Gilmour na "Rattle That Lock" odemyká zámky ke kráse všedních dnů

21.10.2015 12:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Před deseti měsíci se zřejmě definitivně uzavřela existence Pink Floyd albem "Endless River". Zatímco kapela vydala svou labutí píseň, její hlas a kytara David Gilmour celých devět let po albu "On An Island" přichází se svou čtvrtou sólovou deskou "Rattle That Lock". Opět skvělou.
9/10

David Gilmour - Rattle That Lock

Skladby: 5 A.M., Rattle That Lock, Faces Of Stone, A Boat Lies Waiting, Dancing Right In Front Of Me, In Any Tongue, Beauty, The Girl In The Yellow Dress, Today, And Then...
Vydáno: 18.09.2015
Celkový čas: 51:19
Vydavatel: Sony Music
K novým deskám zasloužilých umělců se občas zvykne přistupovat se zdvořilým mlčením. Kritici si novou tvorbu poslechnou, pokývají hlavou, mnou si bradu, říkají "hm, hm" a v duchu už se těší na cokoliv, co bude zábavnější než vyčpělá tvorba rockera, co má nejlepší léta už dávno za sebou. Naštěstí, toto není případ novinky Davida Gilmoura.

"Rattle That Lock", teprve čtvrtá položka v sólové diskografii Gilmoura, je totiž opravdu krásná deska. Samozřejmě v ní jdou slyšet Pink Floyd a jistě se vymyká moderním trendům. Cílová skupina je jasná a té by se album mohlo velmi líbit. Tedy, pokud máte čas na poslech a není pro vás problémem udržet pozornost tři čtvrtě hodiny.

Gilmour pojal svou novinku jako několik příběhů, které se mohly udát během jednoho dne. Do nálady posluchače uvede pomalé probuzení v instrumentálce "5 A.M." a to probouzení do dne pokračuje na vlakovém nástupišti - motiv, na němž je založena titulní píseň, je znělkou nádražního hlášení a píseň "Rattle That Lock" společně s další rychlejší skladbou "Today" (která má skvělou basovou linku) celé album rozhýbou. Oproti minulé, značně introspektivní nahrávce "On An Island" je novinka živější a bohatší na nálady.

"Faces Of Stone" je také postavena na jednoduchém klávesovém motivu a postupně na něm rozkvete do velkolepé nádhery. Na albu se objevují jazzové momenty ("Dancing In Front Of Me") a celá "The Girl In The Yellow Dress" je jazzovým klubem kolem půlnoci úplně nasáklá. Tady by se určitě patřilo přiznat zásluhy obvyklým podezřelým: koproducentovi desky Philu Manzanerovi (Roxy Music) a samozřejmě Davidově manželce Polly Samson, autorce pěti textů.

Pro obdivovatele Gilmourovy kytarové hry je "Rattle That Lock" pastvou pro uši. Při poslechu instrumentální "Beauty" (nomen omen) se asi nejvíc vrátí vzpomínky na vrcholné momenty Pink Floyd. Toto album přinášející intimní mikropříběhy a soukromá dramata všedního dne je důkazem, že Gilmour není v žádném případě umělecky vyčerpán, jen mu tvorba nových písní už může trvat trochu déle, někdy celá léta.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY