Již dopředu bylo avizováno, že se během dvou dnů akce zúčastní na sto sedmdesát tisíc návštěvníků, nikoho z pořadatelů ale nenapadlo, aby byla kvůli tomu posílena i městská doprava na festival a především následně večer z něj. První den se tak nejednou stalo, že se v zastávkách do tramvaje na peronu stojící vůbec nevešli a podobná situace byla i v metru. Cesta na festival tak některým trvala i několik hodin a podobně dlouho to trvalo i těm, kteří jeli autem. Kromě dlouhých kolon, které je čekaly, se museli vypořádat i s faktem, že se odstavné parkoviště nacházelo asi čtyřicet minut chůze od areálu, což díky chladnějšímu počasí nebylo zrovna tím, co by návštěvník chtěl absolvovat.

Festival byl ale hlavně o hudbě, a tak pokud člověk překonal úskalí transportu do Hoppegarden, měl už z velké části vyhráno. U vchodu sice byly dlouhé fronty, ale jejich odbavení personálem bylo bleskové, a tak jsem se někdy kolem 15. hodiny konečně dostal do rozsáhlého areálu. Pořadatelé opět nabídli čtyři pódia, leč ponaučili se z chyb minulosti a oproti předchozím ročníkům ubrali počet vystupujících tak, aby návštěvník stihl co nejvíce vystupujících a zároveň nemusel stále přebíhat od jednoho pódia k druhému.

První den jsem tedy festival začal s vystoupením George Ezry, kterého jsem po několika písních opustil a přeběhl na vedlejší stage, kde právě to nejlepší předváděla kapela The Vaccines. Oba jmenovaní umělci byli přijati fanoušky vřele, leč rozhýbat je nebylo díky sychravému počasí zrovna jednoduché. Německý festival vsadil i na několik tuzemských hvězd a oba dny dělaly dojem, že mnoho lidí na Lollapaloozu přišlo jen kvůli nim. Během vystoupení Beatsteaks, kteří představili novou deskou a pozvali na nadcházející turné, se publikum proměnilo v nekonečné moře rukou a mobilů, které nešlo přeplavat, ale muselo se obloukem obcházet.

Stejný ohlas měl i německý rapper Marteria, který si přichystal velkolepou vizuální show, díky níž vypadal Michael Kiwanuka na nedalekém pódiu jako chudý příbuzný. Bylo jasné, že jeho vystoupení si nenechali ujít opravdoví hudební fajnšmekři, a tak není divu, že přítomní přestali na hodinu jíst a pít a plně se soustředili na jeho skvělý set. Britský soulový hudebník se oprostil od všech možných festivalových výmyslů a spolu s partou výjimečných doprovodných muzikantů předvedl koncert, na který budou mnozí hodně dlouho vzpomínat.

Na své si přišli ale i fanoušci taneční hudby. Publikum rozehřál dánský DJ a producent Martin Jensen, který podobně jako třeba Kygo své sety skládá především z tropical house songů, jež posluchače příjemně rozhoupají. Hlavními tahouny tzv. Perry’s stage ale bylo holandské duo Yellow Claw, po kterém následovali asi nejočekávanější zástupci EDM - duo Galantis. Tito Švédové patří aktuálně k nejžádanějším zástupcům taneční scény a svoji úlohu v Berlíně zvládli na jedničku.

I když podstatná část DJského setu, který Christian Karlsson a Linus Eklöw aka Galantis odehráli, byla předpřipravena, nešlo od pódia odtrhnout oči. Ohně a audiovizuální zvířecí efekty se nádherným způsobem spojily se songy, které pánové odehráli. Kromě jejich známých hitů došlo i na většinu nových písní z právě vydané desky "The Aviary", to celé prošpikovaly klasiky od Tomcrafta či taneční úpravy hitů Whitney Houston a jejich jedinečná bubenická show. Pomyslnou tečkou na tanečním pódiu měl být Marshmello, který ale vystoupení na poslední chvíli odřekl. Jako důvod na svých sociálních sítích uvedl, že chce být před nadcházející hurikánem Irma doma s rodinou. Jeho pozici tak na poslední chvíli převzal Boys Noize.

Headlinerem prvního dne ale byli již od začátku Mumford & Sons, kteří na hlavní pódium nastoupili v půl deváté. Jejich setlist se od toho z pražské O2 areny příliš nelišil, což znamená, že jejich fandy opětovně nadchl. Bohužel v době jejich vystoupení byla už opravdu pěkná zima a velká část publika z obav dlouhého čekání na spoje domů kolem 21. hodiny odcházela z areálu. Velmi rozumně jsem se k nim společně s přáteli přidal. Ještě v noci se totiž na sociálních sítích začaly množit stovky negativních komentářů na adresu pořadatelů, kterým byla vytýkána nezvládnutá organizace. Podle oficiálních informací, které byly následně zveřejněny, se někteří Berlíňané dostali do svých domovů až po druhé hodině ráno. Naštěstí pořadatelé Lollapaloozy jejich připomínky vzali v potaz a nedostatky do druhého dne odstranili. Jak celý festival dopadl a co nabídl v závěrečném dni, se dozvíte v druhé části reportu.