Písničkáře Petra Štolbu znali obyvatelé jeho rodné Kutné Hory ještě donedávna jen jako učitele v mateřské škole Pohádka, stačilo ale z přátelství s Kubou Rybou z poppunkových Rybiček 48 dostat ty správné triky a konexe a na světě byl první hit "Tančím". Zpěvák a kytarista, který svou přezdívku získal už ve čtrnácti letech, když na jednu párty přišel oblečen v bílém a s bílou čepicí na hlavě, nasbíral se svým prvním hitem přes milion zhlédnutí na YouTube a když jej vydavatelství Warner Music protlačilo i do vysílání největších tuzemských rádií, bylo zřejmé, že se nám zde rýsuje další hvězda.

Na nápaditý a vtipný hit založený na Pekařově skutečné zálibě se podařilo nakonec navázat až s melancholickým singlem "Bůh" a obě písně patří k tomu nejlepšímu, co nám folkař ze Středočeského kraje zatím nadělil. Čekání na debutovou desku bylo dlouhé, ještě v roce 2014 interpret říkal, že k ničemu takovému nedojde, protože cédéčka jsou přežitek. K vydání ale nakonec přece jen došlo a i díky němu se teď Pekaři věnuje adekvátní pozornost v hudebních médiích.

Velká očekávání a nadšení z prvního poslechu bohužel zkazí hned několik textových berliček, klišé a rýmy typu "láska-páska" Pekař bohužel střílí v takové kadenci, že si jich nelze nevšimnout, a ztrácí tím tak hodně bodů i potenciálních posluchačů. Na druhou stranu se pořád jedná o debut začínajícího písničkáře a těch nápaditějších obratů umělec taktéž nenabízí zrovna málo. Z vydařených frází lze namátkou citovat například "peníze počítám každou hodinu a stejně nebudu mít dost na to, založit rodinu" ("Bůh"), "ani nevím, jak se to stalo, že z mých přátel jsou známí" ("Máma"), sebezpytující "slečna tleská, pan Ježek by zaplakal" ("Poprvé"), trochu odvážnější texty v "Za tebou" nebo možný třetí velký hit debutu, v němž je to lyricky perla za perlou, až si posluchač vzpomene na silnější momenty z prvních alb Xindla X. Pekař by byl blázen, kdyby k "Chorvatsku" nenatočil klip.

Hudebně si muzikant často vystačí jen s akustickou kytarou místy letmě doplněnou o perkuse nebo sborové zpěvy, má tedy mnohem blíže k v oblacích nelétajícímu Tomáši Klusovi než příšernému popu v podání Pavla Callty, ATMO Music nebo Slzy. I to je důvod, proč se recenzent v rozhodování mezi sedmičkou a osmičkou přiklonil k té lepší variantě. Pokud už máme v rádiích, televizi i na festivalech poslouchat domácí hudbu, ať to jsou raději písničkáři s názorem typu Pekař, Klus či Smrtislav než odpudivé láskobolné texty a kolotočářskou produkci výše zmíněných. I bez srovnávání s nimi si ale Štolba zaslouží, aby se o něm vědělo. Je to totiž talent.