Lunetic se nedá upřít jedno prvenství - nebyli sice první českou chlapeckou kapelou, ale každopádně byli první úspěšnou českou chlapeckou kapelou. Vždycky jsem nemohl pochopit, proč zrovna oni ze všech těch pokusů o domácí boybandy prodali taková kvanta desek a stali se jednou z nejúspěšnějších projektů v porevoluční pop music a bohužel ani výběr jejich největších hitů s názvem "Na přání" mi na tuto otázku neodpověděl.

Jakkoli bylo v době "Mámy" a první desky téměř módní se do nich strefovat (pamatujete na všechny ty antilunetikovské weby?), v současnosti všechny vášně zapadly a zbyly jen jejich písničky. A kromě počtu prodaných kusů kluci opravdu nemají být na co pyšní. U Lunetic je totiž víc než u jiných boybandů patrná jedna jinak neodpustitelná skutečnost - oni opravdu neumějí zpívat. Jediný obstojný zpěvák z celé čtveřice je Vašek Jelínek a i ten se k ucházejícímu a nefalešnému projevu dopracoval až v poslední době. Kromě toho, že zpěv nemá žádný výraz, u spousty písniček je i mírně falešný. Jenže jak je patrno z nedávné minulosti, kvalita zpěvu rozhodně není to, co prodává desky.

Na výběru najdete celkem dvacet písniček, které byly vybírány z tří řadových desek (+ každá ještě měla o bonusy obohacenou platinovou edici), přičemž některé byly hity, jiné ne a pro skalní fanynky je určeno i několik bonusů. Hudební podklad a skladatelský potenciál Lunetic od počátků dodnes propůjčoval Stano Šimor, ale zatímco u obou alb Heleny Vondráčkové z poslední doby (které také produkoval) zní zvuk poměrně svěže a moderně, u Lunetic to pravděpodobně ještě tolik neuměl, protože většina skladeb zní naopak dost chemicky a "obyvákově", jako z počátku europopu. Příkladem může být zrovna "Máma" nebo "Udělám, co budeš chtít". Je poznat, že časem se občas objevil nějaký živý nástroj a zvuk doznal vylepšení, písničky jako "Podléhám myšlenkám" nebo "Dotyky" jsou docela příjemné balady. Snad nejlépe ale z celé desky vyznívá akustická verze "Only You", i když si u ní lehce představíte rozpálený táborák. Některé písničky jako "Ať je hudba tvůj lék" nebo "Chtěl bych tě líbat" nezapřou skutečný hitový potenciál, a kdyby byly lépe zprodukovány a nazpívány, stály by za to. Album obsahuje i dvě zcela nové skladby, nahrané už jen ve třech bez Martina Kociána, konkrétně se jedná o písničky "Vzpomínám" a "Letím". Zatímco první je běžná lunetikovská balada, druhá se nese v rychlejším tempu a v jemně kytarovém zvuku.

Lunetic jsou jasným důkazem, že v dnešní době nemusí být za úspěchem kapely dobrá písnička. Těch je totiž na jejich výběru pomálu, vše navíc shazuje občas dost primitivní zvuk, o slabém zpěvu ani nemluvě. Ale pokud je budeme brát jako projekt, který měl vydělat peníze, člověk před nimi může jen smeknout. Jenže my nejsme server o businessu, ale o hudbě. A ta v případě téhle kapely opravdu za moc nestojí.