Více než půl dekády jsme museli čekat na nový materiál Underworld. O to více je potěšující zjištění, že "Barbara Barbara, We Face A Shining Future" představuje tento projekt v nejlepším možném rozpoložení, plném sil, elánu a vypilované elektronické alchymie. Přesně tak, jak jsme u nich byli zvyklí.
Mezi osmou "Barking" a realitou na "Barbara Barbara, we face a shining future" (přesně takto to zní/vypadá na povedeném vizuálu uskupení Tomato) uteklo šest let, nejvíce v celé historii
Underworld. V mezičase se však oba hlavní tahouni této party nikterak nepoflakovali.
Karl Hyde vydal své sólové album "Edgeland" a následně dvojici nahrávek s
Brianem Enem (pojmenované "Someday World" a "High Life"). Rick Smith pokračoval v kooperaci s Danny Boylem (je autorem soundtacku k jeho filmu "Trans") a podílel se na britském dramatu "Babylon" (hudebně, ale zkusil si i režii pilotního dílu), atd. K tomu oba připravili výpravné reedice slavných desek "dubnobasswithmyheadman" a "Second Toughest In The Infants". Mohlo se tak zdát, že na natáčení novinky jim nezbude tolik invence, sil a času. Právě proto je v důsledku "Barbara Barbara, we face a shining future" velkým překvapením, které uvedla již hypnotická "I Exhale".
Ono
probuzení započalo již na zmíněné "Barking". S ní má
"Barbara Barbara" společného hybatele - tím je producent
High Contrast, který nad Underworld držel ochranná křídla, snažil se je nasměrovat tím nejlepším možným směrem a podnítit je k tomu, aby si ze sebe vzali to nejlepší, zároveň dodali určitou perspektivu zpětného ohlédnutí se za hudebními začátky a vložili do nahrávky i závan současnosti a blízké budoucnosti (ta se objevuje i v samotném názvu nahrávky). Současně s tím deska staví na hybném aparátu, který si Karl a Rick vyzkoušeli již na albu "Beaucoup Fish", z něhož na aktuálním turné hrají nemálo tracků.
Oba pánové "Barbara Barbara, We Face A Shining Future" označují za jejich nejvíce vokální album. Nenechte se však zmást, ony repetice textů, strohé věty, krátké
pokřiky, které se vzájemně cyklicky opakují atd., nevymizely. I když v závěrečné "Nylon Strung" tuto hypotézu rozvětveným tokem slov v souvětích přece jen potvrzují. Nevytratila se ale ona hra se slovy, trefování se do nálad hybných temp a atmosfér melodických fragmentů. V první polovině nahrávky tak nejednou Underworld připomenou, že v klubech měli pevně stanovené místo a nabídky na remixy se jen hrnuly. "If Rah" nikterak nezarmoutí a naopak vtáhne do děje.
Po vynikající "Low Burn" (jasný tahoun koncertů) přichází pomalejší, akustikou ovlivněné intermezzo "Santiago Cuatro", ve kterém se sází na tajemné/niterné pocity. Odhaluje se v něm, jak bude znít druhá polovina. "Motorhome" z tohoto shluku atmosfér vychází a vnořuje je do temnějších zákoutí. "Ova Nova" před finální "Nylon Strung" občas ztrácí tempo, vypadá to však na skrytý záměr. "Nylon Strung" je již pevně vystřiženou synth variací vnořenou do soft bass linek, které neoddělitelně patří k Underworld poslední dekády. "Barbara Barbara, We Face A Shining Future" nepředstavuje jen čistě taneční energií napěchovanou desku, ale více se zaměřuje i na rozmanitost a rozvinutější atmosférické roviny.
"Barbara Barbara, We Face A Shining Future" je velkým návratem. Zamrzí snad jen fakt, že album je vzhledem k předcházejícím nahrávkám neobvykle krátké (necelá tři čtvrtě hodinka). Byť nenabízí žádnou vyloženě nudnější prodlevu, než se důkladně vnoříte, už je konec. Karl Hyde a Rick Smith, zdá se, neponechali nic náhodě a vsadili na mantru
někdy je méně více. Zároveň si drží vlastně sestavené hudební invence a i po téměř třiceti letech fungování neztrácejí dech a myslí na budoucnost.
Underworld nemalou část "Barbara Barbara, We Face A Shining Future" představí na letošních Colours Of Ostrava. V neděli 17. července budou uzavírat program na hlavní scéně (Česká spořitelna stage), přičemž předpokládaný začátek jejich show je stanoven na 22:30. Určitě dojde i na "Born Slippy .NUXX".