Kariéra Autechre trvá téměř třicet let. Není to typ interpreta, kterého definuje jedno album, nebo který se otáčí v kruhu vlastní budoucnosti. Anglické duo nikdy nepřestalo být relevantní a nevzdalo se experimentátorství. Pionýři IDM bez omezení časového a fyzického formátu vydali letošní album "elseq 1-5" jenom v digitální formě, jako pětidílný a přes čtyřhodinový celek. Kvintesence zvuku Autechre neusnadňuje recepci zvědavým příležitostným posluchačům. Schopnost zachytit patrně chaotické a ve skutečnosti velmi precizní zvukové struktury projektu se nebezpečně blíží hudebnímu snobství, v podstatě jde ale o poznávací sebeupřímnost. Proto pravě pochybuji, že dav v zaplněném malém MeetFactory byl sestavený pouze z oddaných a zkušených fanoušku.

Extrémní hudba vyžaduje extrémní podmínky. Autechre v náročné době "elseq 1-5" potřebují prakticky celkovou smyslovou deprivaci, proto koncerty probíhají v naprosté temnotě. Nekompromisní zvukový design se třpytí, chrastí, v živé podobě se jeví jako náročný, a přesto zároveň hypnotický. Výstřední a abstraktní hodina může poskytnout pocit post-lidského odcizení, proto je zřejmě podmínkou angažovanost, ne nutně shodná s koncertem pro fajnšmekry.

Temnota zní lákavě, ale nikdy nemůže být totální. Zdroje světla se najdou všude, vzpurní účastníci koncertu byli už ale problémem, kterému bylo s trochou dobré vůle možné se vyhnout. Svítící telefony, psaní si zpráv, nepřetržité snahy zakouřit si, natočit na mobil temnotu, udělat si selfie a hlavně prorazit si cestu ven do baru v předsíni, všechno to bylo nejenom iritující, ale skoro nebezpečné. Hlavní otázkou hodiny s Autechre nebyl význam jejich hudby, ale kdo, kdy, ze které strany a koho zašlápne. Typický fenomén pro MeetFactory, kdy si spousta lidí kupuje ne zrovna nejlevnější lístky, jenom aby mohla celý koncert prokecat, bohužel taky neusnadnil recepci náročné hudby. Prohráli nejen Autechre, ale ti, kteří chtěli jejích hudbu upřimně poznat.