tuto desku doslova zdobí. Spousta hudebních nápadů - od rockových kytar přes taneční dusání - chytře použité samply a texty, které jsou někdy na hraně infantilních popěvků. Jenže jsou to právě ony, které ve své specifické poetice skrývají to největší kouzlo "Futuretra". Navíc báječně funguje celý koncept desky, jenž je nadhozený už samotným názvem: Retro prvky (úsměvný úvodník z "Testovací desky ke sterofonnímu poslechu" nebo jak se to kýho čerta jmenovalo) se prolínají s aktuálními hudebními trendy i možnou budoucnosti. Poslouchat "Futuretro" je radost, gejzír pozitivní energie, byť výpověď alba je spíše temnější. Ano, asi mě Tata Bojs zaháčkovali, zkusím i další desky, jak jinak.
Honza Balušek - Nejen nostalgická dokonalost
Vztah ke kapele: Ne že bych pamatoval úplné začátky kapely, ale koupil jsem si v době vydání třeba i EP "Jaro lomeno Divnosti". Celou svou kariéru mě Tatáči nesmírně baví a fascinuje mě, že dokáží i nyní odehrát tak skvělý koncert, že přebije všechny dřívější zážitky s nimi. Je až zázračné, jak i dnes zní "Futuretro" současně, moderně a přitom místy také retro. Stejně jako když původně vyšlo. A jak se skupina rozhodně netají, práce s elektronikou pro ně byla tehdy novum a vše se učili za pochodu. Snad i to nadšení z objevování může za výsledek, kterým je jejich bezpochyby nejlepší album (ač jejich diskografie je vzácně vyrovnaná). V době vydání jsem se trošku snažil ponořit i do taneční hudby, ale její repetitivnost a místy totální absence nápadů mě nudila. Právě její využití na "Futuretru" mě ale nadchlo, protože v kombinaci s tvrdými kytarami ("Geometrická"), úžasně hravými texty, spoustami nevšedních aranžérských vychytávek či zpěvem Kláry Nemravové, se nedalo dělat nic jiného, než album poslouchat stále dokola. Někdy si prostě vše dokonale sedne a přesně to se na "Futuretru" stalo.
Vztah ke kapele: V pubertě byli Tata Bojs jednou z mých nejoblíbenějších českých kapel. Na mém Last.fm v kategorii nejposlouchanějších interpretů kralují na prvním místě s počtem 2.749 přehraných písniček). Co se týče desky "Futuretro", minimálně jednou do roka si ji nostalgicky pouštím. Jestli mě paměť nešálí, můj první střet s Tata Bojs se odehrál se singlem "Pěšáci". I přesto, že jsem se v té době snažil hledat smysl na české rapové scéně (ach), hodil jsem si ze zajímavosti do MP3 přehrávače nahrávku "Biorytmy". Když jsem se k ní konečně dostal, nadchla mě svou hudební pestrostí. Poté jsem dal šanci albu "Kluci kde ste?", které jsem si oblíbil snad ještě víc. Dále si vzpomínám, že jsem se o kapele bavil s jedním kamarádem, který je měl hodně rád a doporučoval mi "Futuretro" s tím, že to je jejich úplně nejlepší album a že ho musím slyšet. No a měl pravdu. "Futuretro" mě naprosto uchvátilo. Ty aranže! Ta syrovost! Ta pestrost! Ta hravost se slovy! Baví mě víc sedmiminutová "Toreadorská otázka", při které si mohu prozpěvovat "Býk či nebýk", nebo pořádná hudební nálož při závěrečném songu "Oba dva"? Co vesmírná atmosféra ve "Vesmírné"? Anebo třeba svižné taneční tempo "Geometrické"? "Duševní" jako by vypadla z konceptu desky, ale přitom by to bez ní nebylo ono. Přemýšlím... osobně mám nejradši asi "Jednotku času", ale je to těžká volba. Chci tím říct, že "Futuretro" nemá slabé místo a jeho poslech jen tak neomrzí. Rozhodně se jedná o jednu z nejlepších desek, co u nás kdy vyšly.
Dan Hájek - Když si Tátové hrají jako kluci
Vztah ke skupině: "Futuretro" jsem sice docenil až zpětně, ale nedám na něj nyní dopustit, takhle mám Tata Bojs nejvíc rád. Kluky z Hanspaulky jsem vždy sledoval, více jsem se k nim dostal ale až s "Nanoalbem". Tehdy jsem zpětně do detailu nastudoval i předchozí desky. "Futuretro" mezi nimi jasně vyčnívalo - dodnes mě na něm baví ten až klučičí zápal pro věc a objevování. Propletence tanečních rytmů, hra se samplery a propojení mezihrami - vše sladěné do posledního detailu. Sekce "Toreadorská otázka", "Duševní" a "Geometrická" (tedy strana b prvního vinylu na současném dvojLP vydání) jasně definuje, co tehdy bylo cílem Tatáčů. "Duševní" si skvěle pohrává s náladami a dodnes patří k jejich klenotům (verze se SOČRem toto jen podtrhla). "Geometrická" pak byla možná odrazovým můstkem k pozdější variaci "Skovky" do Underworld mikroklimatu. "Futuretro" je pro mě nadčasové album, na němž se spojuje už jakési retro a soudobost blízké budoucnosti. Doplněk "Termixes" toto vše dále rozvíjel (je otázkou, proč i tento disk nebyl součástí MAX edice k "Futuretru"?) s vydařenými remixy. Samotné "Futuretro" byla svým způsobem evoluce v tvůrčím universu Tata Bojs a myslím, že z něj dokáží čerpat dodnes. A samozřejmě se deska taky nesmazatelně zapsala do české hudební historie.
