Projekt David Koller & Friends se v globále povedl. Většina coververzí zpěvákových písní zní opravdu osobitě a daný interpret do nich skoro vždy promítl hodně ze svého vlastního hudebního cítění. Autor reportáže hodnotí jako nejpovedenější verzi "Až ti řeknu" v podání neřízené střely Hentai Corporation. Ti sice jako drtivá většina protagonistů projektu v Brně naživo nevystoupila, i tak šlo ale o povedený hudební večírek.

Úvodní protagonisty večera Android Asteroid jsem bohužel nestihl, a tak jsem se naprosto mediálně nepolíben nechal překvapit druhou předkapelou v podání formace Mucha. Už dlouho jsem nebyl (a podobně zřejmě i řada návštěvníků koncertu, který natáčela Česká televize) tak pozitivně šokován. Prvotní rozčarování nad tím, zda jde o recesi, a lehké zděšení nad pěveckým výrazem vokalistky, vystřídal po pár skladbách srdceryvný smích a naprosté odrovnaní z živelného anarchisticky-femininistického rock'n'rollu s texty ostrými jak břitva, řádně nabroušená černohumornou bruskou. Spontánní, nepředvídatelné, dekadentní. O tomto zjevení, které do projektu přispělo předělávkou "Lajka z I.P. Pavlova", ještě uslyšíte. Ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu, bude to pořádně nahlas.

Samotná Kollerova skvěle sehraná a personálně ustálená sólová kapela dost překvapivě zahájila setlist frontmanovým největším hitem "Chci zas v tobě spát", aby hned ob skladbu zazněla první Lucie toho večera ("Vona říká jo"). Přesto až na přídavkové klasiky opět od Lucie tvořily páteř setlistu především písně z druhé sólové desky "Nic není nastálo", stejně jako u samotné studiové podoby projektu. Z hostů se v Brně představil jen Kato z Prago Union (široké veřejnosti známý jako Deph z první komerčně úspěšné tuzemské hiphopové formace Chaozz, kultovního to zjevení z 90. let).

Ten si s Kollerem střihl hned tři skladby (včetně Davidova Coveru "Aha") a i jako fanoušek převážně kytarové muziky musí dat redaktor šanci aktuálnímu Svatošovu projektu, protože inteligentní rap, který si nádherně hraje s češtinou a absolutně si nepotřebuje vypomáhat vulgarismy (sic!), rozhodně navnadil. Chytlavé verše jako "Možná jsem moc, ale ty jsi nejvíc" nebo "Všichni končí na drogách, jen my jsme na nich začali" se rozhodně zahnízdí v hlavě.

Koller naživo, podobně jako pokaždé, předvedl se svým ansámblem maximálně profesionální a současnou show, kde hlavně v přímém porovnání s letošním výročním letním miniturné jasně vyznívá, co je jen výnosný kšeft pro nostalgické masy, a co je vypiplaný výsledek zkušeného muzikanta, do kterého dává srdce. Zatímco Lucie je po svém reunionu celkem nasáklá stadionovým majálesovým humpolactvím Wanastovek a zaseknutím v 90. letech, Koller vyzní nejlíp právě v atmosférických a výborně nazvučených komorních prostorech, jako je pravé brněnské Sono, kde už zdomácněl. Že navíc instrumentálně Kollerova skvadra hraje úplně jinou ligu než zbytek Lucie (opět výrazné mrknutí směrem ke dnu Kodym/P.B.Ch.), o tom netřeba polemizovat.

Sólový Koller odehrál skvělou profesionální show, tak jako vždy a jak se od něho očekává - nároky jsou vysoké. Tentokrát tak mají, alespoň u recenzenta, hlavní podíl na překvapeních večera sparing partneři.