Už uplynula delší doba od chvíle, co jste vydali "Lotus". Jak se díváte na ohlasy, které zatím stačila deska vzbudit?

Tomáš: Už jsme měli tu čest přečíst si několik recenzí a dejme tomu, že z cca 90 % byly velmi pozitivní a moc příjemně se četly (smích).
Marek: I vazby od našich fanoušků jsou pozitivní, takže jsme zatím spokojení.

Stvořili jste vyspělou nahrávku. Teprve druhé album a už koncepční... Proč jste se na něm rozhodli vydat zrovna tímto směrem?

Marek: Původně to vlastně nebylo v plánu, ale během skládání a aranžování celé desky padl nápad, že by se jí mohl prolínat příběh.
Tomáš: V okamžiku, kdy se album začalo připravovat a natáčet, ještě o nějakém konceptu nebyla řeč. Připravené skladby byly vlastně hotové tak z 80 % a většinou ještě ani nebyly pořádně otextované. Chtěli jsme, aby se vyvíjely průběžně při natáčení a aby trošku do vínku přidal i náš producent Escon Waldes, od nějž jsme očekávali, že dodá určitý směr a jiný pohled na skladby. Koncept z toho vzešel, až když se album blížilo k finiši a začaly vznikat texty. Hodně songů je založeno na atmosféře, příběh se nám k hudbě samotné líbil a vznikl naprosto přirozeně, nenásilně.

Jak zásadní roli sehrál producent alba Escon Waldes?

Ijen: Takovou, jakou by měl producent velké desky sehrát - zcela zásadní. Nemluvím jen o tom, jak je deska zvukově zpracovaná. My jsme sice měli nějakou vizi, čeho bychom albem chtěli dosáhnout, ale potřebovali jsme ukázat cestu, jak k tomu dojít, a té se držet. Takže producent z desky vyházel téměř šestnáct minut materiálu a donutil nás složit nové věci v průběhu nahrávání, což jsme předtím nikdy nedělali. Přearanžovali jsme společně slabá místa, pokusili jsme se vyhodit co nejvíce zažitých klišé a tak dále. Například píseň "Crumble" dostala úplně nový rozměr.

V intru "Origin" jsou slyšet hlasy jako z nějakého filmu. O co přesně jde?

Ijen: Použili jsme pro intro úryvek ze zpráv CNN, kde se jednalo o únos dívky. Proto "Origin" - počátek.

Píseň "Riven" pojednává o prvních dnech a pocitech právě unesené dívky. Kluci ve vašem věku zpracovávají různá témata, ale kde jste se inspirovali v tomto případě?

Tomáš: Původně jsme příběh, který se prolíná celou deskou, chtěli použít pouze ve skladbě titulní. Basák Ijen viděl nějaký dokument o obchodě s bílým masem a později četl o tetováních, kde byl lotus jakýmsi symbolem. Napadlo ho proto tohle téma - dívka unesená do neznámých končin, kde je jí odňata identita a stává se sexuální otrokyní místní mafie. Přišlo nám ale škoda toto téma zachovat pouze v jednom songu, tak jsme jej rozdělili do více skladeb. "Riven" je jednou z nich. Další inspirací byl film "Hostel", který sází na neopatrnost podnapilých dívek (ale i kluků) a unesené oběti poté prožívají peklo.

Skladba v sobě má obě polohy vašeho stylu: důraz na melodie a metalovou nespoutanost, typickou pro současné mladé kapely jako Bring Me The Horizon a podobně. Dostali jste se na novince do bodu, kdy obě tyto polohy dokážete přirozeně propojovat?

Tomáš: Skutečně bylo naším záměrem udržet na desce prvky metalu, ale zároveň melodické vokály, a to vše podpořit atmosférickými prvky. Myslím, že se nám tohle všechno podařilo dobře skloubit. V některých skladbách převládají spíše metalové či metalcorové prvky, jinde popové nápěvy a melodie. Ať už se deska "Lotus" bude, či nebude líbit, musím si stát za názorem, že podobných alb je minimálně na české scéně opravdu málo. Má specifický zvuk i náladu a nevím, k čemu bych ho mohl konkrétně přirovnat.

