Kdo si před jejím vystoupením pouštěl koncertní záznam "Live At Ronnie Scott's", byl asi překvapen, když na scénu vstoupila téměř jiná Lisa Stansfield. Usměvavá, s delšími tmavými vlasy staženými prostou gumičkou, v elegantních šatech a koketující s publikem. Ani nevadilo, že se toho večera příliš nerozmluvila - nejenom díky tomu, že neovládá naši řeč (za to se hned dvakrát omluvila). Proto zaujalo, když si dělala legraci, že ona zná Prague a u nás říkáme Praha. Důležitější však byla muzika, velmi dobře sestavený setlist a skutečnost, že ani po letech její hlas neztratil nic ze své nezaměnitelnosti a síly. Dokonce by se dalo napsat, že jí nabídl i nové možnosti.

Nemalou úlohu taktéž hrála skvěle sehraná kapela, kdy se zejména dechová sekce vzájemně hecovala a mohla si dovolit několik meziher v latino rytmech (zejména "Change" se dočkala zajímavě provedené závěrečné části). Aktuální tour završuje pro Lisu úspěšný rok s comebackem v podobě desky "Seven". Letos je to taktéž rovných dvacet pět let, kdy vyšel její debut "Affection" (fanoušci se již brzy dočkají rozsáhlých reedicí prvních pěti alb) - zákonitě tak měly první a zatím poslední nahrávka vyhrazeny nejvíce místa na seznamu hraných skladeb. Těch nakonec bylo přes dvacet, samotná show měla rychlý spád a některé položky byly nakonec spojeny do medley. Trochu více se povedl ten z druhé poloviny obsahující "What Did I Do To You?", vzpomínku na spolupráci s Coldcut "People Hold On" (z původního disko rytmu toho však moc nezůstalo) a hit "Someday (I'm Coming Back)" ze soundtracku k trháku "Osobní strážce" s Whitney Houston.

Úvod však patřil současnosti: "Can't Dance" zazněla s prodlouženou předehrou, během které Lisa Stansfield přišla na pódium ve zmíněných šatech a nezvyklých botkách na vyvýšeném podpatku (ty však celkem záhy sundala a chodila bosa). K nabuzení publika pomohly hned dvě následné jistoty: "Set Your Loving Free" a "The Real Thing". Paradoxně první část hlavního bloku obsahovala hitovek více. Nechyběl ani cover "Never, Never Gonna Give You Up", v originále od Barryho Whitea, kterého zpěvačka vždy brala jakou svou velkou inspiraci. Zlomovým bodem byla roztančená "There Goes My Heart", která našla své místo na rozšířené reedici "Seven" (ta je venku teprve dva týdny).

Ačkoliv další dějství otevřela famózní úprava "Time To Make You Mine", rozehrána jako variace pro akustickou kytaru, klavír, perkuse a až po druhé sloce se přidal zbytek kapely, následovalo více místa pro "Seven" a koncert lehce ubral na plynu. Možná za to mohla i neúplná znalost kolekce ze strany obecenstva - přeci jen nešlo o soubor pouze největších hitů z rádia. Nejvíce na to doplatila úžasná balada "Conversation", kdy tišší pasáže přehlušovalo debatující publikum, což bylo velmi rušivým elementem a nešlo si nevšimnout, že se to dotklo i samotné Lisy. Naštěstí finále tento moment rychle vymazalo: v "Carry On" to hvězda večera opět rozpálila a nechala naplno znít svůj hlas - energii, kterou v něm stále má, a všechny ty soulové a r'n'b feelingy, tedy pro její projev charakteristické prvky. "All Around The World" přivítal neskutečný povyk a slušně zaplněná Lucerna se nenechala zahanbit a sborově ji odzpívala s hlavní aktérkou. Bondovsky vystavěná "The Rain" se posléze stala mistrovskou tečkou.

Pokud někdo čekal vícero balad, asi byl zklamán. Vůbec třeba nedošlo na "All Woman", "So Natural" nebo "In All The Right Places", na tomto místě lze opět doporučit sáhnout po komorním "Live At Ronnie Scott's". Vyvažovaly to však "Stupid Heart" nebo již zmíněná "Conversation", ale koncept sázel spíše na rychlejší skladby a ve stejném duchu se nesly i přídavky. "Love Can" sice nezaslouženě prošuměla, ale "Live Together" to zachraňovala na výbornou. Zvukař se od začátku snažil smáznout neduhy velké Lucerny - zkraje měla Lisa problém s odposlechy, ale ten se rychle srovnal. Zvuk však byl přeci jen mírně přebasovaný a v některých momentech nová aranžmá písní splývala do jedné roviny, detaily tak bylo třeba hledat.

Koncertní premiéra Lisy Stansfield však dopadla velmi dobře, zejména naživo vynikla nová zabarevní, která se jejímu hlasu s přibývajícím věkem dostávají, a změna hudebního cítění s patrným návratem k jejím začátkům a kořenům. Skvěle fungující kapela, včetně doprovodné zpěvačky, tento resultát jen a jen podpořila. Doufejme, že tento povedený návrat na scénu přinese následovníka alba "Seven" a nové turné. S ním by třeba mohla zavítat do nějakého menšího pražského prostoru.