Čtveřice Jananas s druhou deskou "To samo" rozhodně nikam nespěchala. Nejenže muzikanti nechali pořádně uležet skvělé texty, ale nebáli se je doplnit chytlavými melodiemi a aranžemi, které místy dalece přesahují jejich folkový rámec. Za tímhle albem byla prostě spousta práce, rozhodně se samo nesložilo ani nenahrálo.
8/10
Jananas - To samo
Skladby: The Best Of Jananas, To samo, PoÚtStČtPáSoNe, Barová židle, Jana Smutná, Já nejsem naštvaná, Antonín Sova, Malorážka, Válka sportu, Pády, Želé, Součástky, Konec světa
Vydáno: 9.9.2016
Celkový čas: 47:22
Vydavatel: Supraphon
Už na svém
eponymním debutu ze Silvestra 2010
Jananas dokázali, že alfou a omegou jsou pro ně vtipné, do dokonalosti dotažené texty. Druhá nahrávka ale zrála dostatečně dlouho na to, aby stejnou váhu začali dávat i melodiím a aranžím, které původně folkové písničky dokáží dostat k uším i většinových posluchačů, pro které je folk synonymem pro lásky-pásky Honzy Nedvěda a spol.
Vše výše zmíněné se dokonale spojilo v titulní hitovce, která zní místy až jako
Tata Bojs v jejich vrcholné formě, samozřejmě se zpěvačkou za mikrofonem.
Jana Infeldová je pro kapelu ostatně další velkou výhrou, její přirozený, místy ironicky odtažitý projev dává skladbám další rozměr, že pak ani nevadí, když zmíněnou skladbu "To samo" zpívá v mužském rodě.
Byla by ovšem chyba označit Jananas pouze za vtipálky, jejich humor je totiž místy velmi sofistikovaný a plný nejen pop-, ale i kulturních odkazů, bez jejichž znalosti se posluchač může místy ztratit. A stejně jako jsou po většinu hrací doby vtipní, dokáží být také až nečekaně melancholičtí a vážní jako třeba ve snad jediné vztahové skladbě "Pády", která má tak silný refrén, že by po něm s radostí sáhl kdekterý rocker stojící před plnou halou. A když spustí "Malorážku", místo úsměvem zdvižených koutků vám na chvíli přeběhne po zádech mráz. Možná na déle než chvíli.
Základem alba jsou ale vtipné skladby, v nichž najdete tolik obratů, které si zaslouží označení
geniální, až je to k nevíře. Mezi nejlepší kusy patří "PoÚtStČtPáSoNe", "Jana Smutná" či "Antonín Sova", který se odehrává ve virtuálním světě, v němž se slavný básník vydal na současnou narozeninovou party a svou poezií tam neskutečně prudí. I taková "Válka sportu", která zpracovává vztah umělce ke sportu, je zpracovaná originálně a plná nápadů.
Škoda jen, že v poslední trojici skladeb skupina až moc zvolní a místy i zvážní. Závěrečná "Konec světa" je pak vtipná jen napoprvé a dalších přehrání už není třeba, protože začne být až otravná.
Jananas na své druhé desce dokazují, že někdy se opravdu vyplatí počkat a na album pustit až ty skladby, za nimiž si autoři stoprocentně stojí. A i když jejich písním vévodí hlavně texty, dokáží nabídnout i silné melodie, které uvíznou v hlavě. A můžete se s nimi jak pouze bavit, tak nad nimi i zapřemýšlet.