Alice Cooper je čiperný a hlavně stále produktivní veterán, jenž za dobu svého působení na rockové scéně vždy dokázal ladně upravit svůj zvuk. Úspěch tak měl nejen v sedmdesátých letech, kdy vydal přelomové desky "Billion Dollar Babies" či "Welcome To My Nightmare", ale i v osmdesátých s povedeným "Trash" a v devadesátkách s "Hey Stoopid". Ani po miléniu však neupadl v zapomnění a dál pilně vydával nové desky. Nejdříve zaujal v roce 2000 s metalovým počinem "Brutal Planet" a naopak v roce 2008 se zase vrátil k teatrálnějšímu rockovému kabaretu v "Along Came A Spider". V roce 2011 se úspěšně pokusil navázat na legendární album pokračovatelem "Welcome 2 My Nightmare", které Coopera představilo v jeho nejklasičtější podobě, byť s rafinovanými moderními prvky. Na novinku "Paranormal" jsme si však museli počkat téměř šest let, což je druhá nejdelší pauza v kariéře Alice Coopera. I přes tajuplný název na ní hudebník zvolnil a představil lehce stravitelnou, ale příjemnou kolekci.

V čem energický rocker neexperimentuje, je jméno producenta. Opět si přizval svého oblíbence Boba Ezrina, který je na rockové scéně ostříleným matadorem a kromě spolupráce s Cooperem má v poslední době na svědomí třeba novinku Deep Purple "Infinite". Právě Ezrin na "Paranormal" vlákal i zajímavé hudební hosty. V titulní skladbě uslyšíme kytaristu Rogera Glovera právě ze zmíněných Deep Purple, za bicími zase usedl Larry Mullen z U2. Zajímavou spoluprací je i výpomoc Billy Gibbonse ze ZZ Top v bluesem navoněné písni "Fallen In Love".

Podobně jako na předchozí "Welcome 2 My Nightmare", tak i tentokrát přišla řada na Michaela Bruce, Dennise Dunawaye a Neala Smitha, tedy hudebníky, kteří s Cooperem spolupracovali v jeho nejranějším období. Na svět tak přišly tři nové písně, které jsou na zvláštním bonusovém disku k novince. Na hlavním disku si však ponechal sestavu, jejíž personální obsazení se ustálilo od roku 2014 příchodem skvělé kytaristky Nity Strauss, jinak členky The Iron Maidens a Femme Fatale.

Až na hvězdné hosty se novinka drží při zemi. Překvapí absencí onoho tradičního shock rocku či glam rocku. Písně jsou oproti minulým počinům z poslední doby velmi klidné, bez hutnější rytmiky. Naopak jsou melodičtější, jemnější s nádechem typického amerického pop rocku.

Z koncepce novinky nejvíce vybočuje "Paranoiac Personality", která jako jediná připomíná typického Coopera. Písně "Holy Water", "Fallen In Love" či "Rats" zase ukazují umělce ve zcela jiném, klidnější a uvolněnějším světle. Velmi zajímavým okamžikem je závěrečná balada "The Sound Of AC", která zní jako zapomenutá píseň z období "Muscle Of Love". Celkově je novinka příjemný počinem, ale k nejlepším zářezům Cooperovi kariéry se rozhodně nezařadí. Chybí jí výraznější hity, hutnější atmosféra i větší groove. Ostudu si s "Paranormal" ale hudebník neudělá a věřme, že na další studiovku nebudeme čekat dalších dlouhých šest let.