Když se v roce 2007 zjevili se svým kultovním debutem "Take To The Skies", mnozí je považovali za supernovy. Enter Shikari, kteří v červenci znovu vystoupí u nás, se ale v povědomí publika udrželi jak proslulými koncerty, tak stoupající kvalitou nahrávek. Dokázalo se "The Mindsweep" udržet v nastaveném tempu?
Potřebují vůbec
Enter Shikari nějaké recenze? Vždyť stejně všichni víte, co v nich bude. Že i tentokrát míchají elektroniku se zběsilým post-hardcorem, že se stále zlepšují v crossoveru žánrů, v čemž patřili mezi průkopníky, že stále dbají na to, aby jejich texty měly nějakou hloubku, a že nejlíp uděláte, když si zajdete na jejich koncert, protože naživo jsou stejně nejlepší. Ano, to všechno stále platí, takže tady bychom to mohli ukončit a odkázat vás kamsi na weby Mighty Sounds nebo dua Rock am Ring/Rock im Park, kde kapela vystoupí už za pár týdnů.
Jenže i recenze by měla nějak vypadat, a protože naštěstí stále ještě existují čtenáři, které zajímá víc než jen to nejzákladnější info, povíme si o "The Mindsweep" trochu více. Čtvrtá řadovka experimentátorů z anglického Hertfordshiru je zvukově opět o něco vyleštěnější než její předchůdci a i díky tomu má co říct lidem, kterým příliš nevoněla jejich dřívější tvorba.
Parta kolem Roua Reynoldse je stále hravější a v její hudbě spatříte kde co. V úvodní "The Appeal &The Mindsweep" se hardcorový řev principála mísí s trancovými synťáky, singlová "Anaesthetist" míchá tvrdé kytarové pasáže s nečekanými breakdowny a v průběhu celého alba narazíte nezřídka i na nějaké ty čisté popové party, které tam jsou jen proto, aby do nich Shikari hodili granát a nechali písničku vyřádit se úplně jiným směrem. Dobrým příkladem je třeba vynikající motivační singl "The Last Garrison", vůbec nejpovedenější skladba novinky, která si kromě myšlenky posledních pravých válečníků, kteří se nevzdávají, pohrává dokonce i s drum 'n' bassem.
Enter Shikari se i na čtvrtém výlisku nebojí otevírat palčivá témata. Již zmíněný singl "Anaesthetist" se zabývá zaváděním placeného zdravotnictví ve Velké Británii, proti němuž skupina protestuje, neboť se domnívá, že výdobytkem civilizace v jednadvacátém století by mělo být, že se stát postará o své občany. Elektronická "Torn Apart" s rytmickou sekcí pocházející ze zvuků dveří zkušebny a riffem pamatujícím ještě doby, kdy v kapele nefiguroval kytarista Liam Clewlow, zase řeší globální oteplování a nekompromisní šílenost "There’s A Price On Your Head" ukazující, jak by to vypadalo, kdyby se ve studiu smyčcového orchestru potkali členové
System Of A Down a
Hadouken!, pro změnu upozorňuje na rozevírající se nůžky mezi sociálními vrstvami a uplatitelnost každého z nás. A zapomenout nesmíme ani na naléhavou "The Bank Of England", která se vyrovnává s ekonomickou krizí.
Je určitě dobře, že skupina, která mezi své vzory počítá
Jona Hopkinse,
Kasabian,
And So I Watch You From Afar i
Aphexe Twina, nastoluje oblasti, jimž se mnozí konkurenti snaží spíše vyhýbat a radši donekonečna opakují neprovokující mantru
"já miluju tebe a ty mě ne a obráceně". Na druhou stranu je ale z jejich textů cítit, že punkovým vzdorem jejich revolta končí.
Enter Shikari tak sice na problémy upozorňují, možná řešení už ale nenabízejí.
I proto se možná v souvislosti s "The Mindsweep" bude častěji mluvit spíše o pro Shikari netypické skladbě "Dear Future Historians...". Klavírní baladu a vůbec první lovesong v diskografii skupiny od party divočáků určitě nikdo nečekal. Kontroverzní a na první pokus natočená písnička by ale působila přece jen o něco přirozeněji, kdyby si pánové odpustili závěrečný mayhem.
Jaký je tedy finální verdikt? Opět je to post-hardcore míchaný s elektronickými elementy, hudebně jde zase o něco vybroušenější záležitost, texty jsou i přes určitou naivitu docela slušné a to nejlepší, co můžete udělat, je zajít si na ně někam naživo. Třeba v červenci na festival Mighty Sounds v Táboře. Ale to všechno už vlastně víte, že ano?