Už když loni vtrhl do hitparád fenomén novozélandské hvězdy Lorde, dalo se čekat, že se s melancholickými teenagery najednou roztrhne pytel. Troye Sivan, devatenáctiletý Australan narozený v jihoafrickém Johannesburgu, si ale svou cestu ke slávě musel pořádně oddřít. Prorazit zkoušel už od dětských let, a to nejen jako zpěvák, ale úspěšně se věnoval i herectví: v roce 2009 si zahrál malého Wolverina ve sci-fi snímku "X-Men Origins: Wolverine". Pěvecký kredit mu ale zvýšily hlavně aktivity na YouTube, kde má jeho kanál k dnešnímu dni přes dva a půl milionu odběratelů a více než sto patnáct milionů přehrání obsahu. Vedle hudby na něm fanoušci najdou například také video, v němž se před rokem poprvé veřejně přihlásil ke své homosexuální orientaci.

EP "TRXYE", které debutovala na pátém místě prodejní hitparády amerického Billboardu a ovládlo iTunes v pětapadesáti zemích světa, nabízí pět písniček a jeho kostru tvoří zejména první tři položky. Ty nabízí směsici jemné melancholické elektroniky s napětím vznášejícím se ve vzduchu a syrově štiplavých textů. Už proto není od věci označit zpěváka s nadsázkou za Lorde v kalhotách.

Hitparádami už proletěl singl "Happy Little Pill", který má sice ke statusu velkého hitu ještě daleko, nicméně lze předpokládat, že s blížícím se podzimem osloví tajemná ponurost, atmosféra připomínající klid před bouří a slova o prázdných srdcích kupujících štěstí v nákupních košících další posluchače. Hned následující "Touch" se rozjíždí jako příjemně nevzrušivý cajdák, o to silněji pak v bouři emocí pod tlakem houstnoucí elektroniky graduje. Vrchol ale přináší ironická "Fun", která nádech tajemna míchá s nakažlivým refrénem a svým názvem trochu klame: na střílení na Blízkém východě totiž mnoho zábavného není.

Poslední dvě písničky trochu uvolňují napětí a jistou naléhavost z prvních tří pětin nahrávky: "Gasoline" svou baladickou povahou a textem o nešťastné lásce už daleko více připomíná skladby klasického teenagerského zpěváka a podobně zní i závěrečná "The Fault In Our Stars (MMXIV)", kterou už Sivanovi příznivci mohou znát od loňska. V závěru se tedy posluchači sice dech netají, ale nutno řici, že ani zdánlivě obyčejné lovesongy nezní ve zpěvákově podání hloupě: Troye vkusně pracuje s hlasem, netlačí zbytečně na pilu a vykazuje cit pro atmosféru.

Devatenáctiletý Australan tak znovu dokazuje, že pop v podání teenagerů nemusí znít vždy předvídatelně a tuctově. "TRXYE" se zdá být skvělou předehrou k celé desce, která by na sebe dle ohlasů, jaké recenzovaný počin získává, nemusela nechat dlouho čekat.