© facebook interpreta
Honza Balušek - Dvanáct kroků zpět (6/10)
Vztah ke zpěvákovi: Eda Sheerana mám fakt rád, je to sympatický zpěvák a schopný skladatel, obě jeho předchozí desky jsem slyšel mnohokrát. Tak nějak úplně nechápu, co se letos stalo, že třetí deska Eda Sheerana celý svět tak pobláznila, když ty dvě předchozí jsou jednoznačně lepší a obsahují povedenější písničky. S novinkou nemám žádný výraznější problém, pořád se mi líbí, ale je na ní cítit, že zrzek úplně rezignoval na jakýkoli vývoj, úkroky jinam a začíná se nebezpečně opakovat. Mnohé z pomalejších písní (třeba "How Would You Feel" nebo "Dive") jsou tak průměrné, až jsou k nepřečkání, což na minulých nahrávkách rozhodně nehrozilo. Na druhé straně, stále dokáže být zábavný - dvojice úvodních singlů, irská "Galway Girl" nebo úvodní "Eraser" jsou skvělé písničky, které na koncertech budou zase zabírat. Stručně řečeno - na novince se mu v mnoha případech nepodařilo přijít se silným materiálem a ten navíc ani nezabalil do trošku překvapivého zvuku. Škoda.
Jiří V. Matýsek - Rádiový pop s několika světlými místy (6/10)
Vztah ke zpěvákovi: Spíše nevyhraněný. Ed Sheeran je pro mě ten typ muzikanta, který mě nenutí přepínat, když ho slyším. Rád bych předeslal, že vývoj a posuny v tvorbě muzikantů považuji za přirozené a důležité. Bohužel, někdy je tento vývoj spíše na škodu a jako na potvoru se vydá zrovna tou cestou, která není zrovna nejvhodnější. Ed Sheeran mě na svém prvním albu (a také boxu singlů "5") zaujal svým chytlavým propojením písničkářství a popu. V rámci možností celkem chytrá muzika, nadhled, chytlavé melodie a zároveň jednoduchost - to je pro mně Ed Sheeran. Na druhé desce se poměr základních ingrediencí začal překlápět více směrem k popu, tento vývoj je bohužel na novince završen. Na "Divide" se stal Ed Sheeran zaměnitelným. Skladby jako "Eraser" nebo "Shape Of You" hladce zapadnou do proudu amorfního rádiového popu. Sheeran i v těchto vodách plave poměrně jistě, jen možná vyměnil sám sebe za to, co chtějí posluchačské masy a rádiové stanice. Proč ne, komerční aspekt hraje podstatnou roli, o tom není sporu - jen mám dojem, že to u předchozích alb nepotřeboval v takové míře. Z většiny desky jako by vymizela ona písničkářská upřímnost, prostota a jednoduchost. Záblesky tu samozřejmě jsou - křehká "Perfect", hravá "Galway Girl" (obě bohužel halí svůj potenciál do zbytečně opulentní, v prvním případě až kýčovité produkce) nebo "How Would You Feel", která je typicky sheeranovskou baladou. Jako celek je album "Divide" spíše nevýrazným, lehounce nadprůměrným kouskem, který podle mě za předchozími položkami Sheeranovy diskografie značně zaostává.
Dan Hájek - Edova sázka na dělitele universálnosti (6/10)
Vztah ke zpěvákovi: Baví mě jeho strhující živé performance, z desek se však raději budu vracet k "Plusku" a "Násobku".Zprvu mě spíše pobavilo jedno přirovnání, které jsem našel v jedné z fanouškovských recenzí, že se Ed Sheeran nebezpečně přiblížil Philu Collinsovi. Nic vůči oběma, ale čím více jsem "Dělící" novinku poslouchal, tím více mi na povrch probublávalo odhalení, že toto přirovnání není až tak zcela mimo. Phil s albem "No Jacket Required" (shodou okolností též jeho třetím sólovým) uceleně zavedl své skladatelské postupy, které začal při dalších nahráváních skálopevně využívat, ať už v podobě výtečných balad nebo rychlejších skladeb. Ed do těchto kolejí, možná nechtíc, najel právě teď, včetně jakési universálnosti i po stránce textů (přestože vycházejí z jeho osobních prožitků a událostí). "÷ (Divide)" tak nabídne vše, co na něm většina posluchačů má rádo, protože dost sází na jistotu, ale skrz naskrz už nenajdete asi nic, co by vás něčím překvapilo nebo váš zápal pro věc ještě více prohloubilo. Sice se ona mašinérie rozjela naplno, nezbývá ale doufat, že s případným následníkem ("Mínusem") nebude pokračovat ona sestupná tendence.