Vrstevnatý zvuk alba jste vypiplali dokonale do detailu. Obsáhli jste do něj emoce a melancholickou atmosféru. Jednotlivé žánry jste namíchali tak, aby pomáhaly vyjadřovat nálady jednotlivých postav, nálady v různých částech příběhu, tak, aby se podřizovaly hlavnímu záměru, a to vylíčit osud dívky Lotus a předávat pocity. Je možné, že pokud vaše příští album bude zaměřené zase jiným směrem, budete znít úplně jinak? Našli jste na "Lotus" svůj zvuk a styl, nebo s nimi chcete dál experimentovat?

Tomáš: Se zvukem na téhle desce jsme naprosto spokojeni, přesně naplnil naše představy a očekávání. Jak jsi říkal, už od začátku jsme ji chtěli hodně stavět na atmosféře, pocitech a míchání různých hudebních prvků. Jinak, co se týče budoucnosti, to teď nedokážeme říct. Zatím toho v šuplíku tolik nemáme a spíš se soustředíme na koncerty a promo aktuálního alba než na novou tvorbu. Takže je možné, že budeme znít úplně jinak, ale třeba taky ne. Koncepční desku jsme neplánovali ani teď a stejně to tak dopadlo (smích). Takže je možné, že to příště dopadne buď stejně, anebo přesně naopak - budeme plánovat koncept, ale vznikne z toho normální cédo (smích).
Marek: Každopádně bychom se chtěli už držet tohoto standardu. Ne, aby byla další deska zase skok úplně do jiného vesmíru, jako to bylo u "Lotus".

Album je doslova proaranžováno zvuky, místy působí jako soundtrack k filmu. S předchozí deskou se na fanoušky valila neustále lavina kytar a nyní budou poslouchat kapelu, která jim ukazuje zcela jinou dimenzi svého hudebního světa. Byl to logický proces vašeho hudebního vývoje?

Ijen: Byl to přirozený vývoj. První album "Requiem For Me" vznikalo ještě se starým bubeníkem a polovina písní už byla hotová, když jsem do kapely přišel já (nový basák). Tudíž se album nahrávalo v době, kdy se kapela vyloženě hledala a učila samé nové zásadní věci. Album "Lotus" vzniklo až po čtyřech letech. Museli jsme se všichni pořádně poznat a spolu i nějak mentálně vyzrát, něco zažít. Chtěli jsme dospělé album a čas byla daň, která se musela nevyhnutelně zaplatit.

Novinka je poněkud depresivní, ale tak vy vůbec nepůsobíte. To je to, co vás na umění láká? Přinášet jistou míru mystifikace?

Ijen: "Lotus" představuje zrcadlový obraz našich vnitřních já. Naše já chce vzrušení, ale zároveň napětí, nejistotu, vztek, prozření... zkrátka různé emoční projevy. Nestačilo by nám zpívat o tom, že v pátek jsem byl támhle a támhle, dal si deset kubíček a domů si přivedl ty nejlepší čubičky z klubu. Ne, to by nám dnes již nestačilo. Chceme se do něčeho opravdu vcítit, přesunout se do jiné dimenze a skrze hudbu tento zážitek prohloubit. Tyto věci v nás vyvolávají pocit jakési euforie, třebaže pojednávají o utrpení mladé, nevinné dívky. Zní to trošku zvráceně, že?

Každý z vás poslouchá trochu jiné kapely. Jak docházíte k výslednému kompromisu vašich vlastních skladeb?

Ijen: To je právě ta největší alchymie - nejdůležitější je zajímavý nápad, který nás vyprovokuje. Držíme se toho, že nechceme dělat úplně trendy věci, které slyšíme u všech ostatních kapel. Teď narážím třeba na metalcore kapely, které se mezi sebou šablonovitě vykrádají. Takto vlastně vznikla "Erotic Sylvia", což je metalcorovka, ale neřekl bych, že typická. Je to dělané po snuffovsku. Stejně tak má šanci se v naší tvorbě uchytit popový nápad, jako jsme to udělali v písničce "Crumbleů. Kdo ví, třeba zkusíme i blackmetalové vlivy (smích).

Vaši fanoušci znají skladbu "Crumble" hlavně v akustické verzi z vašich koncertů. Bylo složité ji přepracovat tak, aby fungovala v rámci zvuku desky?

