zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 10-6 | 10-6 | 5-1
zahraniční videoklipy | domácí videoklipy

---

15. dné - These Semi Feelings, They Are Everywhere

S épéčkem "Talking With Crayons" nás Ondřej Holý stihl nalákat na poutavé věci, k velké desce to však nakonec byla cesta velmi trnitá a kostrbatá. Nakonec ale "These Semi Feelings, They Are Everywhere" vyšla a dné na ní v plné míře ukazuje, jaký má vypilovaný cit pro detail. Z minima dokáže i v krátkometrážní formě říct mnohé a zaznamenat onen moment samotného vzniku, co bylo vlastním hybatelem stvoření té dané skladby (stačí si pročíst samotné názvy). Ondřej okolo sebe nepotřebuje žádný orchestr, vše si dokáže nachystat sám a následně pospojovat s klavírními liniemi nebo akordy hranými na akustickou kytaru. Minimalistické textury však mají houževnaté hybatele a k nim připojená ruchová alchymie dotváří finální hudební scénografii. "Stay Clothed Though" s rapem (Craig Montana) nebo vokál Dominika Gajarského (Slowmotiondancer, Palermo) v "Reality Swallows Pushhen Cats" jsou nečekané vsuvky, které jeho hudbu posouvají do dalších rovin. "These Semi Feelings, They Are Everywhere" je intenzivní požitek do působivé noci a dné s ní zabodoval tak, jak asi nikdo neočekával. Je to jedna z desek roku, o které se mluví i venku. (Dan Hájek)

---

14. Jananas - To samo

Druhé album Jananas "To samo" příjemně osvěžilo loňskou nadílku tuzemských desek. Nahrávku holešovického kvarteta zdobí především nenáročné, přesto rafinovaně vtipné texty, líbivý vokál Jany Infeldové i zlehka psané melodie a chytlavé refrény, které provzdušnily jinak vesměs fádní popovou produkci. "To samo" je kolekcí lidských nedostatků, podaných s humorem a schopností nastavit posluchači zrcadlo, aniž by se urazil. Skladby jako "The Best Of Jananas", "Antonín Sova" a především titulní "To samo" přetrvají v přehrávačích zřejmě i v letošním roce. (Ondřej Hricko)

---

13. Pio Squad - Stromy v bouři

"Chvátám", "Musíme jet", "Chtěl bych" - to byly hity! Pio Squad byli v letech 2006 až 2008 jednoznačně jednou z vedoucích domácích hiphopových sil. Nedá se říct, že potom upadli do zapomnění, ale jihlavskou čtveřici prostě nebylo tolik vidět, přestože dále koncertovali. Vydání loňského singlu "Tváře" tak doprovázela neskutečně příjemná vlna nostalgie. Jasně, borci zfotrovatěli obdobně jako PSH, ale to překvapení, že můžou znít stejně jak před osmi roky, kašlat na moderní trendy a přitom být cool, stálo za to. Naštěstí nezůstalo jen u toho a celá deska "Stromy v bouři" je neskutečná perla. Přízemní, atmosférická, temná, vyprávějící, střídající elektronické i orientální hudební podklady, úderná i melancholická, producentsky pestrá (Enemy, DTonate, Wich nebo vlastní J-Kid), přesto jednotná. Velmi těžká na poslech. Nehitová. Naprosto originální. (Petr Doupal)

---

12. MC Gey - Rλp-Life

Hned zkraje - Geyova deska "Rλp-Life" má naprosto perfektní vizuál. Nostalgicky vzpomíná na legendární hru "Half-Life", která se zapsala do historie počítačových her. MC Gey si v roli Gordona Freemana nebere žádné servítky. Místo páčidla je vyzbrojen svými vtipnými, cynickými, sarkastickými, jízlivými a zraňujícími texty. Útočí na každého: "Nikomu nechci ublížit, stačí když chcípneš." Na "Rλp-Life" se MC Gey vypracoval, podařilo se mu vypiloval flow, takže jeho útočné rýmy teď bolí dvakrát tolik. Hudbu na albu má na svědomí Krudanze. Jeho beaty jsou spíš taková hiphopová klasika, která se však náramně hodí ke Geyově rapové dikci. A pozor, v každém tracku je ukryt alespoň jeden vtip na téma "Tvoje holka je tak tlustá, že..."! (Jaroslav Hrách)

---

11. Prago Union - Smrt žije

Před poslechem nejnovější desky Prago Union "Smrt žije" je potřeba se smířit s několika věcmi. Předně s tou, že Kato prostě ty nový zuby mít nikdy nebude. Ze svého šišlání udělal manýru a vlastně i přednost, ze které si sám dělá srandu (slyš dva roky starou poctu Janu Husovi "Díky, mistře"). Pak je taky nutno přijmout fakt, že Prago Union budou vždycky reprezentovat old school hip hop plný živých nástrojů, najazzlých smyček a scratchů, nikdy neuslyšíte sterilně progresivní beaty. A pak je třeba se připravit na standardní spršku slovních hříček, díky kterým to všecko výše, co by se dalo brát za to špatný, budete brát za to dobrý. "Smrt žije" je tak vlastně nahrávka stejná jako všechno, co PU dosud vypustili. Se vším tím špatným stejně dobrá. (David Věžník)

---

zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 10-6 | 10-6 | 5-1
zahraniční videoklipy | domácí videoklipy