Poslední dobou je o vás dost slyšet, čím si myslíte, že to bude?

Nèro Scartch (dále N): Je to neustálá práce kapely a našeho týmu. Každý víkend někde hrajeme a i to je jednou z příčin, že jsme teď tam, kde jsme. Snažíme se každým koncertem a počinem posunout dál. Ať už jde o vylepšování show, revizi aranží věcí, který hrajeme, psaní nového materiálu... Zkrátka děláme vše pro to, aby každá nová věc byla lepší než ta předchozí a abychom nikdy neusnuli na vavřínech.

V současnosti jste, co se týká zahraničního působení, jedna z našich nejúspěšnějších kapel. Chtěli jste se od začátku prosadit za hranicemi?

Mikuláš (dále M): V úplných začátcích jsme si sepsali takovej papírek, na kterém bylo, kde všude chceme hrát a čeho a kdy chceme dosáhnout. Byl to v podstatě takový business plán. Když si vzpomenu na to, co jsme tam všechno jako začínající kapela dali, zní to teď po letech velmi úsměvně, ale docela dost věcí se nám z toho už splnilo, a to je zkrátka skvělý! Navíc si myslím, že právě vytýčení velkých cílů nám pomohlo vzít to od začátku vážně a na 110 %.

Tomáš (dále T): Ten seznam byl dost ambiciózní a to tam ani nebylo Glastonbury. Příští rok se nám z něj splní další sen.

A tím je?

T: Americké tour. Příští rok totiž jedeme do Ameriky a Kanady odehrát pár koncertů. Několik jich už je potvrzených a další stále přibývají.

Kužel (manažer, dále K): Zajímavý je, že to nejsou klubové koncerty pro pár desítek lidí, ale festivalové sloty pro akce s návštěvnostmi v řádech desetitisíců.

Jak si vybíráte místa, na kterých budete hrát?

Honza (dále H): Máme několik zahraničních agentů, kteří se nám starají o booking v jednotlivých zemích. Tento model nastavil náš manažer Kužel a je běžný mezi většinou umělců, kteří hrají šířeji po světě. Místní promotér totiž zná poměry dané země a je schopný pro kapelu zajistit odpovídající koncert nebo festival. Důležité je však takového agenta sehnat.

K: Musíš mít známé... nejvíc věcí se stejně domlouvá někde na baru.

Žofie: (dále Ž.) Kužel pak vždycky říká, že za nás nasadil játra.

K: Je to velká oběť.

T: My už mu šetříme na transplantaci.

Jak se vám hrálo v létě na Glastonbury?

T: Bylo to úplně super, hráli jsme na jedné z deseti hlavních stage festivalu, což je obrovskej úspěch i vzhledem k tomu, že celkově jich jr na celém Glastonbury několik desítek. Byl to zážitek, na který do smrti nezapomeneme.

Kde jste zatím nejdál hráli? A kde bylo nejlepší publikum?

H: Nejdál jsme hráli v Jižní Koreji.

T: Tam bylo snad i nejvděčnější a nejhlasitější publikum. Chvílemi to vypadalo podobně jako v dokumentech o Beatles.

N: Zajímavé to bylo taky v Polsku, kde jsme hráli na jazzovém festivalu, který se konal na chatě přímo v horách. Ochranka nás musela doprovodit na stage, protože tam bylo úplně natřískáno a na konci nás lidé nechtěli pustit z pódia!

Ž: To nechtěli! Museli jsme přidávat téměř polovinu tehdejšího setu.

T: To je pro Mydy vlastně typické. I když je publikum nezná, dokážou ho rozjuchat.

A na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?

Ž: Tím, že jezdíme často do zahraničí, je každá akce svým způsobem nezapomenutelná a zvláštní.

H: Pro mě to bylo asi to Polsko.

M: Pro mě Korsika, protože jsme viděli z pódia rovnou na moře. To byl zážitek.

N: Nejzvláštnější a nejosobitější pro mě byl asi festival Fusion v Německu, který dopředu nezveřejňuje žádný line-up, přesto je hned vyprodanej. Je neuvěřitelně vyzdobenej různými instalacemi v prostoru, zároveň nenarazíte na žádný reklamy velkých společností a nepotkáte jediného securiťáka. Nepředstavitelný.

Ž: V zahraničí nejsou klasické festivaly jako u nás, konají se třeba uprostřed lesa, ve kterém jsou nainstalována různá umělecká díla, dekorace...

T: Dávají si tam záležet na detailech.

Ž: Festivaly jsou pro ně událost, na kterou se patřičně vyšňoří různými kostýmy, skoro jako kdyby sami vystupovali. Tam, i když se opijou, vypadají dobře a jsou plný lásky, ne jak tady, kdy se bojíš, aby ti nepřistál langoš na hlavě.

T: Fusion byl pro nás mimo jiné vstupenkou do Red Bull studia. Pro jeho vedení měl dokonce větší prestiž než třeba Glastonbury.

Jak jste se vlastně dostali do Red Bull Studios a jak se vám tam pracovalo?

T: Honza Vondráček z českého Red Bullu nás zázračně dostal do studia A, a to na čtyři dny, což nebylo vůbec snadný. Původně jsme měli v Berlíně strávit jen jeden den v mnohem menším studiu B.

