Soul Marty Kubišové bohužel postrádá duši

Jeden z velkých hlasů domácí populární hudby, Marta Kubišová, vydává - pravděpodobně rozlučkovou - desku. Nazvala ji "Soul" a vzdává na ní hold žánrovým klasikům. Jak se zpěvačka poprala s hudbou, která je pro ni srdcová, ale dosud neměla příležitost věnovat jí kompletně celé album?

6/10

Marta Kubišová - Soul

Vydáno: 7.10.2016
Celkový čas: 41:48

Skladby: Čau, good bye, A to mě trápí, Kdysi dávno, Pár dnů, Odvěká žena, Důvod mám, Přejdi ten práh, Málo je lásky, Hlas nejtišší, Jesse, pojď spát, Protihráč (s Matějem Ruppertem), Cesta tvá má být vůj cíl

Vydavatel: Supraphon

Dvanáct skladeb sahá skutečně do zlatého fondu soulu, případně blues. Jsou tu skladby hitové, jako "Chain of Fools" (zde jako "Čau, Good Bye") nebo "People Get Ready" Curtise Mayfielda (zde jako "Málo je lásky"), ale i písně méne známé, o to však niternější, jdoucí skutečně do hloubi duše. Alespoň tedy v originále. Jakkoli je Marta Kubišová vynikající zpěvačka i člověk s hlubokým životním příběhem a vybrané skladby by měly být její srdcovou záležitostí, album "Soul" jako celek moc nefunguje.

Soul/blues je hudba, která je už z povahy věci nejen niterná, ale zároveň i energická, dravá a hlavně až do bolesti prožitá. A v tom tkví největší kámen úrazu - Marta Kubišová zpívá dobře, ale jaksi mimoběžně s hudbou. Ze zpěvu se poněkud vytrácí nezbytná emoce. Zpěvačka je logicky silnější v pomalejších kouscích ("Kdysi dávno"), nejvíce utrpěly skladby trochu více od podlahy, např. úvodní "Čau, Good Bye", které jasně chybí drajv a nasazení - a to není zrovna dobrá vizitka na start desky.

Celkovému dojmu neprospívá ani studiová práce klavíristy Petra Maláska - doprovodná kapela bez výraznějších sólistů a instrumentalistů, obligátní smyččové pasáže ("Pár dnů") i unifikované sbory (skoro všude), které skladby doslazují a kýčem likvidují poslední záchvěvy oněch pravých emocí.

Bohužel se nelze spolehnout ani na texty. Ty totiž působí dojmem, jako by se zasekly v dobách minulých u těch nejprůměrnějších pokusů o import zahraničních skladeb přes tzv. železnou oponu. Hemží se děsivými veršíky (rovnou polovinu alba otextovala Marta Skarlandtová a ty největší paskvily pochází právě z jejího pera) typu: "Čas je náš protihráč / on všechny trumfy v ruce má / je pánem nálezů a ztrát, / co dal, umí brát," ("Protihráč") nebo "Přejdi ten práh úzkostí svých / uvidíš, svět není tak zlý. / Přestaň se bát, svět je jak chrám / otevři srdce svý dokořán," ("Přejdi ten práh"). O něco lepší jsou příspěvky harcovníků Pavla Vrby a Václava Kopty, i na nich však zub času zapracoval a bohužel působí jako z jiné doby.

Je paradoxní, že album, které má onu duši (soul) přímo ve svém názvu, ji ve skutečnosti postrádá. Marta Kubišová si udělala radost - a to se cení. Dozajista udělala radost i svým nekritickým posluchačům. Album samo má však k dokonalosti daleko, nad hladinu průměru jej pozvedá jen a pouze jméno samotné zpěvačky. A přitom potenciál obsahově i aranžérsky moderní desky, která přitom nenabourává integritu interpreta, tady v každém případě je. Stačí se podívat na generačního souputníka a spoluhráče Kubišové Václava Neckáře a jeho "Dobrý časy"...

• Tak toho jsem se trochu bál. Je to škoda, že se... (P., 17.10.2016 09:30) Reagovat

  Tak toho jsem se trochu bál. Je to škoda, že se jí to nepovedlo, zasloužila by si na odchod opravdu dobrou desku...
  
