Damiena Rice do Česka naposledy přivezli pořadatelé Colours Of Ostrava. Dobrou promotérskou volbu si zopakovali i letos v Praze. Tato návštěva multiinstrumentalisty a milovníka depresí na všechny způsoby se ale lišila, stejně jako se s věkem mění sám Damien. Jeho zařazení v hudební top class ale trvá.
Live: Damien Rice
místo: Divadlo Archa, Praha
datum: 3. srpna 2016
support: Kieslowski
"On v Praze hraje Damien Rice? A podávaj k lístku i hrst antidepresiv?"
© Tomáš Vlach / iReport.cz I takhle může znít reakce jednoho z těch, které tento písničkář provázel na cestě jeho vztahovými eskapádami. Damien je pro tento účel ideální partner. Ve svém repertoáru disponuje písničkami jako "Rootless Tree" (kterou bohužel tentokrát nezahrál), kde s klávesami pod prsty doslova "fuckuje" svou drahou, jež mu k tomu procítěně zpívá. V Praze ale dle očekávání zahájil show titulní písní z posledního alba o jeho nejoblíbenějším ztělesněném ztraceném snu, nevynechal "9 Crimes" o podvádění, "Volcano" o nenaplněné lásce, "The Greatest Bastard" o hajzlovi, kterého nejde nemilovat, ani "It Takes A Lot To Know The Man" o komplikovanosti partnerského soužití. A na závěr jako přídavek vypustil "Cold Water", mrazivé volání muzikanta vězoucího po krk v ledové vodě k bohu o pomoc, a samozřejmě "The Blower's Daughter". Žádná láska, žádný hrdina, jen vzpomínky dokud nepřijde někdo další.
Není to až ironicky vtipné, že právě během takových písniček se přidušeným sálem divadla Archa vznášely zamilované páry v objetí kolébaje se do tance, aniž by si uvědomily, že se jim místo milostného podkresu dostává uměleckého přednesu o pomíjivosti jejich svazku?
© Tomáš Vlach / iReport.cz Ano,
Damien Rice opravdu není žádný cukrový
Ed Sheeran ani
Glen Hansard. Umí zpívat za tmy, bez mikrofonu, za negativního osvětlení. Umí způsobit v sále takové ticho, až se lidé vzájemně okřikují při sebemenším šustnutí, a zároveň dav vydráždit k rytmickému vytleskávání nebo sborovému zpěvu šeptem. Dojímá, aniž by jeho zpěv vykazoval známky manýry, a zároveň řeže do kytary tak, že si pravidelně musí odnášet puchýře. Atmosféru baskingu střídá hrou na klarinet nebo opuštěnou bicí soupravu. Fotografovat se nechal netradičně až během posledních tří písní, do stojanu na svíčky si raději strčí žárovku a koketovat s publikem nehodlá. Tedy tentokrát, což mu někteří fanoušci měli za zlé.
Damien už se ale se slečnami z publika evidentně vyblbl do sytosti, a dnes nabízí jen sám sebe a svou hudbu. Ačkoli má své vrcholové období nejspíš za sebou, v jeho případě prodávat pouze svou ryzost dokonale stačí.