U mladších kapel nejsou delší koncertní sety úplně na běžném pořádku. A tak musí staří pardálové rockovému dorostu neustále ukazovat, jak vypadá poctivá show. Nejdříve víc jak dvouhodinoví Foo Fighters minulý týden a včera pak Guns N' Roses tříhodinovým koncertem dokázali, že rock'n'roll je nesmrtelný.
Live: Guns N' Roses
místo: Letiště Letňany, Praha
datum: 4. července 2017
setlist: It's So Easy, Mr. Brownstone, Chinese Democracy, Welcome To The Jungle, Double Talkin' Jive, Better, Estranged, Live And Let Die (Wings cover), Rocket Queen, You Could Be Mine, New Rose (The Damned cover), This I Love, Civil War, Yesterdays, Coma, Slash Guitar Solo, Speak Softly Love (Nino Rota cover), Sweet Child O' Mine, Out Ta Get Me, Wish You Were Here (Pink Floyd cover), November Rain, Black Hole Sun (Soundgarden cover), Knockin' on Heaven's Door (Bob Dylan cover), Nightrain, Don't Cry, Whole Lotta Rosie (AC/DC cover), Patience, The Seeker (The Who cover), Paradise City
© PA "Not in this Lifetime." Takto odpovídaly hlavní tváře legendárních
Guns N' Roses víc jak dvě desetiletí na otázku, jestli se někdy dají zase dohromady. A dlouhou dobu to skutečně vypadalo, že dřív zamrzne peklo (a i
Axl Rose vydá osamocen v pořadí vlastní autorské tvorby teprve třetí dlouhotrvající řadovku kapely "Chinese Democracy"), než by hlavní aktéři znovu našli společnou řeč.
Nicméně, ať už přišlo jisté zmoudření dané věkem, nebo spíš pořádné šustění zelených papírků, v loňském roce skutečně zapríčinilo reunion a kapela odstartovala masivní, úvodním sloganem reportáže ironicky pojmenované Tour, které Axl jel paralelně se svým hostování v
AC/DC.
Dostalo se i na Česko, a tak se v den největšího státního svátku Američanů a v předvečer letních svátků tuzemských formace s Axlem, Slashem a Duffem v čele ukázala v Praze. První předkapelu jsem díky frontám a celkově organizačním procedůrám vždy s takto velkou akcí spojených nestihl a viděl jsem až druhé supporty
Biffy Clyro. Ti jsou i u nás už zavedeným jménem a předvedli příjemný kytarový set, byť se žádná skladba nijak zvlášť nezapsala do povědomí posluchače, který je nikdy předtím neslyšel. Posílám ale políček produkci koncertu za nesnímání předkapely na jinak velikosti akce odpovídajících velkoplošných obrazovkách.
© myspace.com/loaded Samotná hlavní hvězda, která se v poměru efektivity počet nesmrtelný hitů/počet řadových desek pyšní dost možná prvenstvím v rockové historii, odehrála větší část poctivého setu ještě za světla, což je sice škoda vzhledem k nápaditým projekcím, pyrotechnickým vložkám, bohatost setlistu ale předčila očekávání a překvapila i zařazením hned několika kousků z
Axlovy sólovky z roku 2008, které se
Slash uvolil zahrát.
O současné kapele se sice nelze bavit jako o plnohodnotném reunionu, protože ač se kromě legendárního kytaristy s kloboukem účastní i
Duff McKagan, zbytek koncertní kapely tvoří Axlovi novodobí sekundanti. Originálnější verze sestavy se ale s velkou pravděpodobností naživo už nikdy nedočkáme.
© Günter & Felix Pfannmüller Co napsat k hlavním aktérům. Slash se drží v prvotřídní skladatelské formě už od dob
Velvet Revolver přes jeho sólové desky, a to i fyzicky, velice vitálně a mladistvě působil i včera. Duff je v tom nejlepším slova smyslu rocknrollově vyžilý a spolu s ním na stage kromě kusu historie přichází i tuny koksu.
A hlavní principál? Upřímně, Rose vypadá hrozně - odulý v obličeji, možná už s nastřelenými vlasy (min. tak vypadají) a s nevkusnou image, kombinující jeho pověstné šátky z raných let s křivákem a kovbojským kloboukem. Nejsme ale módní policie, co zpěv? Chvílemi se předvedl v ječácích, ale obecně to žádná sláva nebyla. Kdo ho ale už někdy slyšel, ví, že takto zpívá celý život - na něj to byl slušný standard.
Globálně tak potěšil hlavně extrémně dlouhý setlist (přes tři hodiny!), plný coververzí a instrumentálních sól. Právě kytaristé, osvědčené hity a věrné publikum koncert táhly, hlavní kapelník má ale to nejlepší už za sebou a i zvukově to celé mohlo znít o něco líp. Ve výsledku se na megaakce tohoto typu jednalo o dobrý standard, ne až tak nostalgický, jak by se dalo čekat. Příznivci ale museli být spokojeni, protože zazněly hity i překvapivé skladby (desetiminutová "Coma"!) a hlavně viděli dva kdysi nesmiřitelné rivaly na jednom pódiu.
Guns N' Roses ušima Pavla Parikrupy
Axl a Slash společně na jednom pódiu. Axl nastoupil na minutu přesně. Axl rozdává úsměvy na všechny strany. Tři věty, které ještě tak před rokem a pár měsíci zněly jako pohádky. Dnes realita. Guns N’ Roses v asi nejlepší možné sestavě jsou splněním dlouholetých snů fanoušků. Steven a hlavně Izzy jako autor těch největších hitů by byli sice fajnové naplnění stoprocentní nostalgie, jenže Ferrer a Fortus jsou prostě vynikající muzikanti. Bubeník jak skála a kytarista, který si v ničem nezadá s tím největším střelcem v klobouku.
Pražské vystoupení samozřejmě nebylo bezchybné - Axlovi se místy úžil dech a byl občas mírně přiškrcený, ale když spustil svou proslulou motorovou pilu, bylo zase dobře. Brzký začátek a kvůli tomu převážná část koncertu za světla nebo zvuk odvátý větrem taky náladě neprospěly, jenže to jsou v rámci historického okamžiku pro fanoušky marginálie. Pojďme se bavit o tom, že kromě největších hitů zazněly "Used To Love Her", "Coma", "Double Talkin' Jive", šest přídavků, skvělé coververze včetně "Black Hole Sun", akustická nádhera "Patience", úžasný kytarový duet Slash/Fortus "Wish You Were Here", fantastické finále "Paradise City" s ohňostrojem.
I kdyby se Bouchačky a růže daly dohromady kvůli penězům, je mi to jako fandovi od roku 1987 úplně jedno. Vidět Duffa, který byl asi nejvíc cool chlapem na pódiu, Slashe hrajícího "Sorry" a Axla, co nebyl arogantním parchantem, společně na scéně bylo zkrátka splněním snu. A pozor, tento kolektiv prachůchtivých zpovykaných rockových hvězd v letech tvrdě maká tři hodiny na scéně, takže je to naprosto v pořádku.