Tomáš: Spíš bylo těžké aranžovat skladby do akustické podoby. O elektrickém provedení jsme vizi měli, ale když jsme dostali nabídku, že můžeme hrát akustické koncerty s Wohnout, byla pro nás opravdu velká výzva ji do akustické verze přepracovat.

Ve skladbě "Erotic Sylvia" popisujete domácí násilí. Obětí je tentokrát muž, kterého terorizuje jeho vlastní žena. Jde o výplod vaší fantazie, anebo jste zpracovali konkrétní příběh?

Tomáš: Text vznikl na skutečném základě, ale pojednává o tématu fiktivně. Není to vyloženě o konkrétním člověku, ale stačí trochu pogooglit a nebudete věřit vlastním očím, kolik podobných případů existuje a jaká je to šlamastika se do takové situace skutečně dostat. Inspiroval nás jeden obzvlášť drsný článek.

Jste ve věku, kdy ženy především lovíte na jednu noc. Jak byste se ale zachovali, kdybyste naopak byli uloveni hrdinkou skladby "Erotic Sylvia"?

Tomáš: To fakt nejde jednoduše říct (smích.) Kdo se v té situaci neocitnul, může těžko vědět, jak by reagoval. Samozřejmě asi první reakcí každého chlapa by bylo, že by si to nenechal líbit. Ale kolikrát (už jenom podle všech těch článků, které to popisují) to je fakt asi peklo.
Ijen: Na jednu noc - tomu by asi málokterý chlap odolal. Problém nastává, když začíná jít o vztah a muž během něj nevědomky pomalu ztrácí své pravomoci,. dělá hodně ústupků, slábne. Začíná to psychickým vydíráním a násilí je až finální fáze, kdy má žena daného muže dokonale omotaného kolem prstu a není snadné se z toho již dostat, natož se vůči tomu bránit.

Jak vlastně vaše generace přistupuje k současnému fenoménu gender?

Ijen: Nerad bych mluvil za celou generaci, vztáhnu to jen na naši kapelu. V podstatě nás tento problém zcela míjí a nesetkáváme se s ním. Máme k gender fenoménu neutrální postoj a nezabýváme se jím. Spíš mi přijde, že se roztrhl pytel s veganstvím, o kterém čtu všude. I k tomu však máme neutrální postoj.

Skladba "Can’t Dispose of Me" sama nabízí otázku. Co všechno se tedy může stát, když podrazíte toho nesprávného člověka?

Tomáš: Může se stát, že vám dá pěstí. Možná vám dá tolik ran, že nějaký čas strávíte ve špitále. Nemusí se stát vůbec nic, ale taky můžete skončit v sudu s kyselinou na dně Orlíku. (smích)

Písnička "Boxed In" představuje největší hit alba. Zpěvákův projev a hlavní melodická linka vytvářejí velmi elektrizující atmosféru. Pokud by ale například zpěvák neměnil polohy svého hlasu, vypadala by skladba jinak. Cítili jste v momentě, kdy píseň začala vznikat, že vytváříte něco speciálního?

Tomáš: Rozhodně už když píseň vznikala, nám z ní naskakovala husí kůže a cítili jsme, že má velký potenciál. Trochu naivně jsme pak doufali, že by z ní mohl být opravdový hit. V rádiích několikrát zazněla, dobře se umisťovala i v různých hitparádách, jako je třeba Česká Desítka na Rockzone. Bohužel se nerozšířila mezi lidi tak masivně, jak jsme si přáli, takže doufám, že ještě časem osloví více posluchačů.

Projevila se, Tomáši, právě tady genetická spřízněnost mezi tebou a bráchou Markem, který v The Snuff zpívá?

Myslím, že se projevuje hlavně ve vkusu a názorech. Máme podobné hudební cítění a až na výjimky se většinou na všech věcech shodneme takzvaně na první dobrou. (smích)

Jaké jsou největší výhody bratrského spojení v rámci kapely? To, že se o hudbě můžete bavit nonstop a skládat ve společném pokojíčku?

