Úspěšný ale nudný italský Tiziano

22.08.2002 05:00 - Honza Balušek | foto: facebook interpreta

Mladý italský zpěvák "Tiziano Ferro" rozvířil hladiny evropských hitparád svým singlem "Perdono". Jeho debutové album "Rosso Relativo" je ale prodchnuté nudou od začátku do konce, a pokud jste se nezamilovali do jeho hezké tvářičky, radši se desce zdaleka vyhněte.
3/10

Tiziano Ferro - Rosso Relativo

Celkový čas: 53:13
Vydavatel: EMI Czech Republic
Jen málokdy se stane, aby do evropských hitparád nějak výrazněji pronikl umělec z jiné země, než Británie, Německa či USA. Tím samozřejmě nemyslím národní hitparády, ale to, že italský zpěvák má hit nejen doma v Itálii, ale i v Německu, Francii, Španělsku a mnoha dalších evropských zemích. Což je právě případ mladého italského zpěváka Tiziana Ferra a jeho skladby "Perdono". Třiadvacetiletý Tiziano není žádná umělá rychlokvaška, všechny skladby na debutovém albu "Rosso Relativo" si napsal sám a nahrávací smlouvu získával poměrně těžko. Po velkém úspěchu již zmíněné skladby doma v Itálii byly nahrány její španělská, francouzská a anglická mutace a útok na zahraniční trhy mohl začít. Písnička se chytla a nyní patří mezi nejhranější v celé Evropě a já s tím mám dost velký problém - nechápu totiž proč. Proč tahle obyčejná a nezajímavá písnička je tak úspěšná, což bohužel platí i celé desce "Rosso Relativo"?

Tiziano Ferro prý na svém debutu mixuje pop s módními trendy jako je třeba r'n'b, tak alespoň praví propagační materiály. Po několikerém poslechu jsem však došel k názoru, že Tiziano spíše míchá pop s velmi nemoderním trendem nazývaným nuda. Na albu se po většinu hrací doby děje tak zoufalé nic, že jsem si málem začal ohryzovat ty příslovečné nehty na nohou. A abych snad nezasel nějaké pochyby, rozhodně se na tom nijak nepodílí naprosto převládající italština, tu prostě vnímám jen jako další jazyk, kterému nerozumím. Hudba je až na kytary čistě chemicky elektronická, jak tomu ostatně v současném popu bývá velmi často, ale tady to je nějak více slyšet. Když se k tomu připočtou nevýrazné a absolutně nechytlavé melodie, je ještě více nepochopitelné, proč zrovna on se stal takovou hvězdou. Nechápu, nechápu, nechápu.

Na milost beru jen několik málo písniček. Titulní "Rosso Relativo" obsahuje jako jedna z mála skutečně zajímavou melodii, stejně tak jako "L'olimpiade", skutečným vrcholem je ale anglicky zpívaná "Soul-dier" s gospelovým sborem. Skutečná ňamka. Ale zbytek je jen jednotvárný, i když místy pomalý a jindy rychlý, bezbarvý pop. Pokud mohu doporučit, Tizianovi se vyhněte, nestojí to za to.

PS: Možná jsem konečně pochopil, proč je Tiziano tak úspěšný. Vždyť on je to docela pěkný kluk...


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY