Večer otevřelo snadno zapomenutelné trio Caves. Mladíci z Bristolu sice svůj syrový, ukřičený punk hrnuli do té hrstky přihlížejících, která do Lucerna Music Baru poctivě přišla už na osmou, ale přestože nasazení jim nechybělo, rozpoznatelnost a potenciál už ano. Takových kapel jsou plné garáže.

S hudební originalitou na tom o mnoho lépe nebyl ani následující Roger Harvey, na rozdíl od Caves to však vadilo jen pramálo. Šlapající pop-rock s jemným nádechem líbivého punku naznačil, že zatímco jeho předchůdci hodně poslouchali The Exploited, zpěvákovi známému z formace White Wives imponují spíše lidé jako Gavin DeGraw, Bruce Springsteen nebo Rea Garvey. Stále početnější stádo hlav přijalo jeho set s vřelostí, neboť neškolenému, civilnímu projevu a chytlavým melodiím s postupnou gradací nešlo odolat.

Na vystoupení Against Me! už se Lucerna Music Bar příjemně naplnil, a tak se kapela z Floridy navzdory úvodním obavám dočkala důstojného zástupu příznivců. Bylo milé vidět, že ačkoliv by nedávná proměna Thomase Jamese Gabela v Lauru Jane Grace mohla přilákat stádo čumilů, v naprosté většině se prostor zaplnil lidmi, kteří nebyli zvědaví na novou identitu, nýbrž na písničky.

Těch během následující hodiny a půl zaznělo více jak dvacet a velkou většinu z nich s kapelou odzpíval celý kotel. Jednoduché pódium, jehož jedinou ozdobou bylo obrovské logo s lebkou za zády všech členů, dalo tušit, že důraz nebude kladen na nic jiného než prosté odehrání všemožných hitů. A tak jsme se od úvodní "I Was A Teenage Anarchist" přes skvělou "True Trans Soul Rebel" postupně dostali až k úderné "Black Me Out" a bohatému přídavku.

Laura Jane Grace svou radost z milého přijetí rozhodně neskrývala, a byť byl začátek vlažnější, postupem času se rozšiřoval jak úsměv frontwoman, tak stále častější skákání z pódia. Taková divočina jako na nedělních While She Sleeps sice ani zdaleka nenastala, ale ani fanoušci Against Me! nepatří k nejzdrženlivějším.

Zvuk sice mohl být i lepší (mluveným pasážím mezi songy šlo rozumět opravdu stěží), ale kompletní průřez bobtnající diskografií byl natolik pestrý, že nudit jste se během něj opravdu nemohli. Tu jste se setkali s až na kost oholeným zvukem jak od Bad Religion, onde vám líbivé rádiové refrény připomněly Jimmy Eat World a během "Don't Lose Touch" se v myslích návštěvníků jistě objevovaly i vzpomínky na celtic punk z dílny masssachusettských Dropkick Murphys.

Dobře naladění Against Me! se v Praze předvedli v solidní formě, a i když to na koncert roku nevypadalo, rozhodně se jednalo o výborně strávený večer. Parafrází Harveyho slov z konce vystoupení lze prohlásit, že: "Wednesday was a good day".