První dvě nahrávky Die Antwoord "$O$" a "Ten$Ion" v sobě ještě trochu originality skrývaly (bylo to přece jen něco nového), šokující zjev dvou hlavních protagonistů také působil na scéně relativně svěže. Teď, po téměř dekádě sledování mimozemského zjevu Jolandi a poslouchání pubertálně zvrhlých textů Ninjy, ale uskupení už spíš nudí, než někoho opravdu zajímá.

Živě trojka muzikantů umí strhnout davy energickým vystoupením (jak dokázala během nedávného pražského koncertu ve Žlutých Lázních), ale už tam se ukázala plochost čerstvého materiálu, který byl premiérově představen. Jak už bylo nastíněno v květnu mixtapem "Suck On This", hudebně trio vlastně nepřináší nic nového, deska v šestnácti stopách předkládá jen nálož klasických prasečinek a obskurních textů. Yolandi a její afektovaný dětský hlásek už je taky spíš otravný, a i když na nové nahrávce zní místy jinak než dříve, pořád tahá za uši a citlivějším jedincům se budou dělat osypky.

Kapitolou samou pro sebe jsou hosté. "Gucii Coochie" s Ditou von Teese je jako čerstvý vánek mezi trouchnivějícím zbytkem materiálu, "Rats Rule" si pro sebe ukradl Jack Black, který svým barovým zpěvem á la Tom Waits posunul skladbu do úplně jiných rozměrů. Na druhou stranu ale otravují výplně, například "Wings On My Penis" zpívaná malým chlapcem. Chceme tohle opravdu poslouchat?

Zbytek materiálu ale nijak výrazně nevybočuje z diskografie jihoafrické trojky, dokonce stojí na pomyslné nejnižší příčce. I když i na starších deskách byla spousta nudné a otravné vaty, sem tam se vylouply písně, které slibovaly určitou hitovost. Ale nic jako "Rich Bitch", "I Fink U Freeky", "Baby's On Fire" nebo "Ugly Boy" na novince nenajdeme. Pilotní singl "Banana Brain" sice může působit jako nástupce zmíněných hitovek, po bližším poslechu je to ale skladba plochá a nezapamatovatelná.

Rap-rave v podání Die Antwoord je, zdá se, vyčpělý hudební žánr, který už nemá co nového přinést. Fanoušky sice stále má, ale ti více než na hudbu slyší na bizarní image a oplzlé videoklipy. Jihoafričané se s nelichotivou budoucností budou muset nějak popasovat a razantně změnit své směřování, jinak se z nich za pár let stane jen karikatura sebe sama (pro mnohé tato situace nastala už teď). Závěrečná skladba alba "I Don't Care" ve svižném EDM duchu nastínila, jak by tato budoucnost mohla vypadat, ale jestli se Yolandi, Ninja a DJ Hi-Tekk touto cestou vydají, ukáže až čas.