Nálož novinek různých stylů vede s šansonem Radůza doprovázená popovým Erosem Ramazzotti. Hip hop zastoupí Snoop Dogg, experimenty Róisín Murphy, alternativní rock Mew a metal Kamelot. Americana bude znít v podání Shelby Lynne a Emmylou Harris, jazz a hip hop spojili Badbadnotgood a Ghostface-Killah a tipem týdne jsou Ponk s jejich postfolklorem.
Ponk - Postfolklor (vlastní náklad)
web /
facebook.com /
Deezer /
psali jsme
žánr: alternativní folklór
archívní Olympic chybí (milanmilan2, 10.05.2015 18:04) Reagovat
Dobrý den, marně hledám Olympic s Petrem Hejdukem, archívní cd ke 20. smutnému výročí úmrtí .... Vyšlo 8. 5. a již také proběhl křest ...... Milan
Re: archívní Olympic chybí (Tomáš Parkan - autor, 11.05.2015 10:04) Reagovat
Dobrý den, no jo, to je těžký. Na alba, která nejdou do běžné distribuce, mě prostě někdo musí upozornit. Už jsem to tu párkrát psal - bohužel, nemám čas na to, abych trávil večery projížděním stránek všech možných umělců a zkoumal, jestli náhodou nevydávají nová alba.
Re: archívní Olympic chybí (Anonym, 11.05.2015 18:40) Reagovat
Dobrý den, já vím, že je to je těžký .... kdyby to bylo lehký, tak by to mohl dělat každý..... .Proto to děláte taky Vy, ne ? Teď už to víte, půjde s tím něco udělat ?Milan
Re: archívní Olympic chybí (milanmilan2, 17.05.2015 17:01) Reagovat
Pokus o jedno krátké zhodnocení dlouhé kariéry – cd Petr Hejduk Ten den, nejen Olympic
Zájmový náklad 2015
Předesílám, že opravdu, ale opravdu nelze očekávat objektivní zhodnocení raritního cd, které mám před sebou a v přehrávači. Na to jsem příliš zaujatý kariérou skupiny, která ve své dlouhověkosti nemá v českém, či československém měřítku konkurenta, a obtížně by se hledal i v měřítku světovém. Rolling Stones vynechávám, dinosaury jedny. Stačí říci – Olympic a drtivé většině dotazovaných se zcela určitě a nepochybně vybaví alespoň několik písniček – hitů této skupiny.
V průběhu uplynulých desetiletí byly opakovaně vydávány různé řadové desky, říkám desky, myslím i cd a pak také různé, převážně hitové kompilace. Ponořím-li se trochu do minulosti, je prvním výběrem lp Handful z roku 1972 a zatím posledním kompilace na 5 cd z roku 2012 – Olympic 5O s podtitulem Hity, singly, rarity.
Olympic průběžně stále vydává řadová alba a v posledních třech letech přešel k volné trilogii Souhvězdí, kdy předloni začal Souhvězdím šílenců, loni Drsňáků a letos je na řadě Souhvězdí romantiků. To je současnost, nyní přijde na řadu minulost. Již před řadou let začal cílevědomě mapovat a u Sony Music Bonton i vydávat ediční řadu Olympic Singly I až VII, editor Karel Knechtl. Shromáždil zde snímky, již v minulosti vydané na řadových „ malých „ deskách, tzv. single-play na 45 otáček, neboli na singlech. Součástí byly, mj. i zájmové náklady tehdejšího fan clubu Olympicu a to EP 1970, EP 1971 a SP 1990 – Back To Love/Stejskání, který byl vydán pro mimoňský klub.
Stále však ještě přetrvával stav, kdy řada snímků Olympicu dosud vydána nebyla. Jednalo se jednak o alternativní verze již vydaných snímků, rozhlasové verze, snímky České televize i Supraphonu, jako kmenové firmy, která Olympic řadu let vydávala a nyní opět vydává. Po odchodu Karla Knechtla, který tyto a další snímky avizoval v doprovodných bookletech Singlů, se mohli fanoušci těšit na další nevydané písničky. Naděje mohli vkládat např. do producenta Jaromíra Tůmy, který v letech 2004-2010 pro Supraphon produkoval edici Olympic Zlatá edice. Vycházela zde na cd řadová alba Olympicu z let 1968-1990 a to od Želvy až do Ó jé, tehdy posledního olympického alba u Supraphonu. Mezitím pak Olympic vydával svá řadová alba u firmy BestIA, až se Souhvězdími se zase vrátil k mateřskému Supraphonu.
