Možná už Sam Smith nebo George Ezra začínají hledat místo ve vitríně pro případnou cenu určenou nováčkovi roku, kterou by mohli uloupit na příštích Brit Awards. Jenže rok silných debutů ještě zdaleka není u konce. Ella Henderson se totiž nenechala zahanbit a s "Chapter One" servíruje skvělý pop.
"Je naprosto trapné, že lidi nehlasují pro ty, kteří by měli v soutěži zůstat," rozčilovala se před dvěma lety porotkyně
Tulisa a div nevyskočila ze svého křesílka, když se dozvěděla, že dva favorité tehdejšího britského X Factoru,
Ella Henderson a
James Arthur, se ocitli na pokraji vyřazení a jeden z nich půjde z kola ven. Postoupil James a nakonec celé talentové klání ovládl, aby následně s "Impossible" okamžitě vyletěl na čela hitparád a písničku proslavil mnohem důrazněji, než to kdy zvládla
Shontelle, její původní interpretka. S vlastním repertoárem se ale úspěchu převzatého hitu zatím nepřiblížil, místo toho si hvězdnými manýry
znepřátelil fanoušky. A co bude dál? Nevíme. A možná to, vzhledem ke své žánrové nestálosti,
neví ani on sám.
Zato Ella nechtěla být hvězdičkou, co se rychle rozsvítí, užije si pár měsíců slávy a pak se po ní jen zapráší. Podepsala smlouvu s vydavatelstvím Simona Cowella, ale ne proto, aby vydávala alba každý rok jako třeba
One Direction. S přípravou svého prvního materiálu nespěchala, počkala si celé dva roky, aby se mohla chlubit, že je pod všemi písničkami (s jedinou výjimkou) podepsána jako spoluautorka. Strachem z rychle vyprchávající televizní slávy nejspíš netrpěla. A dobře věděla proč. Kdyby se totiž přece jen někomu její jméno s novou várkou soutěžících talentů vykouřilo z hlavy, hned se mu jistě mysl rozsvítila, když slyšel hitparádovou raketu jménem
"Ghost" z pera
Ryana Teddera (to je ta jediná výjimka). V Británii už songu poté, co se stal nejprodávanějším singlem léta a zákonitě bude patřit k největším hitům roku, možná začínají mít plné zuby, zato naše rádia si ho všimla teprve nedávno a nejvyšší rotace má zřejmě ještě před sebou.
I s jedním hitem takových rozměrů by možná celou prvotinu prodejně utáhla. Ella má ale na víc než být jen další z řady. A to i přesto, že mnohé její písničky by se do té řady mohly klidně postavit, kdyby je zpívaly jiné zpěvačky. Jenže poslouchat Ellu Henderson je jako
prát si do uší
adelovské hymny povýšené o vokální čistotu
Leony Lewis a živelnost
Kelly Clarkson.
"Chapter One" je deska energická, ale i plouživá, se současným popovým zvukem, přesto poctivá ve svém přístupu, kdy se nesnaží zapojit prvky indie nebo elektroniky, aby nikdo nemohl říct, že to je jenom
normální pop. Je to jenom
normální pop. Na co se snažit zapadnout do kolonky indie, když album střílí jeden hit za druhým: jestli vás na kolena nesrazí energická bomba "Ghost" ani atmosférická lahůdka
"Glow", pak to jistě dokáže našlapaná "The First Time" s mocnou gradací. A jestli ani ona nezabere, opravdové eso z rukávu sype rodačka z Tetney s "Pieces", při níž vaše noha těžko vydrží nepodupávat si do rytmu, aby následně během refrénu strhla k tanci i zbytek vašeho těla.
Žádné auto-tuneové hody rovněž nečekejte. Ty potřebují jiné interpretky, Ella ne. Když máte hlas jako ona, můžete si klidně střihnout retro příchuť v podobě návykovým riffem řízené, nahořklé
"Mirror Man", která je dle zpěvaččiných slov o
"nejsobečtějším člověku na světě". A i když setkání s ním pro ni nejspíš nebylo příjemnou zkušeností, litovat nemusí - vznikl z toho skrytý klenot alba, který by klidně mohl definovat styl, jakým se bude ubírat dále.
Ve svižnějších polohách zní Henderson sebejistě a opravdově jako málokterá popová zpěvačka, ani v těch pomalejších se ale netrápí: velkolepá "Empire", odhalující nejněžnější zákoutí jejího hlasu, je dalším z potenciálních singlů, jako už pár týdnů známá "Hard Work" by zase klidně mohla znít nějaká vánoční písnička z devadesátých let. Snad jen posledním dvěma položkám základní edice - "Lay Down" a "Missed" - by prospěl přesun do deluxe verze, vzhledem ke zpěvaččině naturelu možná působí až zbytečně utahaně a unaveně.
"Je to jako otevřený deník," prohlásila o textech, které čerpají především ze vztahů. Že už jste láskyplných zpovědí, stejně jako motivačních hesel typu
"Jsme oheň a naše láska bude hořet, plamen nikdy nezhasne" ze singlu "Glow", slyšeli mraky? A co má být? Elle je osmnáct, nečeká se od ní, že bude zpívat lyrická veledíla. Její přednosti (zatím) leží někde jinde.
"Chapter One" je radost poslouchat. Silné melodie, odzbrojující refrény a energický projev, to jsou zbraně, které připomenou, že i běžný pop bez elektronických orgií či éterických vzdechů může v početné ženské konkurenci stále obstát. V posledních letech je totiž tak utiskován, že když se v rámci něj urodí kvalitativně vyvážená deska plná silných písniček s osobitou interpretkou za mikrofonem, lze to vlastně považovat za vzácnost. Nezbývá tedy než doufat, že
Ella Henderson dopadne lépe než Leona Lewis, jejíž hlasové dovednosti tolik připomíná, a ještě o ní uslyšíme. Byla by totiž škoda, kdyby tahle hvězda zhasla.