"Mess" je koncentrovaná energie, divoký, nespoutaný nářez po celých - pouhých - sedm a půl minuty. Ale jsou to minuty využité na maximum. Stopáže s jednou výjimkou nepřesahují sto dvacet sekund a to je tak akorát prostor pro základní sdělení. Bez vytáček, bez kudrlinek. V případě Fvtvre jsou zbytečné i takové věci jako předehry. Stačí hrábnout do strun a jít na věc. Bez vytáček rovnou na posluchače.

Je to punk, je to hardcore, toho nejčistšího zrna s příjemně nostalgickým feelingem. A jako koření navrch trochu noiseového bordelu, který posluchači hned na start ("Blackflag") protáhne ušní bubínky. Sekaně deklamované texty jsou logicky v symbióze s hudbou, odrážejí deziluzi a naštvanost na současný svět, život v něm, na jeho bezvýchodnost. V tomto ohledu nic zásadně nového, ale ono neuškodí si to čas od času připomínat. Zvláště když je to v natolik atraktivním a do posledního zavrzání kytary v "Bonecrusher" dotaženém EP. Fvtvre vybuchují už teď a to je teprve čeká první koncert. Jaký to pak bude výbuch na chystané dlouhohrající desce?