Americká kapela We Are Harlot vznikla v roce 2011 jako vedlejší projekt frontmana metalcorových Asking Alexandria Dannyho Worsnopa. Bezejmenný debut však vychází až nyní a Worsnop, který mezitím opustil svou dříve domovskou skupinu, se zde vyznává k lásce ke klasickému hard-rocku.
Není to tak dávno, co médii probleskla zpráva, že
Danny Worsnop opouští úspěšné
Asking Alexandria s tím, že se hodlá plně věnovat své druhé skupině
We Are Harlot. Při pročítání bookletu novinky však zaujme nejen jméno zpěváka, ale i dalších hudebníků. Kytarista Jeff George působil v kapele heavymetalového zpěváka
Sebastiana Bacha, basák Brian Weaver hraje v retro-rockových Silvertide a bicmana Bruno Agra možná znáte z již rozpadlých power-metalových
Revolution Renaissance.
Zkušená sestava se na debutové desce vrhla na poměrně klasický hard-rock s přesahem do blues-rocku i metalu. V písních je slyšet zjevná inspirace klasickým americkým rockem ve stylu
Aerosmith,
Kiss, Steppenwolf či
Van Halen. A stejně jako uvedené světové ikony, i We Are Harlot si vzali něco z tradičního blues a klasického rock'n'rollu.
Právě přítomnost Worsnopa však hudbu We Are Harlot odlišuje od stáda žánrově srovnatelných současných interpretů, kteří se podobně jako oni rozhodli pro obdobné hudební základy. Skladby totiž často
zdobí agresivní metalový řev, který si Danny přenesl z bývalého působiště, a výsledek je jen ku prospěchu věci. Příkladem budiž "One More Night" či "Denial", kdy budou muset fanoušci Asking Alexandria nostalgicky zamáčknout slzu. Worsnop však řádí i v mnohých dalších momentech recenzované prvotiny a ani nemusí metalcorově chrčet do všech stran. Nově se ukazuje i jako velmi slušný rockový zpěvák s příjemně zabarveným vokálem a možná jinak průměrnější skladby tím dostávají potřebnou šťávu ("Someday", "I Tried").
Na největší hit ovšem aspiruje singl
"The One", který zaujme příjemným southern-rockovým
feelingem i pohodovým zvukem Aerosmith z jejich
devadesátkových let. Koktejl je to opravdu šťavnatý, naplněný po okraj pozitivní energií a půvabnou muzikantskou dychtivostí. Za zmínku stojí i působivý otvírák "Dancing On Nails", který dává prostor k poodhalení instrumentálních dovedností všech muzikantů.
Je dobře, že materiál, který měl původně skončit na sólové desce Worsnopa, se nakonec dostal na debut plnohodnotné skupiny. Právě živočišnost kapely a téměř hmatatelné nadšení celého ansámblu dělá z bezejmenné nahrávky jen stěží opomenutelný počin. Teď ještě okusit, jak to téhle partě bude šlapat naživo. Šanci budeme mít již letos, a to na hradeckém festivalu Rock for People, kde potvrdili svou účast právě
We Are Harlot, ale současně i Asking Alexandria, kteří stále ještě hledají adekvátní náhradu za mikrofon. Tak na shledanou pod pódiem.