Relativně dusnou atmosféru, způsobenou nepostupující frontou a důkladným prohledáváním batohů a pomalým, leč vítaným, zabavováním selfie tyčí, svým příchodem okamžitě zředilo Us The Duo, mladá manželská dvojice, jež si vzájemnou chemií a sympatickou interakcí získala davy již na gauči ve svém obývacím pokoji. Právě tam a posléze na sociální platformě Vine totiž jejich kariéra započala. Tenkrát si Carissa s Michaelem pravděpodobně nepomysleli, že jim šestivteřinové útržky nejhranějších popových hitů vynese miliony fanoušků a debutové album. Do Prahy ovšem nepřijeli vybavení jen roztomilostí a kompletní sehraností pramenící z intimity jejich vztahu. V roli předskokanů naservírovali karlínskému davu průřez cover verzemi, jejichž familiérnost okamžitě rozezpívala masy, ale také nastínili povahu jejich originální tvorby, ke které se během boomu popularity přirozeně překlenuli. Trendovost popěvků "Shake It Off" a "Hello" záhy vystřídala křehkost zhudebněných svatebních slibů ve formě písně "No Matter Where You Are".

Zejména při melodických stoupáních se prokázalo, že, ačkoliv Michaelův nakřáplý, Jamesem McMorrowem zavánějící hlas jako by byl ušitý na "Ain’t No Mountain High Enough", čistý, lahodivý záběr Clarissy je tím, co fanoušky bez pochyb nalákalo na jejich sólový koncert. Do Prahy se totiž podívají znovu na podzim sólově. Zatímco se v jejich případě nedá hovořit o dominanci, kterou při vystoupení nastolily a nastolují hlavní hvězdy večera, Us The Duo zůstalo, za lehkého doprovodu dvou nástrojů, u svých akustických kořenů a ukázalo se jako dokonale laděný předkrm k hlavnímu chodu.

Před dvěma lety virální kvintet v Praze jasně naznačil, že nehodlá zabřednout do zajetých kolejí Youtube senzace a spoléhat se na jistotu cover verzí. O pár let později se tak vrátili na zorané pole, kde je tentokrát čekal dav schopný odzpívat jejich originální tvorbu téměř slovo od slova; fakt, který ocení především kapela, vezmeme-li v potaz, že počátky Pentatonix byly zasvěceny výhradně cover verzím favoritů hitparád.

Počátků se mladá pětice nicméně zříkat nehodlá a Praha se tak opět dočkala pastvy pro oči i pro uši. Od "Daft Punk" směsky po vybroušené propojení klasické hudby a beatboxu, skupina přátel předvedla téměř nadpřirozenou schopnost popové koheze. Ačkoliv již několikrát zmínili, že nejsou nadšenci do urputných tanečků (a hlasový nápor by jim tak stejně nedovolil), spolu s fanoušky se obloukem vyhnuli hříšné nehybnosti, za což vděčí dynamické simulaci elektroniky v podání Kevina Olusoly během hitu "Cheerleader" a dalších.

I přes sladký mezzosoprán Kirstin a dunící, tělem prostupující bas Aviho Kaplana, je to v závěru právě Kevin Olusola, na jehož, leckdy nenápadném beatu, stojí celá show. I proto se jeho sólové vystoupení, kdy se na výsluní blýskne s Bachovou suitou pro cello opepřenou beatboxem, dočkalo mohutného ohlasu fanoušků.

Grassiho tenor a vyhraněná trendy estetika, která jako by vypadla z přehlídkových mol, plní sály a koncertové haly, kde se však ne vždy povede dostát náročným požadavkům na ozvučení. Stížnosti padaly během americké části turné a neúprosné výšky ve čtvrteční večer naznačily, že i zde zůstal prostor pro vylepšení. Ve výšinách, na nichž je mnohdy singl vystavěn, tahal cirkulárkový Mitch především v první polovině koncertu notně za uši.

Za boybandové krokování po pódiu či otřepané deklamace v intermezzech nemá člověk zapotřebí Pentatonix kárat. Pokud se fanoušek jen trochu orientuje ve světě sociálních sítí, je si vědom zaujetí a pečlivosti, se kterou jednotliví členové během celého roku zapojují fanoušky do dění za oponou. Ocenění Grammy a slušné umístění v Billboard hitparádě představuje solidní zdar pro kapelu, která před pár dny oslavila páté výročí. Není pochyb, že se jedná o světový fenomén na acapella poli.

Jejich raná videa se těší stále vyššímu počtu zhlédnutí. Za soustavnost popularity však mohou v současné době vděčit svému rozhodnutí vyrukovat s vlastními texty a zvukem. I přes Michael Jackson kompilaci a upbeatový, juchavý cover hitu Meghan Trainor "No", patřila jejich originální tvorba k tomu působivějšímu, co při svém červnovém koncertě kapela nabídla. Snová barva všech designerů "Rose Gold" spolu s prominentním hlasem Hoyinga probudily sál, zatímco "Light In The Hallway", křehká ukolébavka pro synovce zmíněného zpěváka, ztišila kompletně na pár minut Forum Karlín, což je téměř obdivuhodnější, než fakt, že se všichni fanoušci dostali do sálu včas. "New Year’s Day" se neřadí k nejsilnějším okamžikům alba ani koncertu. Nedotaženost však potlačily klipy fanoušků z celého světa, kteří se k Pentatonix připojily ve zpěvu.

Emoce a sympatie jsou ostatně tažnou silou, jež táhne tisíce fanoušků na vyprodané koncerty. Ony otřepané, děkovné a jímavé fráze přestávají alespoň částečně být jen důsledkem PR školení. Spolu s Us The Duo totiž pětice vděčí za katapult především sociálním platformám a pozornosti, kterou jim teenageři od samého počátku soustavně věnují, a obě kapely si toho jsou konstantně vědomy.