Hudbu dnes může dělat kdekdo a taky ji kdekdo dělá. Chce to mít proto trochu víc než jen muzikální um, nadšení a šikovné programy, abyste na dnešní napěchované scéně mohli uspět. Obrovskou výhodu mají kupříkladu ti, kteří jsou odlišní. Originální. Jakkoli porušující klasický vzorec mladé indie kapely. Obzvláště v době, kdy jednu kytarovku skoro nerozeznáte od druhé a všichni kopírují všechny, je osobitost vlastnost, která se platí zlatem. Extravagantní image, volnomyšlenkářské názory, bizarní koncertní vystoupení - je mnoho způsobů, jak se v očích posluchačů odlišit od masy. Otázkou je, kdo to myslí upřímně a pro koho je to celé jenom pózou.

Jestli hledáte mezi mladými skupinami současnosti skutečné pankáče, zaměřte svůj hledáček na kalifornský Orange County. Právě tam v jednom ze stylových předměstských domků s bazénem najdete dvaadvacetiletá dvojčata The Garden. Wyatt a Fletcher Shearsovi se o jinakost snažit ani nemusí, stačí jim jednoduše být. Svéráznější dvojku v jejich žánrovém ranku snad ani nenajdete. Bylo by ovšem příliš jednoduché je pouze odložit do škatulky podivínů. Hudební posluchače a publicisty fascinuje nejenom jejich život (který je pro zájemce krásně zdokumentován třeba tady), ale také neotřelý přístup k tvorbě. Oboje dvoje už podruhé studiově prezentují prostřednictvím novinky "haha".

Od všech ostatních se The Garden odlišili už na začátku, když si stvořili svou vlastní scénu Vada Vada. Co přesně podobné označení znamená? Všechno a nic. Je to jejich žánr, tvůrčí filozofie, celý jejich svět. Jediná pravidla Vada Vada jsou žádná pravidla. Totální dada koncepce díla a umělecká svoboda. Můžete je obviňovat z primitivnosti, ale na jejich bezelstném nakládání s nápady je něco geniálního. Stačí vymyslet jednoduchý basový motiv, nějak do něj zakomponovat bubny, na oživení si vzít na pomoc počítač a všechno opatřit textem. Jakýmkoliv. "Moje mléko má tvář, moje lampa má tvář, můj stůl má tvář, moje židle má tvář, všechno má tvář." Tohle není promluva vyžadující si reakci v podobě titulu alba, tohle jsou vážně myšlená slova songu "Everything Has A Face".

Nahrávka v sobě nese ducha dětských let a jejich nelogických her a bláznivých představ. "Tohle je můj život, takhle jsem se ho rozhodl žít. Ty si převezmi kontrolu nad tím svým," říká na vysvětlenou Wyatt hned v úvodní "All Smiles Over Here :)". "Jenom si hledím svého," pak zas v "Red Green Yellow" dělá mezi řádky narážky pro méně chápavější posluchače. Jejich surrealistický punk zkrátka nemusí být pro každého, ale hatery mají The Garden na háku.

Pohled na tracklist o sedmnácti položkách, které se vám mají za půlhodinu vrýt do paměti, budí docela obavy, ale "haha" je zábavným degustačním večírkem. Muzikanti na něm stihnou naservírovat lehké jednohubky, těžší předkrmy i ambicióznější hlavní chody. Od ponurých garážovek ("Crystal Clear") přes kyberpunkové kakofonie ("Cloak") až po příjemné flirty s klávesami ("haha"). Na nejednom místě si budete připadat, jako byste se právě ocitli mezi válkou gangů v post-apokalyptické verzi světa ("Crystal Clear", "Vexation", "Devour"). Což je ostatně další návrat do mladických let a nekonečných pouličních bojů. Nejvíce hudební, a tedy nejméně typickým songem The Garden, je "Egg", čemuž přispívá hlavně jeho klavírní základ. Jsou to takoví Coldplay po Vada Vada lobotomii.

Krátká stopáž zaručuje, že si hudebníci vaši pozornosti ukradnou vždy jen na chvíli, aniž by vás začali nudit. Najdi a znič, zní starý punkový slogan. Ukořisti a zahoď, je heslo sourozenců Shearsových. Jako by zkrátka chtěli zkusit všechno a žádný námět pro ně nebyl dostatečně dobrý, aby se mu věnovali víc než průměrných devadesát vteřin. Ale takoví jsou zkrátka The Garden. Struční. Přímí. Nad věcí. A myslím, že se není třeba bát, že i je jednoho dne semele svět velkých labelů a vůbec celého hudebního byznysu. To by totiž nejprve museli být ze stejné planety jako my.