Pánové, po hudební stránce o vás nebylo dlouho slyšet, jak je to možné?

Miloš (dále M): Chtěli jsme k výročí udělat novou desku a ne udělat jen výběr z výběrů. Loni jsme ale nedostali práva na některé písničky, takže ji vydáváme až letos. Zaplaťpánbůh, že to takhle dopadlo, protože kdybychom nepočkali a vydali to v původní formě, bylo by to bez zásadních písní. Navíc se to hezky potkalo, protože dvacet let slaví každej, zato jednadvacet je dobrej fór.

Je těžké získat oprávnění na písničky?

Oba: Jak kdy.

Roman (dále R): Někdy je to hned, někdy běh na dlouhou trať jako například u Scatmana alias našeho "Kreténa", kterého jsme řešili tři roky, protože si mysleli, že text je o něm. Nastalo dlouhé vysvětlování, že to není o něm, ale o kreténech, kteří se rozrůstaj všude možně. Většinou se to k původním interpretům a autorům ani nedostane, ale musí jít o určitou štábní kulturu, kdy to musí schválit zástupci autorských práv a publisheři. Spoustu zákazů jsme dostávali právě od nich, ale šli jsme oklikou, kdy jsme se dostali přímo k autorovi, ten měl nadhled a líbilo se mu to.

M: Nebo vás spíš někdo udá. Například když jsme se fotili pro desku "Kuss", což byla parodie na Kiss, měli jsme namalovaný ty jejich ksichty a nějaký český fanda to poslal Stanleymu do emailu...

R: Jemu to ale nevadilo, protože si řekl, že Česká republika je malý trh, kdežto Robbie Williams se svojí "Let Me Entertain You" platil pokutu, a to pořádnou.

Co bylo naopak nejrychlejší?

R: Když jsme chtěli udělat "Džíny" od Falca, který zrovna v tu dobu zemřel, říkali jsme si, že nám to určo nedaj', protože tam byl text "tenhle haj*l rakouskej mi vzal džíny...". Ten ale nebyl o Falcovi, ale o ocasovi, který na mejdanu ukradl někomu džíny, když všichni chrápali.

M: Kolikrát nám Fanánek nebo Xindl X zavolají, že mají nápad, my posoudíme, jestli nám to zapadá do konceptu desky, a případně nám to jako fór otextují. Většinou se na tom shodneme hned. Nesmí se nad tím spekulovat dlouho, musí nás to chytnout. To jsme třeba viděli i teď při natáčení klipu ke "Kreténovi", který jsme natáčeli v Divadle Kalich, když se kameramani a další čapli za ramena a houpali se do rytmu. To jsme si řekli, že to bude fungovat. (smích)

Vždy mě překvapí, s jakou přetextovanou hitovkou přijdete, protože mám zato, že už jste ji nahráli, viz třeba "Macarena"...

M: Tu už jsme měli ve výběru několikrát, ale až pak přišel Xindl X s textem, že chlap platí ženě lekce macareny a ona zatím chodí s jiným frajerem po hotelích. Oslovili jsme Adélu Gondíkovou, aby nám to svým zpěvem doplnila, protože jsme chtěli, aby to byla i komediantka, která by nám to zároveň i zahrála. Tohle je věc, o které jsme se dlouze dohadovali, ale nakonec to celé dobře secvaklo.

Jaké písničky z nové desky vidíte jako své favority?

M: "Kretén", "Má asi křena", oslavný song "Jarda Jágr" a mám ještě skrytého favorita "Už nechcem hulit", do které jsme původně nevkládali moc naděje.

Proč oslavujete Jardu Jágra, Hynka Čermáka či J.A.R.?

R: Protože je máme rádi. Deska není o nás, ale o lidech, které máme rádi, jsou fakt moc dobrý a navíc je respektujeme, jak je možno vidět i z vizuálu desky "Star Boys", kde si děláme lehce srandu ze Star Wars.

Jak jste se na albu podíleli autorsky?

R: Fanánek napsal dva texty, Xindl dva a půl a zbytek my. Je to deska, kde máme nejvíc našich textů. S Xindlem to není první spolupráce, už s námi dělal několik songů, kde jsme hned zjistili, že jsme naladěni na stejnou vlnu a notu.

Ne vždy tomu ale tak bylo.

R: Když se ohlídnu, jsem rád, že jsme natočili i TOP 14 nejhorších písniček, protože upřímně, kdo si tady může dovolit přiznat, že udělal hovna. (smích) Nás to naopak posunulo, odlehčili jsme si a jedeme dál. Kolikrát si zpětně pustím nějakou desku a řeknu si, že tam jsou dvě dobré písničky a zbytek je vata. Byl na nás vyvíjen tlak, abychom skoro každý rok dělali novou desku.

M: Je pravda, že se občas stane, že tu a tam nějaké malé šumavské rádio vytáhne něco z tohoto brakoviště. Jednou jsem jel po Šumavě, najednou se mi přeladilo rádio a začal tam hrát "Tarzan", kterého nenávidím. Říkal jsem si, aspoň že jedu sám, představa, že někoho vezu a on ty tři a půl minuty trpí... (smích)

S kým byste rádi spolupracovali?

R: Těch lidí, co mají nadhled a smysl pro humor, je málo. Kdysi jsme byli i za Ringem.

M: On nám chtěl něco složit, ale říkal nám, že to musí být jednoduchý hit a bude to mít za deset minut složený, ale rozhodně po něm nemáme chtít psí kusy a rap už vůbec ne, protože nerozumí tomu, jak se textuje.

R: ...navíc musí být stejná krevní skupina, což teda Ringo byl...

M: Uvedu příklad, který nám nevyšel. Jednou, když jsme dělali desku, jsme přemýšleli o Gábině Osvaldové, protože má dobrý smysl pro humor a dokáže i sebe sama klidně shodit. Výborný text je třeba "Miss Moskva". Ale ukázalo se, že je s Ondřejem moc spjatá, u sebe navzájem ví, co a jak, ale u nás by šla prostě jinam a nepotkali bychom se. Nebo třeba textový génius Ivan Mládek. Od toho jsem měl nejvíc rád písničku "Dáša Nováková", což je úplná kravina o tom, že si Dáša Nováková koupila novou halenku, ale zároveň je to geniální. Říkal nám, že by pro nás klidně někdy vyzkoušel něco otextovat, jenže si myslíme, že jeho poetika je tak jasně spojená s Banjo Bandem, že by to nebylo ono.

Je v dnešní době těžké dělat srandu?

R: Vždycky to je a bude to nejtěžší. Neříkám, že se nám to vždy podařilo. Nám se občas podaří být i trapný... (smích) Ale kdo si tím neprošel, ten si nevyzkouší, že třeba z deseti pokusů tři zazvoní a zbytek je trapárna. Ale to je v pořádku, někomu nezazvoní třeba celý život. Někteří mají samá očekávání, že sranda bude furt dokola. M: Češi sice nadávají, ale mají to rádi, proto furt koukají na některé komedie v telce dokola.

R: Ale byly doby, kdy jsme ohrnovali rypák nad kdečím, bylo nám dvacet osm, moderovali jsme v rádiu a mysleli si o sobě, že jsme mistři světa. (smích) Člověk musí mít něco odžito, spadnout na držku, aby se probral. Vždy jsem si myslel, že Češi mají smysl pro humor, ale dnes je to hlavně o prachách a udělat to rychle.

Krom srandy máte na svém kontě i charitativní počiny.

R: Do určitého věku jsme charity dělat nechtěli. Ale pak jsme si řekli, že uděláme "Movember", že si aspoň sami dojdeme k doktorovi a třeba si pár chlapů dojde taky. Pamatuji si, jak na začátku nějací blbci říkali: "No jo, už nevěděli co, tak se zviditelnili na charitě." V tu dobu jsem chtěl popřát jednomu frajerovi, co to pronesl, aby se od zítřka nezačal sám poch*ávat. Jestliže jsme zachránili život jednomu chlapovi, tak jsem spokojenej. Nejlepší bylo, když se nás ptali, kolik jsme za to dostali peněz...

Novou desku a oslavy jednadvaceti let na hudební scéně spojíte se dvěma koncerty v Brně a Praze, na co se můžou fanoušci těšit?

M: Bude to peklo (smích), pokřtíme desku, pozveme kamarády, kteří s námi určitým způsobem spolupracovali, někteří vystoupí jako hosté. Doprovázet nás bude Jirka Dvořák a jeho Boom Band, který slaví stejné výročí jako my, takže budou slavit s námi a navíc si udělají odbočku od doprovázení Hanky Zagorové a Karla Gotta, kde se moc nevyřádí, kdežto tady budou moct. Bude to mejdan a oslava našich narozenin, průřez našimi hity, kde bychom rádi odprezentovali i novinky z alba "Star Boys".

R: Chtěli jsme, aby nás jako bodyguard přivedl Hynek Čermák, protože to je nejlepší kmotr, kterého známe, ale má bohužel divadelní povinnosti. Ale ještě nelámeme hůl.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?

R: Líbilo se mi v Miláně s Ricchi e Poveri, kde jsme hráli "Máma má rýmu" s orchestrem. Půlka byla v češtině, půlka v italštině, což byla výzva. Bylo to fajn, protože Italové jsou rádi nad věcí. V poslední době bylo super, jak jsme byli s Xindlem X v Bohumíně nebo na Benátské noci!

M: Nebo ve Wembley (úsměv). Dobré mejdany jsme zažili v Lucerna Music Baru, kde jsme často křtili a kde se lidi zmatali do čtyř do rána. (smích)

Jste už téměř tři dekády nerozlučnou dvojicí, byla mezi vámi někdy ponorka?

M: Měli jsme standardní výměny názorů, ale nikdy to nebylo tak, že bychom kvůli tomu přerušili spolupráci nebo že bychom právníkům dávali smlouvy, což je základ toho, že jsme to vždy zvládali dobře.