X-Press 2 útoční na titul

17.07.2002 05:00 - Pavel Kučera | foto: facebook interpreta

Trojice londýnských dýdžejů Ashley Beedle, Rocky a Diesel natočila výtečné taneční album v mírně old schoolovém houseovém duchu, na němž hostuje i ex-Talking Head David Byrne nebo Dieter Meier z Yello. Recenze desky "Muzikizum" patří do naprosto výjimečného klubu "desítek", tedy s hodnocením 10/10. Ještě váháte?
10/10

X-Press 2 - Muzikizum

Skladby: Muzikizum, Supasong, Lazy featuring David Byrne, Angel, Palenque, Smoke Machine, I Want You Back featuring Dieter Meier, Call That Love featuring Steve Edwards, AC/DC, The Ending

Autor je redaktorem časopisu Show!

Celkový čas: 61:29
Vydavatel: Sony Music / Bonton
Brightonský nezávislý label Skint opět potvrzuje svoji výjimečnou pozici na taneční scéně a jeho šéf, Damian Harris, si může spokojeně mnout ruce. Album "Muzikizum", kterému pomohl na svět, je opět trefou do černého. Projekt X-Press 2, který za deskou stojí, není hudební skupinou v pravém slova smyslu, ale seskupení tří londýnských dýdžejů. Jsou jimi Ashley Beedle, Rocky a Diesel. Zatímco první z nich vydával nahrávky i pod jménem Black Science Orchestra, druhý a třetí společně vydávali už jako Problem Kids. Všichni tři se pak poprvé pracovně sešli v roce 1993 v post-acid housovém projektu Ballistic Brothers a jejich první singl "Say What" se ve stejném roce dokonce vyšplhal na dvaatřicátou příčku britské hitparády. Společných hitů měli ještě několik, "Muzikizum" je však první dlouhohrající deskou, kterou trojice vytvořila.

A teď to příjde. Od desky "Muzikizum" neočekávajte nic menšího, než záchranu house music. Ačkoliv by se podle vydávajícího labelu Skint dalo usuzovat spíš na bigbeatovější polohu, X-Press 2 si libují v tučném, šťavnatém a skvěle zprodukovaném inteligentním houseu, s minimem nečekaných dějových nebo rytmických zvratů. Většina skladeb se nese v old schoolovém stylu, tedy začínají dlouhým nájezdem rytmiky s postupně se přidávajícími perkusemi, efekty, samply atd. a podstata tracku se vám mnohdy vyjeví až po dobré minutě a půl a stejně to nikdy není ani na okamžik nuda. Hned od úvodní titiulní skladby až závěrečnou "The Ending" vám "Muzikizum" může připomínat výlet na vaši první houseparty, na níž jste tehdy i bez jakýchkoliv urychlovačů dokázali celý večer skákat až do stropu, aniž byste sami úplně přesně věděli proč. Tedy výletem do doby, kdy house ještě nebyl jen tou vykalkulovanou zábavou pro rozmazlené městské děti, ale měl opravdovou strhující atmosféru, v rámci jeho scény se něco dělo a bylo neobyčejně vzrušující pozorovat, kam se to vyvíjí. A pánové Beedle, Rocky a Diesel si pravděpodobně sami chtěli připomenout to nejlepší z house music z poloviny devadesátých let, a tak si k tomu vytvořili desku podle svého gusta. X-Press 2 jsou totiž ze staré houseové školy a dobře vědí, že aby taneční track měl co největší sílu, úplně stačí pouze jeden nebo dva silné motivy, kterým se ale musí dostat patřičného prostoru pro rozvinutí. Samozřejmě se to ale musí udělat chytře.

Jasný hit má album "Muzikizum" v tracku "Lazy", v němž hostuje bývalý frontman newyorských Talking Heads, David Byrne. Minimálně tuto skladbu už byste měli znát - tedy pokud jste posledních pár týdnů nestrávili mimo naši dimenzi. Vynikající je pak i skladba "I Want You Back", v níž dokonce hostuje Dieter Meier ze švýcarské elektronické skupiny Yello. Jinak ale z desítky uvedených skladeb nemůžu ani jedinou označit za výrazně lepší a naopak ani o mnoho slabší než ostatní. Všechny do jedné jsou prostě brilantní. Ovšem ty tracky, v nich hostuje některý zpěvák, jako již zmiňované "Lazy", "I Want You Back" nebo třetí "Call That Love", v níž zpívá Steve Edwards, jsou docela pochopitelně při prvních posleších o něco výraznější. S každým dalším poslechem se ale tento rozdíl stírá a časem zjistíte, že nejvíce oceníte právě ta místa, kde všechno důležité "říkají" beaty a samply. Schválně si poslechnětě do sluchátek třeba track "Angel" a uvidíte sami.

Album "Muzikizum" je jedním z největších a nejméně očekávaných překvapení sezóny a zcela nepochybně se zařadí mezi nejlepší taneční alba letošního roku. Osobně si desku umístím do poličky hned vedle debutové desky skupiny Leftifeld "Leftism" z roku 1996. Kromě toho, že jsou si (byť ne do puntíku) obě alba stylově docela blízká, v obou případech se jedná o skutečné perly, které nejsou jen záležitostí měsíce nebo dvou, ale svoji hodnotu si uchovají na nepoměrně dělší dobu.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY