Právě vám vyšlo album "Křehký mechanismus pozemského štěstí", které se mi zdá v mnohých ohledech trochu odlišné od dosavadních nahrávek. Lišilo se nějak skládání nového materiálu?

Samotný proces tvorby nových skladeb se vlastně ani nijak nelišil. To znamená, že většinou já přinesu kostru písně nebo aspoň pár motivů, které potom v tvůrčí svobodě a pohodě dáme dohromady s přispěním každého z nás, pak desítky hodin pilujeme, a když píseň uzraje, pracovně se natočí a já potom další desítky hodin (většinou na kole nebo na výletě) přemýšlím nad textem. A potom drilujeme a drilujeme, než s písní vylezeme ven. Tentokrát nám ale hodně prospěla téměř dvouletá koncertní pauza, kdy jsme nemuseli neustále přehrávat koncertní repertoár a mohli se novým písním věnovat soustavně a bez přerušování.

Vydání alba předcházela dvouletá pauza, kterou jste ohlásili na svém posledním koncertu v pražském Rock Café v roce 2015. Nyní se do klubu vracíte pokřtít novou desku. Potřebovali jste na další práci načerpat síly a inspiraci? Hrozilo, že činnost úplně zastavíte?

Ano, hrozilo to především z mojí strany, protože já tehdy opravdu cítil nějaké vyčerpání a vyhoření. Ostatní mě ale víceméně přesvědčili a já už brzy zjistil, že Hoře je to nejcennější, co mám, a že ještě nějaký čas bez něj být nemůžu a nechci. Ale potřebovali jsme se nadechnout a tvořit chvíli bez jakéhokoliv tlaku. Zase se jen tak scházet ve zkušebně nebo na chalupě, celou zkoušku třeba jenom tak prožvanit a propít a nemít špatný svědomí z toho, že jsme nic neudělali. To nám vlastně dost chybělo.

Nové album zní opravdu skvěle. Na musicserveru se dokonce stalo albem týdne. Jaký z něho máš pocit ty? Je pro tebe tím nejlepším v historii kapely?

Taky si alba týdne na musicserveru neskonale vážíme a děkujeme za něj! My všichni v kapele tu desku veskrze milujeme a už v procesu jejího vzniku jsme měli strašně dobrý pocit, jak to všechno dobře jde. Doopravdy posoudit ji ale určitě ještě nedokážu, k tomu budu potřebovat hezkých pár let.

Jako první jste zveřejnili píseň "Čobol a Čehún", ke které jste vypustili i velmi bizarní klip sestříhaný ze záběrů z pravěkého sci-fi "The GIant Claw" o obřím supovi. Odkud ten nápad na skladbu i klip vzešel?

Text skladby je čirý a nefalšovaný dadaismus a ústřední téma o chlapcích Čobolovi a Čehúnovi vzniklo zcela prozaicky. Na zkoušce jsme drtili hudební podklad a já do něj jen tak spontánně začal rapovat: "Ty si voda, čo ma drží nad vodooooou!" V tu chvíli všichni vyprskli smíchy a už nebylo cesty zpět - tentokrát jsem musel poněkud ustoupit ze svých lyrických standardů. No, původně tam bylo navíc ještě něco hodně peprného, to už mi ale přes pusu nakonec opravdu nešlo, tak jsem to trochu zmírnil. Většina textu je zkrátka výsledkem bohapusté improvizace. Co se týče klipu k písni, tak to je sestřih z dílny bubeníka pana Medáka, který je největším sběratelem a znalcem béčkových filmových bizárů. Postupně tvoří klípky i k dalším písním z alba a my tuhle úchylnou sérii pracovně nazýváme Nejdivnější klipy všech dob.

Jak zpětně hodnotíš předchozí řadovku "Imaginarium"? Osobně se mi zdá, že jí chyběla vaše typická jiskra, a možná nevyzněla tak, jak jste si původně představovali...

Já mám to album rád a znám i dost fanoušků, kteří ho mají dokonce z naší tvorby nejradši. Pokud bych měl ale najít přece jenom nějakou mouchu, tak je to počet skladeb, kterých na "Imaginariu" bylo nakonec jen osm, zatímco na nové desce jich je o tři víc. Možná i proto na někoho může to album působit podvědomě jakoby nedotaženě. A ano, je pravda, že některé písně nakonec (zejména technicky a zvukově) vyzněly dost jinak, než jsme chtěli. Oproti tomu na novince je všechno přesně podle našich představ.

Naopak nová studiovka nabízí skutečně vyrovnaný materiál. Je nějaká skladba, kterou sis z ní oblíbil nejvíc?

To bude chtít ještě odstup a můj vztah k jednotlivým písním určitě ovlivní taky reakce fanoušků na koncertech. Zatím mám ale rád všechny úplně stejně, věř, nebo ne! A protože jsem starej romantik, zvláštní náklonnost chovám k poslední baladě "Černej Petr". Škoda že ses zrovna o ní nezmínil v recenzi.

V songu "Mrtvý obrazy" hostuje zpěvačka Barbora Mochowa. Jak spolupráce probíhala? Museli jste Barboru oslovovat, nebo se vám sama nabídla?

S Barborou jsme spolupracovali už několik let, ať už v kapele Sinuhet, tak i párkrát naživo s Prvním hořem. Kromě toho jsme připravovali ještě desku duetů, ale k té už nedošlo.