Zlatá edice však, podle mého názoru, hrubě nesplnila naděje v ní vkládané. CD vždy obsahovalo řadové album a zbylý čas, cca 35 minut obsahovaly singlové nahrávky, převzaté z Knechtlových Singlů I-VII. Po celých šesti letech vydávání Zlaté edice se tak diskografie věrných fanoušků rozrostla pouze o jednu neznámou verzi písničky Nekonečná cesta a jednu dosud nevydanou věc – Pacákem zpívané Vánoce. Šance zůstala nevyužita a zdálo se, že přinejmenším nadlouho, možná navždy. Ve Zlaté edici rovněž nebyla vydána živá alba Lucerna 1983 a Rokenrol 1981, natočené vždy v roce předchozím.
Teprve v roce 2010 se olympicologům zablesklo na lepší časy. Před vánoci byl vydán balíček 14 řadových CD, bez bonusů, nazvaný Olympic 14 cd Zlatá edice komplet. Tento komplet opět neobsahuje Rokenrol, ale již zmíněnou Lucernu 1982 už ano. Takže – 12 řadových alb, živý záznam z roku 1982 a první cd nazvané, jak jinak – Rarity. Zde, možná pod dojmem nepříliš šťastně sestavených Zlatých edic z let 2004-2010, štafetu po Tůmovi převzal badatel z nejpovolanějších, Oldřich Zámostný. Právě odtud vedly kroky k historickými snímky nadupaným Olympic 50 – Hity, singly, rarity. A zdá se, že by to mohl být teprve začátek v dalším mapování bílých míst olympické historie.
Album Petr Hejduk Ten den, s podtitulem nejen Olympic se věnuje odkazu skladatele, zpěváka a bubeníka, který v Olympicu působil v letech 1971-1985. Nemám v úmyslu procházet tuto notoricky známou část historie Olympicu, zde je možno odkázat na hutný a údaji nabitý 16 ti stránkový booklet. Zmíním pár postřehů, vyzvednu klady a dotknu se, s opatrností sobě vlastní, možných zádrhelů.
Cd obsahuje na obalu uvedených 20 písniček, 15 z nich je s Olympicem. Jde tedy o období, kdy Jandův autorský monopol pro Olympic byl „ narušován „ jiným skladatelem. Bylo tomu tak i v minulosti, ale jen vyjímečně. Ladislav Klein složil a zpíval např. Vzpomínku plíživou s textem Pavla Chrastiny, dále Ikarus blues s textem Zdeňkem Rytíře. Ještě předtím složil i otextoval své Nejím a nespím právě Pavel Chrastina. Na jeden ze singlů tehdejší baskytarista Jan Hauser složil a nazpíval Čarodějku. V letech 1971-1985 se pokoušel autorsky prosazovat právě Petr Hejduk a po dobu dvou let od r. 1971 i Jiří Korn. Oba tito skladatelé však jaksi tíhli k písničkám, kde se rockový duch vytrácel, až se vytratil i z těch Jandových. Proto např. písničky Detektiv ( Korn ), Agáta ( Janda), Klára ( Hejduk) jsou typickými popěvky své doby, kde rockový drive je nahrazen popmusicovým středním proudem a slévají se tak v neurčitou směs, která s rockem už má jen máloco společného.
Kompilátor Oldřich Zámostný dával přednost písničkám dosud nevydaným, anebo nevydaným verzím.
Prvních 6 písniček bych směle přiřadil k tehdejší unylé popmusic, ale přece jen výrazně převyšující tehdejší průměr. Např. Klára, zde v nevydané verzi, je mi rozhodně bližší a méně otravná, než její pozdější rádiová jmenovkyně od přeceňovaných Chinaski.
Kam kam vážená, Jdou děti jdou, Řeka – typicky hejdukovské písničky, autorem prostřední je Petr Janda, byly již na cd vydány a představují Petra Hejduka v pro něj ideální poloze, nekomplikované, přehledné, očekávané.
Svítá – dosud nevydaný snímek, kde očekávám, že se do písničky, kvůli textu, budou trefovat všichni ti, kteří jsou vítězi po bitvě. Následuje jiná verze při klavíru hrané Poslouchej mou píseň.
