Sum 41 mohou oslavovat. Jejich cesta za novým albem začala již rokem 2013, ale kvůli nemoci frontmana se začátek neustále odkládal a vše nakopl až návrat Davea Bakshe alias Brownsounda v roce 2015. Ten se objevil s touhle značkou na pódiu po dlouhých devíti letech. A je nutno dodat, že novinku opět výrazně ovlivnil. Partička typu Sum 41 nemá nikterak velký rozsah tvorby a možností k překvapení je tedy docela málo. To, co přišlo s třetí deskou "Chuck", je téměř nezopakovatelné a ani povedené nápady, jaké se objevily na poslední "Screaming Bloody Murder", díru do světa neudělají.

Kanadská partička to ale zkouší i pošesté a znovu se snaží nalákat na svoji punk-rockovou náladu, a to i přesto, že tento žánr v posledních letech doslova vymřel. Tématem novinky je především temná cesta Derrycka Whibleyho zpět z nemocničního lůžka na hudební jeviště. Textově se tedy jedná o temnější album a témata často krouží kolem smrti. Už u názvů nalezneme trochu morbidní kličky jako "A Murder Of Crows (You're All Dead To Me)", "Fake My Own Death" nebo "Goddamn I'm Dead Again". Z těchto skladeb je cítit hněv samotného frontmana na všechny ty zbytečné situace, kterými se musel v posledních letech prodrat. Na druhou stranu, deska se postupně přesouvá od temnoty směrem za světlem a nadějí, a tak songy jako "War" nebo "Breaking The Chain" nabídnou zase pozitivnější přístup.

Jak už bylo řečeno, deska je cítit vlivem Brownsounda, který svým hraním výrazně přitvrzuje styl, kterým se kapela řídí, a i díky němu jsou na albu pasáže plné riffů a kytarových (v některých případech až hardrockových) sól, které burácely již deskou "Chuck", ale postupně se vytratily s jeho odchodem. Jeho vrcholem je druhá skladba "Goddamn I'm Dead Again", ve které dostal výrazný prostor a předvedl i famózní minutu a půl dlouhé sólo. Začátek nahrávky je skvěle seskupen od "A Murder Of Crows (You're All Dead To Me)", která působí jako velmi dobré intro a příslib do dalších minut, až po první singl "Fake My Own Death", který míchá přesně ty ingredience, které kapelu proslavily - ostré riffy střídá silný melodický refrén, který se vryje do paměti. Všechny skladby jsou nahrány s velkou vášní a zápalem, z kapely v úvodu přímo srší energie.

Z dalších je možné vypíchnout ještě "Breaking The Chain", která místy trochu připomene tvorbu Linkin Park. V ní překvapí především party s houslovými mezihrami, které skladbu i otevírají. Trochu hiphopové vlivy přináší "The Fall & The Rise", která svým tepajícím rytmem dokáže rozproudit krev a naživo by mohla dobře fungovat. Přesto se už jedná o recyklaci dříve již použitých nápadů, a tak vypadá i zbytek alba, včetně nevýrazného singlu "War", jenž sází na klavírní doprovod a představuje něco jako "Pieces" pro "Chucka". Nicméně v tomto případě to tolik nevychází. Na závěr zbývá emotivní "Twisted By Design", ve které Whibley sám hledá cestu, jak se dostat navždy z těchto problémů. Jedná se o jednu z nejlepších písní na desce, také nejvíce propracovanou a nástrojově obsazenou.

Album "13 Voices" přichází jako zhudebnění všech těžkých okamžiků posledních let v životě Sum 41. Z nahrávky je cítit tíha témat, která doléhá i na samotného posluchače. Pro ty, co si rádi broukali "Fat Lip" či další hodně uvolněné songy, to bude možná těžká překážka. Přesto je jenom dobře, že tato deska existuje. Nejtvrdší a zároveň nejlepší nahrávka od třetí "Chuck" znamená pro Sum 41 nový start a dobrý odrazový můstek pro další vývoj. Minimálně naživo totiž na svém vrcholu momentálně jsou.