Dva roky stará deska "Mosaic Views" si své příznivce nacházela postupně, ale vytrvale (i recenze na musicserveru vyšla s několikaměsíčním zpožděním...). Intimní atmosféra, naléhavý zpěv a akustický zvuk dávaly podzimu a dlouhým večerům v jakémkoli ročním období najednou další rozměr. Albová dvojka pak symbolizuje vše, co se dá vměstnat do označení hudební vývoj, aniž by Calm Season ztratili něco ze své výjimečnosti.

Jakkoli jsou na prvním místě stále cello a akustická kytara, společně s producentem Lukášem Chromkem (mj. Airfare) své písně dvojice obohatila o vrstevnatější aranže, kde prostor dostaly i jemná elektronika či perkuse. Další změnou jsou české texty, které na novince Adam s Terezií vyměnili za ty anglické, jež vévodily debutu. Jejich naléhavost a melancholie tak jdou posluchači naproti a umožňují se do jejich hudby ještě více ponořit. Změny se dočkal i hlasový projev - Vopička nyní zpívá spíše v nižších polohách a místy připomene třeba Davida Kollera. Stále však platí, že jeho kolegyně svým vokálem skladby jen dobarvuje, své plnohodnotné písničky se nedočkala.

"Symboly" patří do té kategorie nahrávek, které nejvíce vyniknou ve chvíli, kdy se s kapelou naladíte na stejnou vlnu a na uši si dáte sluchátka. Pak vám jejich křehký intimní pop v akustickém hávu dokáže zpříjemnit jakkoli nepříjemné počasí či mrzkou náladu. V jiném rozpoložení si ale uvědomíte, že nahrávka brnká v podstatě na jednu strunu a až na závěrečnou, poněkud rychlejší "Do ticha" dokáže díky přímočaré melancholii splynout v jednu zvukovou hmotu, která za necelou půlhodinu začne znovu od začátku. Album má totiž spíše rozměr ípíčka, kdy šest písniček doplňují tři instrumentálky. Netvrdím, že má mít každá deska dvacet skladeb a osmdesát minut, ale pouhá šestice písní je na plnohodnotné album přece jen málo.

Calm Season na svém druhém počinu každopádně potvrdili, že rostou a hlavně - že mají kam růst i dál. I když by se pár chyb našlo, je to krásná deska a můžeme jen doufat, že další bude ještě krásnější.