Třetí a závěrečný den Rock For People Europe byl, co se skvělých zážitků týče, určitě tím nejlepším. Potvrdily to plzeňské koncerty The Ting Tings, The Parov Stelar Band, Triggerfinger i Vojtěcha Dyka & B-Side Bandu. Více už v naší shrnující reportáži.
Live: The Ting Tings, The Parov Stelar Band, Vojtěch Dyk & B-Side Band, Triggerfinger a další
místo: DEPO2015, Plzeň
datum: 6. července 2015
A máme to za sebou. Plzeňská edice Rock For People dospěla do svého konce a nebýt bouřky v noci z neděle na pondělí, byl by letošní ročník prosluněný úplně celý. Co nás tedy v areálu DEPO2015 zaujalo v závěrečném dni? Například
Zrní.
Live: Zrní pohledem Martina Sojáka
© Pavel Mužák / iReport.cz
Davy, které se přišly podívat na dva největší tahouny plzeňské akce už odešly a na vystoupení kladenských
Zrní tak zbylo lidí podstatně méně. Ti, co přišli, si ale koncert náležitě užili. Skupina hraje něžný artbrut, což jinými slovy znamená syrové umění. Mohlo by se zdát, že kapela tak moc sympatií od diváků nezíská, na poslouchání takové hudby totiž musíte mít buňky. Naštěstí tomu tak ale nebylo a fanoušci byli s výkonem skupiny nadmíru potěšeni. Zpěvák Jan Unger má tendenci se na svých koncertech všemožně vlnit, pravděpodobně se tak lépe vciťuje do své hudby. Někdy jsem ale pociťoval, že už přehrává a některé jeho pohyby se zdály přemrštěné. Pokud tak ale frontman kapely podává lepší výkon, nevidím v tom problém.
Zrní zahráli například "Loďky" ze svého nejnovějšího alba
"Následuj kojota", ale nezapomněli ani na svoje starší hity. Potlesk byl zasloužený.
A také Ranná nevolnosť.
Live: Ranná nevolnosť pohledem Martina Sojáka
© Pavel Mužák / iReport.cz
Ranná Nevolnosť byla jednou z těch méně šťastnějších skupin, které svůj koncert odehrávaly na Excellent stagei, která se nácházela mimo hlavní areál festivalu. Cesta tam trvala přinejmenším pět minut a ten, kdo tuto cestu podnikl už poněkolikáté, tím byl také právoplatně otráven. Není tak zvláštní, že na vystoupení slovenské kapely hrající něco mezi rockem a metalcorem dorazilo mnohem méně diváků, než kolik by teoreticky mohlo. A i ti, co do tamnějších prostor zavítali, spíše jen tak posedávali kolem, než aby aktivně fandili. O to větší bylo moje překvapení, když skupina po každé písni obdržela obrovský potlesk. Slovenští kluci mají dokonce předpřipravené některé synchronizované pohyby, které jejich show dodávají lepší styl. Ranná Nevolnosť ale nepatří mezi formace, které by na české scéně byly nějak zvlášť známé a promo potřebují jako sůl. Člověka tak poněkud zarazilo, když kapela svoje vystoupení ukončila o celých sedm minut dříve. Přitom ještě další dvě tři písně by dojmu určitě přidaly.
Když
The Ting Tings hráli v roce 2011 na rakouském FM4 Frequency, prezentovali se tehdy ješte jako duo. Na aktuálním turné k vynikající, ale komerčně bohužel nepříliš úspěšné třetí desce
"Super Critical", se ale vydali i s DJem. A je to škoda, protože na dvojici Katie White a Jules De Martino byla vždycky okouzlující jejich vzájemná hudební provázanost. Na Rock For People si ale o svůj prostor řekl i DJ a tak bylo dobrých deset minut drahocenného času ztraceno jen tím, aby nám ukázal, že do lehoučce znějícího funky-popu umí zamíchat i tupou diskotékovou vložku. Odhlédneme-li však od něj, odehrála skupina osvěžující koncert.