Jako č. 7 je live nahrávka Máš ráda déšť, vydaná na singlu v r. 1978, ke které mám vztah ryze osobní, protože to byl první singl Olympicu, který jsem si dobově kupoval. Krásné časy, krásné Berkovo elektrické piáno. Zdá se mi, že tehdy tvorba Petra Hejduka poněkud zainklinovala k rocku, a to je právě č. 8 – písnička Mráz, ve své době aplaudované koncertní číslo. Ostře fičící syntezátor, bubenické sólo. Pěkná věcička. A budou se dít věci – č. 10. Bomba, výbuch, nádhera. Mnoha pamětníky opěvované a oplakávané Mezitím, první text Pavla Vrby pro Olympic z roku 1979, tedy rok před Osmým dnem. Tedy ten text určitě nebylo jednoduché napsat, a koncertně jej uvádět, Petr Janda v recitativu a Petr Hejduk při zpěvu, poklona pánové. Dlouhý, složitý, těžko zapamatovatelný, Hejduk naprosto netypický pro svoji ostatní tvorbu, a velmi netypické i pro Olympic. Ale pěkné, pěkné, pěkné. Minimálně zde je škoda, že písnička nebyla natočena ve studiovém provedení a že booklet neobsahuje celý text, ale jen recitativ. Škoda, byť chápu že ani cd ani booklet nejsou nafukovací.
Č. 11 – Kolumbus. Další písnička, které by singlové provedení jen slušelo. Námět velmi podobný písničce Santa Maria ze Souhvězdí šílenců z roku 2013. Oulíkův text tehdy vyšel v časopisu Zápisník s dodatkem, že písničku vydal Supraphon. Ještě dnes se vidím, jak obíhám pražské prodejny Supraphonu a chci, ale opravdu chci ! ten singl, to přece, sakra, muselo vyjít, vždyť to tady píšou !
Č. 12 – Ptáci – živě z Prázdnin na Zemi. Sešikmená plátna, postupně se objevující hudebníci, důrazná hudba, krásný Rytířův text. V Plzni na studentské akademii jsme v záplavě angažovaných veršů recitovali s kamarády právě – Kraj, odkud odletěli ptáci, Vzdálenosti a třetí byl snad Strom. Snad.
Č. 13 – směs Beatles, v Melodii ( to býval výborný hudební časopis, pro vás, později narozené ), zmíněný kousek z vánočních koncertů v pražské Městské knihovně. Hejduk měl Beatles asi opravdu hodně rád, znalci tvrdí, že jeho angličtina je zde více než slušná.
Č. 14 – Ten den verze 2015 nová písnička Olympicu, zpívá ji bubeník Martin Vajgl, ten den basuje Petr Janda ! Která verze je lepší ? Kritici, hlaste se.
Další čísla mi nejsou příliš blízká, takže poskočím na č. 18. Vánoční písničky bývají zasněné, zvonečkové, cinkající, sentimentem přetékající, zde poměrně svižná vkusná písnička pro sestry Elefteriadu, když dobrá popmusic, tak takhle složená, nahraná a zazpívaná. Dobrá práce.
Č. 21 – že to na obalu není ? No, není. Že to na cd je ? Až na kamarádské upozornění tento fórek zjišťuji a oceňuji, a tak soundtrack k Pelíškům nezůstal osamocený. Důstojná tečka smutného výročí, kdy před 20 lety Petr Hejduk podlehl zhoubné nemoci.
Možná, že jeho podíl na tvorbě Olympicu bude ještě více oceněn a doceněn a právě to je největší hodnota tohoto cd. Otvírá další studnici nevydaných nahrávek Olympicu. Počin, na který se dlouho čekalo a dlouho jsme se na něj těšili. Dobrá práce. Jde o zájmový náklad současného fan clubu Olympicu při pražském kinu Mat, a nejen Oldřich Zámostný odvedl famózní kus práce. Vybral řadu písniček, které jsem již nedoufal, že někdy uslyším. Technická kvalita live snímků je asi limitována způsobem pořízení, ale i mé necvičené ucho mi říká, že technik dělal co mohl. Vkusný a nápaditý obal Jiřího Vrkoslava výslovně chválím a děkuji Oldřichovi Zámostnému za nápad, realizaci, odvahu a skvělý booklet jakbysmet. Statečný počin, zájmovým nákladem vydat lisované cd. Milovaný Olympic, milované cd. Je to tak. Drobnou výhradu však najdu, a autorovi jsem ji již oznámil. Nebylo by marné a od věci uvést zjištěné možné podrobnosti ke způsobu nahrávání a okolnostem vzniku jednotlivých písniček. Zakončím tento malý exkurs do historie Olympicu přáním – příště ?
Milan
Ramacoty ma velkiho (pipinka, 12.05.2015 19:48) Reagovat
Rika muj manza, ze ho ma 17 centymetri
Tweet