A máme to za sebou. Plzeňská edice Rock For People dospěla do svého konce a nebýt bouřky v noci z neděle na pondělí, byl by letošní ročník prosluněný úplně celý. Co nás tedy v areálu DEPO2015 zaujalo v závěrečném dni? Například Zrní.

A také Ranná nevolnosť.

Když The Ting Tings hráli v roce 2011 na rakouském FM4 Frequency, prezentovali se tehdy ješte jako duo. Na aktuálním turné k vynikající, ale komerčně bohužel nepříliš úspěšné třetí desce "Super Critical", se ale vydali i s DJem. A je to škoda, protože na dvojici Katie White a Jules De Martino byla vždycky okouzlující jejich vzájemná hudební provázanost. Na Rock For People si ale o svůj prostor řekl i DJ a tak bylo dobrých deset minut drahocenného času ztraceno jen tím, aby nám ukázal, že do lehoučce znějícího funky-popu umí zamíchat i tupou diskotékovou vložku. Odhlédneme-li však od něj, odehrála skupina osvěžující koncert.

Dunivý a nepříliš dobře vývážený zvuk sice delal vše proto, aby vam zážitek z něj pokazil (což se v případě úvodní "Great DJ" i stalo), ale zpěvaččin sympatický projev v češtině rychle převrátil misky vah ve prospěch britské skupiny. Frontwoman se i tentokrát držela své image nezbedné holky ze skateparku a s kytarou léžérně povešenou kolem krku dodávala už tak energickým a chytlavým písničkám další rozměr. Po pódiu hopkala ze strany na stranu, pobízela diváky k tanci i tleskání do rytmu a když si v závěru "That's Not My Name" pohrála s looperem a vrstvenými vokály a naléhavým projevem písničku vygradovala, bylo o jeden z nejsilnejších okamžiků festivalu postaráno. Stručně a jasně: The Ting Tings byli v nejlepším slova smyslu chytlaví, trendy a cool. Prosíme o repete.

French Films vznikli v roce 2010 ve finských Helsinkách a i když od té doby doby vydali dvě poměrně povedené desky, nějak se jim nedaří dostat ten svůj indie-rock s post-punkovou polevou mezi lidi. Koncertně přitom vedle svých konkurentů z White Lies nebo Interpol úplně v pohodě obstáli. Neměli sice nijak velkolepou scénu ani zapamatovatelnou image, ale zápal potvrzený bubeníkem, který ten večer odehrál i se zlomenou nohou, leccos vynahradil. Třeba se jejich status změní se třetí deskou, jenž by se na pulty měla dostat ještě letos.

Když na velkém pódiu dohráli The Ting Tings, už už to vypadalo, že máme o adeptovi na nejpříjemnější koncert letošního ročníku rozhodnuto. Když tu náhle se se svým B-Side Bandem a oranžovou helmou s nápisem "DI<3CK" vynořil ze zákulisí Vojta Dyk. Že jeho hlasu swingový orchestr za zády sluší, to už jsme věděli z Colours Of Ostrava. Že zvládne zazpívat jak klasiky, tak covery nedávných hitů jako např. "Mercy" od Duffy nebo "Love Me Again" od Johna Newmana taky. Že si z Nightwork odnesl okouzlující smysl pro humor a hudební vtípky taktéž nebylo překvapením. Přesto byl jeho koncert výjimečný a v zásadě úplně nový.

Dyk Plzni nabídl usměvavé sboristky, hostující saxofonovou hvězdu Michala Žáčka, rock'n'rollovou párty s evergreenem "Crazy Little Thing Called Love" od Queenů i recesistické číslo s coverem "Is It Love?" od Twenty 4 Seven. Ze své vlastní, trochu nedoceněné novinky "Deska" nabídl překvapivě pouze "Města nad řekou". Za to ji ale doprovodil humornou scénkou o tom, jak by si přál, aby byla zařazena do zpěvníku "Já, písnička", aby z něj nakonec útržky táborákových "Tří křížů" nebo "Anděla" za doprovodu kytaristy Jiřího Kalouska odzpíval. Gigantický a husí kůži nahánějící sborový chorál, jaký se v tu chvíli Plzní nesl, neměl na celém festivalu obdoby. Jak zpěvák správně poznamenal: "Některé hodnoty jsou trvalé."

Neuvěřitelně euforické vystoupení partner Tatiany Vilhelmové ukončil vysloveným přáním, že by rád, aby se na jeho zpěv pogovalo. A ještě než jsme se tomu stihli přestat smát, vzal do ruky megafon a pěkně od podlahy dal "Killing In The Name" od Rage Against The Machine. To bylo v kotli radosti!

Na poslední chvíli zrušené vystoupení Scarecrow na kryté stagei České spořitelny nahradila poměrně fádní chorvatská skupina Baden-Baden, většina už ale čekala na slibované vyvrcholení festivalu v podobě The Parov Stelar Bandu. Ti v průběhu celého koncertu bojovali se zřídka fungujícími projekčními plochami, jelikož ale u nás mají bohatou zásobárnu fanoušků, kteří je budou milovat bez ohledu na cokoliv, nebylo by fér jejich prezentaci hitů a novinek z "The Demon Diaries" nějak shazovat. Právě naopak - skupina vedená principálem a vynálezcem electro-swingu Marcusem Fürederem dala světu opět na srozumněnou, jak se šťastná náhoda s přeskakující deskou Billie Holiday ukázala být úspěšným obchodním artiklem. Pod největším pódiem bylo plno, dlouze se skandovalo o přídavky a rozhoupaným bokům se vyhli snad jen věční mrzouti. Přesto bychom všem fanouškům Parov Stelar doporučili jedno - zajeďte si na ně do jejich domovského Rakouska. Tam mají ty koncerty ještě mnohonásobně větší grády.

Belgičtí Triggerfinger naopak nepatří mezi takzvané easy-listening kapely. Jejich stoner-rocková a hard-rocková muzika potřebuje čas, pozornost a velkou trpělivost. Přesto byste ale na základě jejich uspávankové čtvrté desky "By Absence Of The Sun" nečekali, že budou tak strhující. Zvlášť po loňských zkušenostech z Rock am Ringu, kde nic převratného nepředvedli. Na Rock For People ale trojice v oblecích, která vypadá jako z nějakého mafiánského filmu o drogových kartelech v Jižní Americe excelovala.

Zapomeňte na cover "I Follow Rivers" Lykke Li, díky němuž se proslavili. Zuřivé a nespoutané melodie s esencí živých vystoupení Biffy Clyro nedávaly hladovému rockovému publiku vydechnout. Na trojici potem totálně zmáčených muzikantů se přišel podívat i ředitel Michael Thomes a zdálo se, že i jemu jejich řezavé riffy, sólo s kytarou za krkem a hra s pedálovými efekty učarovaly. Bylo to intenzivní, živelné, působivé a nezapomenutelné.

Kolem a kolem vzato je obdivuhodné, jak dobrý ročník se středně velkému festivalu povedlo s tak malým počtem sponzorů uspořádat. Vzhledem k výše zmíněným kladům a záporům ale přece jen doufáme, že se letos nadvakrát konaný festival vrátí k původnímu datu a osvědčenému místu v Hradci Králové. Tamnější atmosféra, plnohodnotný line-up a vychytaný areál jsou, se vší úctou k Plzni, nepřenositelné.