© Pavel Mužák / iReport.cz Dunivý a nepříliš dobře vývážený zvuk sice delal vše proto, aby vam zážitek z něj pokazil (což se v případě úvodní "Great DJ" i stalo), ale zpěvaččin sympatický projev v češtině rychle převrátil misky vah ve prospěch britské skupiny. Frontwoman se i tentokrát držela své image nezbedné holky ze skateparku a s kytarou léžérně povešenou kolem krku dodávala už tak energickým a chytlavým písničkám další rozměr. Po pódiu hopkala ze strany na stranu, pobízela diváky k tanci i tleskání do rytmu a když si v závěru "That's Not My Name" pohrála s looperem a vrstvenými vokály a naléhavým projevem písničku vygradovala, bylo o jeden z nejsilnejších okamžiků festivalu postaráno. Stručně a jasně: The Ting Tings byli v nejlepším slova smyslu chytlaví, trendy a cool. Prosíme o repete.
Live: City Lights pohledem Martina Sojáka
Kluci z Prahy hrající punk-rock a hardcore s anglickými texty se nám už letos jednou ukázali na Rock For People v Hradci Králové, nakonec ale zahráli i v Plzni. Zpěvák Hubitch svým úžasným hlasem a energickým vystupováním dokázal snad jako jediný z účinkujících roztancovat celou Excelent stage. A to až tak, že se kolem něj v jednu chvíli utvořil kruh tančících fanoušků a fanynek. Už po prvních pár písních si frontman vysvlékl triko a jako první společně s vtipnou poznámkou "Som zpocený... tedy som poctěný!", konečně veřejně přiznal, jaké je mu horko a že by nejraději koncert ukončil předčasně. Hubitch měl obecně mnoho zábavných prupovídek referující k dění na stage, dokonce i odvrátil možné fiasko, když kytarista Varlok málem omylem použil špatnou kytaru na další song. City Lights tak nezaujali jen hudbou, ale také přátelským projevem.
© Pavel Mužák / iReport.cz French Films vznikli v roce 2010 ve finských Helsinkách a i když od té doby doby vydali dvě poměrně povedené desky, nějak se jim nedaří dostat ten svůj indie-rock s post-punkovou polevou mezi lidi. Koncertně přitom vedle svých konkurentů z
White Lies nebo
Interpol úplně v pohodě obstáli. Neměli sice nijak velkolepou scénu ani zapamatovatelnou image, ale zápal potvrzený bubeníkem, který ten večer odehrál i se zlomenou nohou, leccos vynahradil. Třeba se jejich status změní se třetí deskou, jenž by se na pulty měla dostat ještě letos.
Když na velkém pódiu dohráli The Ting Tings, už už to vypadalo, že máme o adeptovi na nejpříjemnější koncert letošního ročníku rozhodnuto. Když tu náhle se se
svým B-Side Bandem a oranžovou helmou s nápisem "DI<3CK" vynořil ze zákulisí
Vojta Dyk. Že jeho hlasu swingový orchestr za zády sluší, to už jsme věděli z Colours Of Ostrava. Že zvládne zazpívat jak klasiky, tak covery nedávných hitů jako např. "Mercy" od
Duffy nebo "Love Me Again" od Johna Newmana taky. Že si z
Nightwork odnesl okouzlující smysl pro humor a hudební vtípky taktéž nebylo překvapením. Přesto byl jeho koncert výjimečný a v zásadě úplně nový.
© Pavel Mužák / iReport.cz Dyk Plzni nabídl usměvavé sboristky, hostující saxofonovou hvězdu Michala Žáčka, rock'n'rollovou párty s evergreenem "Crazy Little Thing Called Love" od Queenů i recesistické číslo s coverem "Is It Love?" od
Twenty 4 Seven. Ze své vlastní, trochu nedoceněné novinky "Deska" nabídl překvapivě pouze "Města nad řekou". Za to ji ale doprovodil humornou scénkou o tom, jak by si přál, aby byla zařazena do zpěvníku "Já, písnička", aby z něj nakonec útržky táborákových "Tří křížů" nebo "Anděla" za doprovodu kytaristy Jiřího Kalouska odzpíval. Gigantický a husí kůži nahánějící sborový chorál, jaký se v tu chvíli Plzní nesl, neměl na celém festivalu obdoby. Jak zpěvák správně poznamenal:
"Některé hodnoty jsou trvalé."
Neuvěřitelně euforické vystoupení partner Tatiany Vilhelmové ukončil vysloveným přáním, že by rád, aby se na jeho zpěv pogovalo. A ještě než jsme se tomu stihli přestat smát, vzal do ruky megafon a pěkně od podlahy dal "Killing In The Name" od
Rage Against The Machine. To bylo v kotli radosti!
