(Nahrávka Doves "The Last Broadcast" byla na MusicServeru od 13. do 19. května zvolena za Album týdne a v tomto období ji na E-store.cz koupíte za zvýhodněnou cenu 549,- Kč.)

V poslední době se britský hudební tisk poněkud vzdal své šance najít "nové Beatles" a místo toho hledá buď "nové Oasis" či "nové Radiohead". A právě kapela Doves je často označována oním druhým přídomkem. A mají tedy tito noví Radiohead co nabídnout?

Historie kapely je poměrně zajímavá. Trojice Jez a Andy Williamsovi (dvojčata) a Jimi Goodwin se hudbou zabývá už poměrně dlouho, ale začínala na taneční scéně. Jako Sub Sub vydali několik úspěšných singlů, dokonce i album, ale vždy měli pocit, že by chtěli pracovat s kytarovým zvukem. Poté jim shořelo nahrávací studio a taneční hudbu definitivně poslali pod kytičky, nakoupili kytary, přejmenovali se na Doves a ohromili Británii debutovým albem "Lost Souls", které bylo v roce 2000 nominováno na prestižní Mercury Music Price. Skupina ovšem rozhodně neusnula na vavřínech a koncem dubna (u nás je oficiální datum vydání až 13. května) vyslali do světa své druhé album s názvem "The Last Broadcast". To se hned první týden po vydání dostalo v Británii na první místo albového žebříčku a už nyní se hovoří o jedné z nejlepších nahrávek roku.

Pokud patříte do skupiny oddaných fandů Radiohead, asi vás zajímá, zda jejich označení odpovídá skutečnosti. Spíše vám mohu říci, že deska se vám bude určitě líbit, ale žádná kopie této kapely Doves rozhodně nejsou. Jejich druhé album s nimi má sice poměrně dost styčných ploch, ale v mnoha dalších se od nich liší. "The Last Broadcast" určitě není tak posluchačsky náročné jako dvě poslední desky Radiohead, přece jen Doves od elektroniky utekli ke kytarám, a tak je také dostatečně využívají, stejně jako zpěv. Je ale zbytečné tyto kapely srovnávat, obě jsou velmi originální, každá ale jinak.

Na albu najdete deset půvabných písniček, které si berou v aranžmá každou chvíli něco odněkud jinud. Když pomineme dvojici zbytečných krátkých intrumentálek (zajímalo by mě, proč je všichni chtějí mít na desce, ještě jsem neslyšel jedinou, která by za něco stála...) s tituly "Intro" a "Where We're Calling From", album je skutečně nádherné. První skladba "Words" začíná jako nějaká stadionová roztleskávačka a jednoduchá kytarová vyhrávka, která se nese celou písničkou, vás okamžitě pohltí. Pilotní singl "There Goes The Fear" tepe v trošku tanečnějším rytmu, i když kytary jsou stále velmi patrné, jakkoli je obas přebije skutečně rozmáchlá instrumentace, nejdůležitější je ovšem skutečnost, že se jedná o krásnou písničku, která byla i přes svou délku (téměř sedm) minut vybrána za pilotní singl. S "M65 Song" přichází první výrazná změna, a to změna velmi příjemná. Něžná balada jak z pera Simona a Garfunkela, i podobně zahraná, pouze akustická kytara a jemně "zahuhlaný" zpěv. Překvapení ovšem stále čeká dost - velmi rocková "N.Y." trošku evokuje mix Davida Graye s Oasis, v "Pounding" na vás Doves vyrukují s hitovkou jak od The Strokes, jen zvukově poněkud jemnější. Na druhé straně však stojí rozvláčné skladby plné smyčců, různých aranžerských vychytávek a hlavně melancholické nálady (odtud ona proklamovaná podobnost s Radiohead) jako "Satellites" či "Caught By The River", které vyžadují soustředěnější poslech, jenž vás ovšem odmění nádhernými melodiemi.

Nové album Doves je skutečně krásné, povětšinou něžné, v pravou chvíli drsné. Jakkoli to může občas vypadat, že si kapela vypůjčuje nápady od svých současníků, činí tak s nadhledem a ku prospěchu věci. A pokud je vaším největším snem písničková deska Radiohead, Doves budete milovat.