Kabát si na nic nehraje. Je už natolik sebevědomý a vyspělý, že ani nepotřebuje žádné předkapely. Proto mají lidé dostatek energie na hlavní hvězdu večera. Koncert v Třebíči překvapil horkem v hale. Minulý týden jen o pár kilometrů dál v Jihlavě na Chinaski se bunda v pohodě unesla, v Třebíči si však zřejmě kapela vyžádala teplo, a tak bylo fajn, že bylo možné odhodit svršky. Kabát to totiž od začátku hrnul ve velmi slušném tempu.

Setlist, jak už název napovídá, reflektoval zdařilou poslední studiovku, ale dostalo se i na další méně známé skladby. Samozřejmě "Pohoda", "Žízeň" či "Moderní děvče" v samém závěru vystoupení nemohly chybět, ale bylo potěšitelné, že tepličáci oprášili dávné "Pohromy" či "Tetu z Ostravy". Velmi vtipné texty běžely na vrchní části kulatého pódia právě během "Tety z Ostravy", kde Kabát mohl popustit uzdu svým legráckám doslova na hranici života a smrti. Té se věnoval poněkud s jiným odstínem nálady ve skladbě "Kávu si osladil". Původně ji na albu "Banditi di Praga" věnoval zesnulému kytaristovi Žlutého psa Františku Kotvovi, nyní své věnování rozšířil i pro ty, kteří v nedávné době odešli z tohoto světa, i všem fanouškům do hlediště.

To bylo velmi slušně zaplněno už dobrou hodinu před startem. Možná za to mohl fakt, že nebyl dost výrazně stanoven začátek koncertu na dvacátou hodinu a mnozí si mohli myslet, že se začíná o hodinu dřív. Ale Kabát začal prakticky na minutu přesně v osm. Původně byl jako startér koncertu vybrán song "Burlaci", ti se ale nyní našli až ve zhruba třech čtvrtinách večera. Vystoupení si užilo i několik hostů základní čtyřky. V temné "Valkýře" to byla violoncellistka Alice Kodýtková a v divokém "Mysliveckém plese" zase kontrabasista Rafan. Z posledního alba zazněla více než polovina, přitom klidně mohlo být zahráno celé a málokomu by to vadilo.

Diváci v Třebíči byli skvělí. Vzhledem ke stáří hokejového stánku bylo minimum míst na sezení, a publikum se tak houpalo v bocích a vlnilo po celý večer. Kabát také na tomto turné překvapil, když se nebál sáhnout ke klasické baladě "Houby magický". V rádiovém éteru je hodně oblíbená, rockeři na každou desku alespoň jednu pomalejší věc umístili, ale pak je prakticky nehráli (jmenujme například "Ohroženej druh" z "Go, satane, go" nebo "Baladu o špinavejch fuseklích" z "Čert na koze jel"). Špalkovi tahle poloha hodně sekne.

Koncert měl obrovský spád, mluveného slova si Vojtek připravil opravdu minimum a hrálo se hodně nahlas. To však k rockové kapele sedí. Za hodinu a tři čtvrtě včetně přídavku se skupina za ohlušujícího řevu několika tisíc zúčastněných naposledy uklonila a odešla z pódia. Na samém konci nabídla ještě jednu paralelu s turné Banditi di Praga. První bylo kruhové pódium uprostřed haly, druhou píseň, která se rozezněla z ampliónů při odcházení fanoušků z haly - "Schody". Poctivá rocková show s velmi dobrou atmosférou dostala zaslouženou tečku.