  

  • Re: Tak toho jsem se trochu bál. Je to škoda, že se... (Pět , 29.10.2016 22:32) Reagovat

    Ono se ji to nepovedlo???????? Naopak, velice se ji to povedlo a deska ma duši a ne že ne
    
    

• Zasloužila by si desku s původním materiálem (Jindřich Kunc, 17.10.2016 10:07) Reagovat

  CD Soul už doma mám a poslouchám ho velmi rád. Na celé té labutí písni paní Kubišové mě mrzí jen jedna věc. A to tak, že hodně. Že se nesešli čeští autoři, kteří by byli schopni napsat jí úplně nový materiál. Dáma ražení, jakého je paní Marta, by si takovou desku určitě zasloužila. Nerozumím tomu, proč se tak nestalo. Jestli v naší zemi skutečně nejsou schopní autoři? Nevím... Škoda, že už není nikdo, kdo by psal písničky, jako byly ty od Bohuslava Ondráčka, Angela Michajlova nebo od Karla Svobody (60. - 70. léta)... Myslím, že např. takový Petr Malásek umí napsat písničku Martě Kubišové přímo na tělo. Ale možná se mu do toho nechtělo... Netuším...
  
  

  • Re: Zasloužila by si desku s původním materiálem (Kateřina, 17.10.2016 15:54) Reagovat

    Paní Kubišová vyloženě chtěla otextovat songy, které si ona vybrala a přála zazpívat, tudíž nemohl přispět pan Malásek, který nepíše texty, ale skládá hudbu. Album je krásné a je vidět, narozdíl od předešlého alba, že si to paní Marta užila neb si tímto splnila takové své hudební přání. Výběr songů od oblíbených zahraničních interpretů s českým textem. Pro mě mezi nej textaře patřil pan Zdeněk Borovec, ale musím podotknout že pan Kopta umí a jsem ráda, že přispěl svými texty na toto poslední a krásné album paní Marty. Je potřeba si to album naposlouchat a vnímat ty texty.
    
    

    • Re: Zasloužila by si desku s původním materiálem (Jindřich Kunc, 18.10.2016 10:51) Reagovat

      Paní Kateřino, o kráse alba nepochybuji, však jsem svůj vztah k němu charakterizoval ve své první větě. Jen jsem si posteskl nad tím, že se s námi Martička neloučí původním materiálem, což je přinejmenším škoda, nemyslíte? Jinak albu jsem nic nevytknul a vytýkat nebudu, neboť k tomu není důvod.
      
      

Vedoucím Linkin Park v rádiích šlapou na paty Lady Gaga a Bruno Mars, Calin v albech nesesadil Sheena Ani v předvánočním období nedošlo k výměně lídrů tuzemských hitparád. V éteru pokračuje nadvláda Linkin Park s hitem "The Emptiness Machine", Viktor Sheen kraluje singlovému digitálu i albovému přehledu. Jeho dominanci neohrozil... čtěte zde

Vydáno: 19.12.2024 08:00 v sekci Novinky | České hitparády

Nové desky 50/2024 - od Snoop Dogga s Dr. Dre přes The Cure po Helloween Poslední vydání našeho přehledu v tomto roce přináší společnou desku Snoop Dogga a Dr. Dre, živáky Helloween, The Cure, Blue Öyster Cult a The National. Novinky nabízejí Subway To Sally, Saint Etienne a hned dvě SOČR - jednu... čtěte zde

Vydáno: 18.12.2024 14:00 v sekci Novinky | Nové desky

8/10

Recenze: Cathedral In Flames pouštějí na desce "count to nine" do svého temného světa barvy Už pět let uplynulo od chvíle, kdy se začala psát albová historie Cathedral In Flames. Pražská parta tehdy svým debutovým EP vysoko pozvedla prapor ortodoxního gotického rocku. Následující plnohodnotná studiovka "Hang Me High & Bury... čtěte zde

Vydáno: 18.12.2024 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Martin Kyšperský (Květy) - Kliky na pěstích bych holku oblbnout nezvládl Před pár týdny vyšla už desátá deska skupiny Květy, která se jmenuje "41 minut". Nejen o ní, ale třeba i o tom, jak funguje vesmír, o mlčení s Filipem Topolem nebo o tom, zda by chtěl zpívat v Lucii, jsme se bavili s jejím srdcem i... čtěte zde

Vydáno: 17.12.2024 14:30 v sekci Publicistika | Rozhovory

7/10

Recenze: Jiří Krhut a Štěpán Kozub se vracejí emocemi nabitou deskou "Přeježděný vztah" V době, kdy hvězda Štěpána Kozuba, především coby komika a herce, vystřelila strmě nahoru, mu ve spolupráci s hudebníkem Jiřím Krhutem vyšlo překvapivě civilní album "Prásknu bičem". Na tesknost a emotivní texty debutu druhá... čtěte zde

Vydáno: 17.12.2024 08:00 v sekci Recenze