O Věře Martinové nebylo v poslední době příliš na hudebním poli slyšet. To se ale mění s letošním podzimem, kdy slaví třicet let na sólové dráze. Vydavatelství Supraphon si celou její kariéru připomíná v obsáhlém trojalbovém kompletu "Jako dřív", které mimo šesti desítek písní z jejího bohatého katalogu přináší i dvě novinky - skladby "Ofélie" a "Přistávám". Martinová během své kariéry spolupracovala s řadou významných autorů (Michal Tučný, Jaromír Nohavica, Pavel Vrba, Ivan Hlas, Pavlína Jíšová, Ivo Viktorin a řada dalších) a nechala se inspirovat množstvím hudebních stylů a vlivů.

Věra Martinová je absolventkou brněnské státní konzervatoře v oboru klasická kytara. Již jako studentka začala vystupovat ve folkových klubech a účastnila se soutěží pro nové talenty. Nadané a také půvabné dívky s kytarou si všiml i dirigent Gustav Brom, který jí dal prostor v programu svého orchestru. Z Brna vedla pak Věřina cesta do Prahy, do dívčí country skupiny Schovanky. Od roku 1982 vystupovala s touto kapelou čtyři roky. (Po dvaceti letech si pak Schovanky s Věrou úspěšnou éru připomněly společným albem "Svět je plnej různejch řečí"). Rok 1986 byl pro interpretku zlomový. V televizním pořadu "Sejdeme se na výsluní" představila sólovou píseň "Malý dům nad skálou", ze které se doslova přes noc stal velký hit.

Posluchači přijali novou tvář na hudebním nebi velmi vlídně a během následujících tří let vznikla řada známých titulů jako "Až na vrcholky hor", "Toulavý džíny", "Srdcem jsi zůstal u koní" a další. Těsně po vydání její první LP desky nazvané "Dál jen vejdi" do slibně se rozjíždějící hudební kariéry zasáhla v roce 1989 těžká dopravní nehoda, která ji na čas vyřadila z koncertní činnosti. Fanoušci na ni ale nezapomněli. Prvního elpíčka se prodalo přes půl milionu. Hudební návrat Věry Martinové v roce 1990 byl spojen s písní "Ó, pane náš". V roce 1992 vyšlo zpěvačce třetí album nazvané "Půlnoční slunce", rok následující přinesl do jejího života dceru Anežku. V roce 1994 se obklopila skupinou hudebních přátel a vytvořila s nimi další desku a také hit "Nebe, peklo, ráj". Tato spolupráce s muzikanty různých stylů signalizovala touhu po hudební změně. Folkově laděným albem "Zvláštní způsoby" opustila Věra škatulku country music a opět rozšířila okruh svých spolupracovníků o další osobnosti z různých hudebních žánrů. Snaha po vlastním autorském stylu a hledání nových inspirací pokračovaly úspěšně i na albech "Příběhy" a "Slunci je to jedno". Nové milénium přivítala Věra Martinová v pozici české hudební stálice. Pro Českou televizi natočila v roli moderátorky cyklus "Svou káru táhnem dál". Složila hudbu k filmovému cestopisu o Austrálii a Novém Zélandu "Snění hlavou dolů", ve kterém účinkovala i jako průvodkyně.

Věra byla vždy hudebnicí s chutí po všem novém. Důkazem toho jsou rozmanitá alba z první dekády nového tisíciletí. V roce 2004 nahrála v akustických verzích své starší i nové písně na albu "Kytarová". Deska "Věřím svým snům" vznikla ve spolupráci s britským písničkářem Jamiem Marshallem. "Křídel se nezříkám" si nadělila ke svým padesátinám a podíleli se na něm autorsky třeba Jan Nedvěd nebo Pavlína Jíšová, dlouholetá kamarádka a souputnice. Zatím posledním projektem Věry Martinové je vánočně laděný titul "Foukneme do svící" z roku 2013. Aktuální současnost Věry Martinové představují dva snímky nahrané s její novou kapelou - "Přistávám" a "Ofélie".

Nová doprovodná kapela vznikla z Věřiny niterné potřeby obklopit se novými muzikanty, kteří její hudbě vdechnou novou tvář a energii. S pomocí svého managementu vyhledala mladé a talentované muzikanty. Ti se s elánem zapojili nejen do zkoušení stávajícího repertoáru, ale i do skládání a aranžování nových písniček. Přestože je každý z nich z jiného muzikantského prostředí, všichni již mají zkušenosti z různých kapel a projektů, díky nimž se jim podařilo posunout Věřiny písničky modernějším směrem při zachování jejich ducha. Přes své rozdílné charaktery dokázali společně s Věrou vytvořit dobře fungující partu, která si rozumí na podiu i mimo něj. "Nabídka hrát s Věrou Martinovou, která stále patří mezi naše největší hvězdy, pro nás byla a je obrovská pocta. Ať už z hlediska prestiže, tak především z hudebního hlediska. Nemluvě o tom, že se z nás všech během společného hraní stali přátelé," za všechny shrnuje Bára Šůstková, houslistka a vokalistka.

Tracklist kompletu "Jako dřív": CD1: Ó, Pane náš, Toulavý džíny, Nebe, peklo, ráj, Až na vrcholky hor, Pláčou tvoje modrý oči, V sedle je mi líp, Dala jsem lásku řekám, Jak kdy, Pojď se toulat oblohou, Máš ho akorát, Yamba damba, Poslední rallye, Studánka, Zlato, nech mě, Křídel se nezříkám, Rodeo je jako svět, Modrý sarafán, Jen tak koukám, Vypůjčená, Batalión, Ofélie. CD2: Malý dům nad skálou, Zázračný housle, Kůň, co vyhrál nejslavnější steeplechase, Mý blues, Strom vánoční, Smutná holka, Náruč planejch růží, Čehý nebo hot, Blanický rytíř, Slunci je to jedno, Já znám Tvý rána, Jezdec z neznáma, Všem příštím dnům, Svou káru tlačíme každý sám, Muzikant, Prsten, Sedmý pád, Svět je plnej různejch řečí, Jako dřív, Přistávám. CD3: Dál jen vejdi, Z nudy sudy válet, Pár havraních copánků, Brzy bude ráno, Hvězda v tísni, Srdcem jsi zůstal u koní, Hymna tuláků, Já mám káru, Jednou jsi cowboy, Babiččiny džíny, Divoká, Dám si jedno blues, Já se stávám vodou, Nejsme si cizí, Čekání, Já vím, že už mě nemiluješ, Nika, Z knihy vázané ovčí kůží, Citadela citů, Noční blues, Pod sluneční bránou.