Že jsou Folkové prázdniny v podstatě pořád stejné a přitom pokaždé jiné, se píše téměř v každé reportáži. Ty letošní, třicáté, s tématem "O odvaze", v tomto ohledu nabídly očekávaný vysoký standard, co se týče hudební dramaturgie, i pár novinek v programu. I proto měly třeba rekordní návštěvnost.
© Jirka Polehla / polehla.cz Odvaha je vědět, kdy přestat. Skromný hudební festival Folkové prázdniny se letos konal už potřicáté, že by se ale našel mezi návštěvníky někdo, kdo by měl pocit, že by bylo nejlepší mu doporučit jeho existenci ukončit, se dá úspěšně pochybovat. Odvážná hudební dramaturgie, obrovské (dosud největší) množství workshopů a dílen, doprovodných programů, výstav, vedlejších koncertů a dalších aktivit proměnily Náměšť nad Oslavou znovu v pulzující místo, kde stojí za to být.
Odvaha je převracet pojem alternativa. Vyrazit do zámeckého areálu ve slim fit jeansech a stylové košili. Hrát v noci v kempu na kytaru
sprostý pop. Zkusit lidi naučit za týden tancovat tango. Opustit svoje ospalé kamarády z kapely z Federspiel a připojit se k úplně cizím lidem ke zpěvu, tanci a hře v podloubí zámku. Přijet do Náměště, když se jmenujete Zlata Holušová.
Odvaha je připravit hudební dramaturgii pestřejší než barvy LGBT vlajky. Nechat do diváků, po léta uvyklých zprvu na krásné trojhlasy
Žalmana & spol., později třeba na
"vodu" Hradišťanu, proudit cereální tóny
Mariána Vargy, probiotické hlasové ornamenty
Ivy Bittové nebo vlákniny plné spletence třech niněr vystřídaných bezstarostně dezertním swingováním
Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers, dietní pokorou
Glena Hansarda a hutnou náloží rytmů
Abavuki.
© Jirka Polehla / polehla.cz Odvaha je být Matthias Loibner a Wiener Choralschola a připravit na noc do kostela koncert dramaturgicky tak nešťastný, že měl vývoj tajemný - zvláštní - gradující - epický - magický - jedinečný - dech beroucí (zde měl skončit) - příliš dlouhý.
Odvaha je trpět rozmanité a mnohdy neslušné vrtochy počasí. Folkovky 2015 zažily snad všechno - tropy, přívalové deště, téměř arktické noci. Chyběl jen sníh. Letitý azyl v podobě sálu zámecké jízdárny se letos nekonal, návštěvníci si tak vychutnávali takzvanou standardní festivalovou zkušenost se vším všudy. Odvážně se krčili pod deštníky a pláštěnkami, a když už židličky byly příliš mokré, tvořili
kotel v přední a v bočních částech plochy hlediště. V jeden večer (v ten magický večer, kdy miláčci Folkových prázdnin Epydemye nejen kvůli (díky?) dešti asi čtyřikrát přidávali) byl počet sedících a stojících takřka půl na půl. Ještě pár let a židle z areálu (konečně?) (odvážně?) zmizí nadobro.
Odvaha je připravovat místní festivalový plátek Plátek a nechat vzniknout konceptu fotografií zadků na titulní straně a bavit se čekáním na to, jestli si tohoto vtípku někdo všimne. (Všiml.)
© Jirka Polehla / polehla.cz Odvaha je vytvářet maskoty festivalu. Maskotem Folkových prázdnin byl roky zmíněný
Hradišťan, odvážně letos v programu zcela opomenut. Jeho místo pro letošek ještě suverénně (a v dobrém smyslu slova) převzali jihoafričtí kluci z
Abavuki, kteří v městě strávili celý týden, a kamkoliv přišli, tam jich bylo plno. Odvaha přitom byla spolehnout se na to, že Náměšťani po vzoru
obyvatel Uherského Hradiště nepřivolají na partičku denně si spokojeně tahající z náměstí na zámek balení jedenapůllitrovek s pivem cizineckou policii.
Odvaha je umění vydržet. Nepřestat, i když si člověk říká, že to už dál nemá smysl. Folkové prázdniny jsou osobní. Během těch třiceti let tým jejich organizátorů opustilo mnoho podstatných lidí, ale přišlo do něj množství jiných. Během třiceti let na festival přijelo mnoho lidí, kteří už nikdy nepřijedou, ale i těch, kteří se do Náměště vracejí rok co rok. A tihle všichni dohromady tvoří prazvláštní skupinu těch schopných, těch chtivých, těch divných, těch elit, těch
VIPek, těch obyčejných, těch šikovných, těch ukecaných, těch uštěkaných, těch slušných, těch zvláštních, těch nechápavých, těch spokojených.
© Jirka Polehla / polehla.cz Odvaha je smeknout a následně vznést sudičkový rozsudek do příštích třiceti let. Folkové prázdniny jsou festivalem, který si žije svým vlastním životem na základě vlastních pravidel, která vytvářejí jen tak tak přesně vyváženou kombinaci zajetého a nového, aby tak počet návštěvníků/dětí/psů nepřerostl únosnou mez. Sudičky přesto navrhují zkusit do příštích třicetiletí zapracovat na modernizaci: vyměnit nepraktický a statický web za praktický a nestatický, nabídnout neznalým (novým a o to důležitějším návštěvníkům) mapu areálu, přiblížit jim, co je Hnízdo můz, kde je Špitálek... Ale co, za rok se tam stejně potkáme tak jako tak!