H: Nahrávalo se nám tam naprosto skvěle. Ve studiu je to hlavně o tom, jaká se vytvoří atmosféra a jak dobře se na to kapela připraví. Tady bych vypíchl práci Tomáše, který produkoval chystané singly a roli producenta bude plnit i v rámci celý nastávající desky. Byli jsme celou dobu vysmátí a v pohodě, což se odrazilo na naší práci. Stihli jsme tam, co jsme chtěli, a ještě si vezeme bezvadný zážitky.

M: Lidi ve studiu nám vyšli strašně vstříc a bylo vidět, jak Red Bull umí spojit správné lidi. Jedná se o profíky na světové úrovni. Ačkoliv jsme přijeli do cizího prostředí, cítili jsme se tam díky nim jako doma.

Jaké budou nové skladby a kdy se na ně můžeme těšit?

T: Vyjdou postupně na jaře. Prvním je "I Don't Care", ke kterému jsme v Berlíně stihli udělat i klip. Natočil ho Vladimír Jedlička, který dělal náš zatím poslední klip "Just Dance". Točil Žofku v berlínských ulicích, nahrávání ve studiu, pak nějaké srandy s klukama, ale jak to bude vypadat v celku, zatím netušíme. Strašně se na něj těšíme. Točil na osmimilimetrový analogový film, který jsme rovnou v Berlíně při zpáteční cestě nechali vyvolat. Měl by vyjít na přelomu února a března. Druhá věc "Sensation" vyjde asi v březnu a poslední "Rise Up" někdy koncem května.

H: Zvukově je "I Don't Care" takový návrat ke kořenům.

T: Je pravda, že je tam cítit electro swing, electro pop... Takže "I Don't Care" je typická esence Mydy.

Ž: Zmrdí vokály jsou tam taky.

M: To je terminus technicus, jedná se o debilní popěvky, který máme ve spoustě starších věcí.

T: Druhý singl je rychlejší, má až skoro drum'n'bassový groove, ale se živými nástroji. A "Rise Up" je klasický electro funk. Fakt každá pecka je trošku jiná, ale je v nich společná chemie Mydy.

Chystáte celou desku?

N: Nechceme to rozhodně uspěchat, ale bylo by fajn, kdyby celá třetí deska vyšla na podzim 2017. Pokud se okolnosti nezmění, zbytek budeme nahrávat v našich domovských studiích Svárov a Barrandov Sound. Album je momentálně ve fázi demo verzí.

H: Není to tak, že bychom třeba chvíli něco dělali, chvíli zase ne, pracujeme na ní průběžně, vracíme se k rozpracovaným věcem, postupně je vylepšujeme a doděláváme.

M: Hodně věcí děláme na cestách, protože když sedíme patnáct hodin v dodávce, máme spoustu času, který se dá využít, a občas z toho vznikne něco dobrýho, například právě "Sensation" nebo "Rise Up", které se zrodilo v Anglii u krbu.

Existujete relativně chviličku, přitom toho za sebou máte už dost, jiným kapelám se to nepovedlo ani za třicet let. Jakého úspěchu si nejvíce vážíte?

N: Pro mě byl teď hodně dojemný vyprodaný Lucerna Music Bar, kam na nás cíleně přišlo takových lidí... A nebylo to jako třeba na festivalech, kdy o nás omylem zavadí. Byla to skvělá párty, kdy se lidi odvázali, spousta z nich i znala texty a bylo to prostě boží.

H: Podle mě je největší úspěch všechno, co se teď kolem kapely děje, ať už je to jezdění po světě v rámci různých festivalů, tak i nahrávání ve světových studiích či koncerty na domácí scéně.

Ž: Každý rok přijde velká věc, která nás hodně poznamená a překvapí. Loni jsme hráli na Szigetu a říkali jsme si, co může být víc. Pak přišlo Glastonbury a zase jsme si říkali, co přijde potom. A přišla Amerika, takže se to tak hezky stupňuje, a to mi na tom přijde hezký. Že se to nezastavuje a jede to dál. V životě na to nejsem moc zvyklá, protože když se daří, poté většinou přijde náraz. Tady se to tomu zatím naštěstí vymyká a to je pro mě zásadní úspěch.

I přes všechny vaše úspěchy jste zatím nedostali žádnou cenu. Jsou pro vás ceny důležité?

Ž: Když už je cena vysoká, tak si ty boty prostě nekoupím a oželím je. (smích)

Je pro vás důležitá móda a vizuálno, jakým stylem se prezentujete jako kapela?

Ž: Záleží nám na tom, protože jsme si díky bohu včas uvědomili, že show není jen o hraní. Show musí být kompletní a scéna i kostýmy k tomu neodmyslitelně patří. Ohledně vizuálu nemáme žádné poradce, většinou tyhle věci řeším já. Občas se ale spojíme s některými návrháři, v minulosti například s Klárkou Palatovou, v posledním roce zase s Natálkou Dufkovou, od které jsme měli kostýmy třeba právě do zmiňované Lucerny nebo v klipu "Just Dance". Občas si ale taky necháváme něco šít. Vše záleží na tom, jaké máme zrovna nápady.

Často je vás vidět na bohulibých akcích, je to váš záměr?

Ž: Nejsme v žádném případě politicky angažovanou kapelou, ale pokud můžeme podpořit myšlenky, se kterými souzníme, popřípadě i něco předat dalším generacím, děláme to rádi, protože nám okolní svět není lhostejný.