David Böhm - Modré zbytky "X" (4/10)
Vztah ke zpěvákovi: Na většinu z "+" nedám dopustit, koncert mi stačil jeden. Eda Sheerana je aktuálně všude plno a nějakou dobu nejspíš ještě bude. Nutno dodat, že s "÷" nezaslouženě. Mladý Brit se na něm totiž až nepříjemně opakuje. Začněme ale tím pozitivním, tedy úvodem. "Eraser" nabízí vcelku sympatické ohlédnutí za dosavadními (ne)úspěchy ve stylu "jsem taky jen člověk". Podobně se má i singl "Castle On The Hill". Trochu klišé, ale baví. Jak ale deska hraje dál, začíná se obočí ošklivě svrašťovat. Zrzavý zpěvák se totiž buďto za naprosto nezajímavého doprovodu svěřuje o stupidních věcech, nebo recykluje, co mělo úspěch minule. Za příklad nejlépe poslouží "Perfect" alias "Thinking Out Loud" a "New Men" aneb "Don't", verze 0.5. Trpělivost dojde, když v "Supermarket Flowers" podesáté zazní patetické "halelůja". To už ale pro finální skóre naštěstí nahrávka končí. Její většinu tak lze označit jako klišé velké a nezábavné. Jenže skvěle se prodávající. Má tedy Ed nějakou motivaci, aby přišel s něčím novým? Vedle vlažnějších kritik asi ne - a to může pro hudbu být nebezpečná zpráva.
Simona Knotková - Padesát odstínů průměrnosti (3/10)
Vztah ke zpěvákovi: Nenávist je silné slovo, ale vždy pro mě bylo velkou neznámou, proč je kolem tohoto nezajímavého umělce tolik povyku. Teda vlastně to celkem chápu. Sheeran je prostě obyčejný kluk odvedle, který si se svou kytarou poctivě prodral cestu mezi elitu. A outsidery všichni milují. Jenže stačí to, když kromě toho byla jeho hudba vždy jen replikou tuctu jiných neškodných kytarových popovek? Mně ne. Ale abych byla k Sheeranovi spravedlivá, uznávám, že názor jsem si na něj udělala na základě několika singlů. Ta chemie, která tak silně působí na fanoušky po celém světě, možná šla plně zachytit teprve vcelku. K "÷" jsem se proto snažila přistupovat bez předsudků. Trpělivost jsem ale začala ztrácet už někde u třetí stopy... Máme tu romantické cajdáky a táborákové vzpomínání. Máme tu odbočky k dnešním trendům i odkazy k tradicím. Někde se Ed dokonce pokouší o svou verzi drsného rappera, žel jeho thug life působí spíše komicky. Všechno je to hodně milé, posluchačsky přístupné, nehraje si to na víc, než je. V rádiu to bude hezky znít, asi během toho bude zplozeno i pár dětí. Kolem a kolem je to ale zkrátka jenom šeď a vata, která na chvíli zaplní singlové hitparády, ale žádný otisk po ní nezbude. Jak se říká, neurazí ani nenadchne. A když musíte na hodnocení interpreta sahat do přihrádky s klišé popisy, je něco špatně. Jiných charakteristik ve svém slovníku ale nenacházím, tak nijaké to je. I když... asi mě přece jenom uráží, že se tolik pozornosti věnuje právě takovým průměrnostem.