Víceméně ano. Je fakt, že doma skoro nic jiného než hudbu a jídlo už moc neřešíme. Taky je dobré, že si můžeme kdykoliv spolu doma zajamovat nebo dávat dohromady nové hudební nápady.

Na albu není moc kytarových sól, ale v "Boxed In" jste jedno nechali nahrát Daniela Kroba. V čem vám přišel jeho styl zajímavý?

Tomáš: Nebylo to tak, že bychom si ho na sólo nějak záměrně najali. Všechno se odvinulo od toho, že krátce před nahráváním, kdy už bylo zaplacené studio, si Michal (druhý kytarista) zlomil ruku. Dan Krob za Michala zaskočil na několika koncertech a zároveň jsme ho mohli využít i při nahrávání téhle písně. Touto kombinací vznikla moderní skladba, která má ovšem díky Danovu sólu i trochu osmdesátkově rockový feeling.

Komu patří dívčí hlas v písni "Lotus"?

Tomáš: Adéle Michálkové. Mára k ní chodil na lekce zpěvu a nás napadlo, že když už příběh pojednává o dívce, mohli bychom skladbu podpořit právě dívčím vokálem.

"Lotus" se nachází v polovině alba. Pokud posluchač bude desku poslouchat pozorně od začátku, pak ve chvíli, když se dostane k "Lotus", znejistí. Příběh ještě není u konce, ale jeho hrdinka se již smířila se svým osudem. Je právě z toho důvodu hudebně tak rozmanitá a členitá?

Tomáš: V první řadě musíme říct, že příběh není vyloženě klasické vyprávění, které má jasný začátek, zápletku, rozuzlení a konec. Interpretujeme ho tak, aby jej každý mohl chápat po svém, a tedy trochu jinak. Jde spíš o spojení pocitů a nálad, které by v takovém případě byly namístě. Skladba "Lotus" je hodně zaměřená na atmosféru a nemá ani klasický koncept písničky. Obsahuje refrén, který se opakuje, ale každá sloka je vlastně úplně jiná.

V písni "Life Essence" se deska začíná tématicky otvírat. Zpíváte o znechucenosti bezpáteřní společností a taky o tom, že toho nechcete být součástí. Jaký má tedy vaše generace recept na to udělat společnost lepší?

Tomáš: Tím textem nechceme rozhodně moralizovat, kolikrát se naše texty musí brát i s trochou nadsázky. Samozřejmě na první pohled můžou působit vážně, někdy až depresivně, ale často si z toho sami děláme legraci. Texty vznikají především tak, že se snažíme dostat do kůže někoho jiného a vyjádřit jeho pocity. V songu ,"Menace Within" jsme se pokusili vžít do situace nemocného člověka, který si nemůže pomoct, a i když ví, že to je špatné, musí unášet a týrat dívky. V songu "Left for Wolves" je hlavním hrdinou zase neprávem odsouzený vězeň, který byl z politických důvodů pro vyšší společnost nepohodlný a snaží se to peklo přežít. Podobně můžeme brát i text v "Life Essence". Člověk, kterého všichni zradili a jenž už nevěří ve špetku lidské slušnosti, prostě nadává na celý svět. Většina textů je tedy opravdu převtělení do někoho jiného a jeho prostřednictvím podaná problematika určité situace.

Když kapela nahrává tak náročnou desku - a pro vás náročná byla, protože jste nad ní strávili bezmála rok -, buď se zocelí, nebo se začne drobit. Cítíte se teď víc jako klan, který má společný cíl?

Ijen: Máte najednou pocit, jako byste urazili strašně velký kus cesty. Změnil se nám kritický pohled na nás samotné. Jakmile si člověk něčím takovým projde, natočí takhle velkou desku, něco zásadního, co se těžko popisuje, to v kapele zanechá. Můžeme se navzájem kritizovat, štěkat na sebe, ale všichni víme, že už nejsme ti lojzové z garáže a nikdy se už do této fáze nevrátíme. Kapela roste, členové se vyvíjejí a máme jasný, společný cíl. Stará etapa se uzavřela, otevřela se nová a já doufám, že je to předzvěst něčeho velkého, co jednou může, ale také nemusí přijít. Necháme se překvapit.

Autory rozhovoru jsou Karel Balčirák a Jirka Štraub.