Silnou stránkou vaší tvorby jsou i mnohdy velmi groteskní texty. Jsi jejich výhradním autorem, nebo ti pomáhá i zbytek kapely?

Texty píšu já. Co si vzpomínám, existuje jediná výjimka, a to je skladba "Diskokoule" z alba "Club Silencio". Text k ní jsme vymysleli společně při jedné rozšafné pijatyce a je tak mimořádně příšernej, že se k němu rozhodně nehlásím. A horší je, že se k němu nehlásí nikdo!

Zaujal mě především text písně "Dekadentní bál". O čem pojednává? Cítíš se být oním nukleárním básníkem?

No, asi spíš ne, tenhle text je naopak o něčem nebo o někom, kým já být nechci. "Jsme krásní lidé neonoví, celí z jedniček a nul…" pěji v refrénu a to opravdu není o mně, majiteli hloupého telefonu, milovníku rozhovorů z očí do očí a vůbec obecně postavy tak trochu z jiného světa. Ten text je naopak trochu obžalobou, trochu výsměchem digitální generaci. I když zrovna nukleární básník je obrat, kterej se mi tam vloudil kvůli svojí zvukomalebnosti, na nukleárních básnících obecně nic špatného nevidím.

Mohou fanoušci na vašem křtu v Rock Café, který se uskuteční 3. listopadu, a na dalších zastávkách podzimního turné očekávat velkou porci nového materiálu? Myslím, že "Malej pán" či "Hymna naděje" budou naživo trháky.

V Rock Café i na dalších zastávkách podzimního turné odehrajeme samozřejmě většinu nové desky. Obě písně, které zmiňuješ, jsme naživo už hráli a opravdu fungují znamenitě. Teď bude ale, doufám, výhoda, že fanoušci už si naše nové věci řádně naposlouchají a budou je znát.

Několik koncertů od svého comebacku jste již absolvovali, včetně účasti na festivalu v Banátu. Hráli jste už nové písně?

Ano, hráli jsme dokonce většinu nových písní a myslím, že reakce fanoušků byly výtečné. V Banátu nebo obecně na festivalech je ale spousta lidí, kteří nás slyší a vidí poprvé, takže ani mezi novinkami a stařinkami nerozlišují.

Festival v Banátu je už téměř kultovní akcí. Jaké to je být toho součástí? Povedl se letošní ročník?

V Banátu jsme byli už potřetí. Poprvé jsme hned na začátku koncertu vyhodili proud v celé oblasti a spustila se neskutečná průtrž mračen, načež se odehrálo dneska už legendární akustické karaoke vystoupení. Podruhé už jsme odehráli normální koncert, ale neměli jsme tak dobrý hrací čas. Letos to bylo zdaleka nejlepší - hráli jsme v devět večer a na festivalu už byla pěkná hromada lidí. I když jsme ještě pět minut před koncertem opět nevěděli, jestli vůbec vystoupíme, protože se mi ztratila taška s vybavením. Nakonec se vše zdárně vyřešilo. Banát je kult a každý by ho měl aspoň jednou zažít.

V mezidobí, kdy První hoře odpočívali, jsi s Robertem Rajsem oživil projekt Kaspar Melichar, se kterým jsi vydal povedený debut "Velká derniéra". V některých momentech novinky mi přijde, že jsi tu zasněnou lyričnost Kaspara Melichara přenesl i do Prvního hoře. Viz třeba atmosférická píseň "Půlměsíc".

Já nad tím takhle nepřemýšlel, ale možná na tom něco bude. Na druhou stranu, tahle poloha byla odjakživa i v Hoři, ale možná jen na posledních deskách malinko ustoupila a teď se zase vrátila.

První hoře tě teď zřejmě na nějakou dobu hudebně zcela vytíží. Mohou fanoušci očekávat i nějaké koncerty Kaspara Melichara nebo dokonce novou desku?

Zase tak mě nevytíží, protože jsme se rozhodli vystupovat spíš příležitostně, a poté, co objedeme pár základních míst s novou deskou, zase se to na nějaký čas uklidní a budeme snad moct pracovat na něčem novém. S Kasparem Melicharem svátečně vystupujeme a do konce roku by měl být alespoň jeden koncert v Praze, jenom se zatím ladí termín. Nová deska je ještě hodně ve hvězdách, protože po dokončení alba Hoře jsem upadl do totálního tvůrčího spánku, ze kterého se teprve zvolna probouzím.

Kromě hudebních aktivit jsi činný i jako spisovatel. Připravuješ novou básnickou sbírku nebo další novelu? Poslední je, tuším, tři roky starý "Jeremiášův vztek".

To je pravda. Od té doby jsem napsal ještě čtyři romány, ale žádný z nich zatím nevyšel - což není nic neobvyklého vzhledem k tomu, že i "Jeremiášův vztek" vyšel se šestiletým zpožděním od napsání. Momentálně ani nemám potřebu něco publikovat, jak říkám, trochu teď hibernuju. A básně, ty už si píšu jen pro sebe a opravdu jen hodně svátečně, veškerou svoji potřebu lyriky jsem už před časem vtělil do psaní hudebních textů, kterých mám na kontě už něco přes stovku. Občas se jen mihnu na nějakém tom veřejném čtení, například zrovna teď 31. října v pražském Unijazzu, kdyby mě chtěl někdo přijít pozdravit.