© Pavel Mužák / iReport.cz Na poslední chvíli zrušené vystoupení
Scarecrow na kryté stagei České spořitelny nahradila poměrně fádní chorvatská skupina Baden-Baden, většina už ale čekala na slibované vyvrcholení festivalu v podobě The Parov Stelar Bandu. Ti v průběhu celého koncertu bojovali se zřídka fungujícími projekčními plochami, jelikož ale u nás mají bohatou zásobárnu fanoušků, kteří je budou milovat bez ohledu na cokoliv, nebylo by fér jejich prezentaci hitů a novinek z "The Demon Diaries" nějak shazovat. Právě naopak - skupina vedená principálem a
vynálezcem electro-swingu Marcusem Fürederem dala světu opět na srozumněnou, jak se šťastná náhoda s přeskakující deskou
Billie Holiday ukázala být úspěšným obchodním artiklem. Pod největším pódiem bylo plno, dlouze se skandovalo o přídavky a rozhoupaným bokům se vyhli snad jen věční mrzouti. Přesto bychom všem fanouškům
Parov Stelar doporučili jedno - zajeďte si na ně do jejich domovského Rakouska. Tam mají ty koncerty ještě mnohonásobně větší grády.
Co se povedlo? A co ne?
+ Klidný a nekonfliktní průběh
+ Místa k odpočinku
+ Čistota v areálu
+ veskrze bezproblémová organizace - minimální fronty, rychlé odbavení při vstupu, dostatek toalet, podmínky pro novináře
+ hromada skvělých vystoupení a zážitků, "tajný" koncert Michala Hrůzy, (který byl tak tajný, že jsme jej propásli)
+ spousta doprovodných aktivit, které festivalu dodávají zajímavější tvář
+ autogramiády
+ až na přesuny kvůli neúčasti Scarecrow byl dodržován časový harmonogram
© Dalibor Skoupil / iReport.cz
- oproti předchozím létům zase o něco slabší line-up a při řadě vystoupení chyběla možnost odejít na srovnatelnou alternativu
- návštěvnost
- nedostatek místa v kempech
- minimum doprovodných aktivit
- horko
- asfalt namísto travnatých ploch
- vzdálenost Excellent stage a kempu od hlavního areálu
- chybějící autogramiády (pokud nějaké byly, my jsme se o nich nedozvěděli)
- zvukaři během The Ting Tings
- ani letos jsme se nedočkali návratu oblíbených festivalových novin
- 600 Kč jen za možnost postavit si stan?
Belgičtí
Triggerfinger naopak nepatří mezi takzvané
easy-listening kapely. Jejich stoner-rocková a hard-rocková muzika potřebuje čas, pozornost a velkou trpělivost. Přesto byste ale na základě jejich uspávankové čtvrté desky "By Absence Of The Sun" nečekali, že budou tak strhující. Zvlášť po
loňských zkušenostech z
Rock am Ringu, kde nic převratného nepředvedli. Na Rock For People ale trojice v oblecích, která vypadá jako z nějakého mafiánského filmu o drogových kartelech v Jižní Americe excelovala.
© Pavel Mužák / iReport.cz Zapomeňte na cover "I Follow Rivers"
Lykke Li, díky němuž se proslavili. Zuřivé a nespoutané melodie s esencí živých vystoupení
Biffy Clyro nedávaly hladovému rockovému publiku vydechnout. Na trojici potem totálně zmáčených muzikantů se přišel podívat i ředitel Michael Thomes a zdálo se, že i jemu jejich řezavé riffy, sólo s kytarou za krkem a hra s pedálovými efekty učarovaly. Bylo to intenzivní, živelné, působivé a nezapomenutelné.
Hvězdy festivalu podle Martina Sojáka
Top 5: Vojtěch Dyk & B-Side Band, Movits!, The Parov Stelar Band, The Inspector Cluzo, Jeremy?
Hvězdy festivalu podle Honzy Trávníčka
Top 5: Vojtěch Dyk & B-Side Band, The Ting Tings, Triggerfinger, Alina Orlova, Travis O'Neill
Kolem a kolem vzato je obdivuhodné, jak dobrý ročník se středně velkému festivalu povedlo s tak malým počtem sponzorů uspořádat. Vzhledem k výše zmíněným kladům a záporům ale přece jen doufáme, že se letos nadvakrát konaný festival vrátí k původnímu datu a osvědčenému místu v Hradci Králové. Tamnější atmosféra, plnohodnotný line-up a vychytaný areál jsou, se vší úctou k Plzni, nepřenositelné.