Je to jen rokenrol, ale mám ho rád. Je tohle ta nejtrefnější myšlenka postihující existenci Rolling Stones? Čtyřicet let se zdá býti už pořádným důvodem k bilancování a jejich dvojalbum "Forty Licks" je bezpochyby hezkým narozeninovým dárkem. Ale naštěstí nejen tím. Více najdete v dnešní recenzi.
9/10
Rolling Stones - Forty Licks
Skladby: CD1 - Street Fighting Man, Gimme Shelter, Satisfaction, Last Time, Jumpin' Jack Flash, You Can't Always Get What You Want, 19th Nervous Breakdown, Under My Thumb, Not Fade Away, Have You Seen Your Mother Baby, Sympathy For The Devil, Mother's Little Helper, She's A Rainbow, Get Off Of My Cloud, Wild Horses, Ruby Tuesday, Paint It Black, Honky Tonk Women, It's All Over Now, Let's Spend The Night Together / CD2 - Start Me Up, Brown Sugar, Miss You, Beast Of Burden, Don't Stop, Happy, Angie, You Got Me Rocking, Shattered, Fool To Cry, Love Is Strong, Mixed Emotions, Keys To Love, Anybody Seen My Baby?, Stealing My Heart, Tumbling Dice, Undercover, Emotional Rescue, It's Only Rock 'n' Roll, Losing My Touch
Celkový čas: 77:34 a 78:22
Vydavatel: EMI
"Not Fade Away", "Time Is On My Side", "As Tears Go By", "Bitch", "Waiting On A Friend", "Harlem Shuffle" a kupu dalších úžasných pecek na albu "Forty Licks" nenajdete. Kdyby
Rolling Stones chtěli vydat "Sixty Licks" (a třeba k tomu za dvacet let dojde...), neměli by s kompilováním materiálu žádný problém. Teď ale "Glimmer Twins" (Blyštivá dvojčata) Jagger a Richards se svými kumpány vybrali 36 milníků své letité kariéry a přidali čtyři nové kousky ("Don't Stop" jako singl, "Keys To Love", "Stealing My Heart", "Losing My Touch") natolik slušné, že dobře zapadly k ostatním a nezpronevěřily se nadčasové kvalitě hitů z uplynulých desetiletí.
I kdyby se
Rolling Stones rozpadli v roce 1970 jako Beatles, měli by svou dvoustránku v encyklopediích rocku jistou. Písně z šedesátých let zaplňují celý první disk (jen "Wild Horses" je z roku 1971) a těžko si bez nich onu dekádu vůbec představit. Poslech těch důvěrně známých písniček mi do rukou po letech přihrál knihu "Stone Alone" basáka Kamenů Billa Wymana, kterýžto se vyznačoval pamětí jako slon a bezbřehým archivem událostí kolem kapely. Je to pěkné počtení a první půlku "Forty Licks" mám ke knize jako soundtrack.
To, co přišlo po šedesátých letech, lze brát jako bonus, protože podle všeho měl být minimálně
Keith Richards dávno vespod kytek. Drogy v sedmdesátých a potom osobní spory v osmdesátých letech ale kapelu nepoložily a Stouni přidali nemálo cenných skvostů ke svému rodinnému stříbru. CD č. 2 též ukazuje, že i taková konzerva jako
Rolling Stones dokáže kromě obvyklého rokenrolu i roztančit ("Miss You") a překvapit moderním zvukem ("Anybody Seen My Baby?").
Těžko napsat o
Rolling Stones něco nového a objevného. Navíc mi myšlenky těkají v obavách, abych nezapomněl na něco, co jsem si umínil vtipně zdůraznit. Třeba o prvním setkání se Stouny v televizi, kdy mi starostlivá maminka marně zakrývala oči, abych ty "opice" neviděl, nebo o nádherném zážitku z koncertu na Strahově v pětadevadesátém. Nezapomínám přidávat "Čtyřiceti líznutím" bodíky - za pečlivý výběr fotek v bookletu, za remasterovaný zvuk, za čtyři nové písničky a za to, že kompilace pokrývá všechna období kapely bez ohledu na vydavatelskou firmu. Takže je to skoro za plný počet hvězdiček, ale čistou desítku bych přeci jen udělil spíše jinému výběru, staršímu trojalbu "The London Years".
"Forty Licks", to je obdivuhodná rocková kronika, bohatý zdroj inspirace pro generace muzikantů a pěkný dárek pro dědu, otce i syna. Co jiného chtít od největší rokenrolové skupiny? Tak ať se Kameny valí dál - třeba se na dalším "posledním turné" (které začalo 3. září v Bostonu) dovalí počtvrté i k nám.