Mladická rozvážnost Silverchair

27.08.2002 05:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Doposud byli pro mne Silverchair ti australští dorostenci, od nichž jsem občas zaslechl docela dobrou tvrdou písničku. Album "Diorama", které právě vyšlo jako jejich čtvrtá studiová deska, ovšem znamená jediné - tihle tři junáci se stali mými oblíbenci. Možná vás naše recenze dovede k tomu, abyste Silverchair pro sebe našli i vy.
8/10

Silverchair - Diorama

Skladby: Across The Night, The Greatest View, Without You, World Upon Your Shoulders, One Way Mule, Tuna In The Brine, Too Much of Not Enough, Luv Your Life, Lever, My Favorite Thing, After All These Years
Celkový čas: 57:11
Krátce úvodem malá vizitka Silverchair pro neznalé - trojice Daniel Johns (zpěv, kytara), Ben Gillies (bicí) a Chris Joannou (basa) je nejúspěšnější současnou australskou kapelou. Debutová deska "Frogstomp" vyšla v roce 1995 v době, kdy členům kapely bylo sladkých šestnáct let, všichni jsou ročník 1979! Vzhledem k tomu, jakou hrají hudbu (docela tvrdou) a s jakým dopadem (doposud prodali po světě šest milionů kusů svých desek), je to naprostý unikát. První smlouvy za ně podepisovali rodiče a koncertní turné byla problematická kvůli školní docházce mladíků. Rok se s rokem sešel, skupina dospěla a čtvrtá studiová deska "Diorama", první pro nového vydavatele Atlantic Records, ukazuje, že Silverchair nejsou jen dočasnou umělou hvězdičkou, ale svébytnou rockovou kapelou.

"Diorama" je plná překvapení, vesměs příjemných. Je to deska pestrá, ale pořád víte, že je to stejná kapela. Slyšíme na ní hutné kytary i smyčce, tvrdý rock (chcete-li, pak grunge), chytlavý poprock i zadumané balady s podivnou atmosférou. Úvodní "Across The Night" je rozevlátá, na první poslech působí chaoticky i díky několika použitým motivům. Do košaté "Tuna In The Brine" by se stoprocentně hodil hlas Tori Amos, jako by to byla její píseň, mrazivě nádherná s klavírem a smyčci. Daniel Johns, výhradní autor hudby i textů, vyzrál i pěvecky, nebojí se třeba úspěšně používat falzetu, což vytváří zajímavý kontrast. "One Way Mule" a "The Lever" jsou valivé sabaťárny (nebo jinak - mohou vám připomenout Soundgarden), což ovšem nebrání tomu, že první singl "Luv Your Life" je pro změnu docela pěkný popík. "Luv Your Life" je ovšem zvláštní v tom, že pojednává o tom nejcennějším, co člověk má, o zdraví. Osobně si to vykládám jako reakci Daniela Johnse na jeho nynější poměrně vážnou chorobu trávícího ústrojí, jež mimo jiné znemožňuje kapele řádně koncertovat.

"Diorama" končí dvěma pomalými písněmi, co v posluchači zanechají z celé desky pocit jakési vyrovnanosti a smíru. Předposlední "My Favourite Thing" je (omen nomen) mou nejoblíbenější skladbou na celé desce. Jestli máte nějakou píseň mrazivku, pak jistě víte, o čem je řeč.

Jako malou perličku na závěr uveďme, že CD obsahuje i pěkně vyvedenou multimediální stopu. Ještě víc mne pobavila noticka v bookletu, že skupina nepoužívá korekční software pro vyrovnání falešného zpěvu. Silverchar tvrdí, že tato umělá dokonalost ničí hudbu. Mají pravdu, i když je jim teprve dvaadvacet.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY